Čvc 082014
 

Pokud nemáte chuť riskovat zabít se v jednom okamžiku např. lezením či salty na kole či skate, ale chcete přesto něco nevšedního, tohle může být příjemný a častěji prožitý zážitek.

V plánu je 6 km (po pozdějším změření se to ukázalo jako 5) dlouhá trať z 80% chodník 20% tráva a očekávání až lehce zkrvavených nohou. V poslední době jsme o tom párkrát mluvili s kámoši a kámoškami. V médiích se občas objeví zmínky a možná to lze považovat za jeden z vedlejších nadcházejících trendů běhání. Předtím jsem to zkoušel na 1 km po tvrdém s malými puchýři a nic moc. Dalším důvodem bylo, že cca 12,5 km za 50min. tj. pro mě v dosti svižném tempu jsem v úponech cítil ještě čtvrtý den. Zkusím tedy něco po čem klouby, šlachy bolet nebudou.

První polovina je nad očekávání fajn. Běžím zlehka, pomalu, co nejvíce přes paty a boky chodidel a prsty, abych ulevil nejvíce namáhanému prostředku přední části – ploše odrazu. Kde můžu, ulevuju si po trávě. Noha se zašpiní. Občas z chodidla opráším kamínek, který kupodivu uvízne méně často, než by člověk čekal. Chodidlo jakoby okamžitě zdrsnělo a zodolnělo. Tento pocit si i přes rozpor s realitou hýčkám, neboť mi ve světle očekávaných zkrvavených nohou dává odvahu běžet dál. V druhé půlce se začínají objevovat malé (1 cm2) mělké puchýře a bolesti, ale stále fajn. Vytahuji malý trn zapíchlý na vnějšku přední části, proložím pár klikami a jedu dál. Klouby a dech při tom tempu samozřejmě zcela v poho. Posledním 700 metrů už bolí, puchýře 2x2cm, ale stále si nemusím nějak zásadněji ulevovat. Ač od začátku bedlivě sleduji a pečlivě v rámci možností vybírám každý povrch došlapu, divím se, že sem puchýře neprorazil. Posledních 400m už se šetřím a s přibližujícím se domovem začínán věřit, že puchýře neprorazím a tak to i končí.

Útrpný výraz není projevem bolesti, ale momentálního potu v očích.:)

Při chůzi pajdám i další den, kdy mělké puchýře dorůstají do finálních 3x3cm (což není tak hrozné jako ty puchýře velikosti půlky pingpongových míčků na patách po vojenských kanadách bez tlustých ponožek). Počítám, že čtvrtý den už to bude na tenisky, ale byl to fajn pocit. Prý nejsme stavění na běhání po tvrdém, ale mě to sedlo. Věřím, že do toho při nejbližší příležitosti, až se chodidla zahojí, půjdu zas a pokud se podaří nohu bez větších obětí zdrsnit, budu tento způsob preferovat. Snad dám vědět během pár týdnů do aktualizace.

 Doporučení:

Měl jsem štěstí, že to bylo kolem 16. hod. a nebyl ultra pařák, pokud by povrch víc pálil, chce to boty s sebou a ne si hrát na drsňáka, jo ale když drsňák je tak cool, zvlášť, když běháte mezi lidmi (v lese na samotě je to určitě jedno hehe)

Příště než skočit rovnýma nohama do běhu bych párkrát bos možná pouze prošel, aby se to otlačilo postupně…

Update: 18.8.2014

Ještě jsem přidal 1,5 km a posledně 3 a 3 km v různých dnech. Poslední už jen s malým puchýřem resp. zcela bez puchýřů, ale deště z chodníků smyly většinou kamínků a nepálilo slunce. Taky už jsem měl vyťapanou cestu, kde to nejmíň tlačí. Cítím, že těch původních 5 km bude možné zopáknout ve zdraví. Neřekl bych, že nohy jsou nějak zmozolovatělé, spíš jen lehce.

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

lze vyplnit cokoli

není zveřejněn a magazín s ním nijak nenakládá