Bře 152012
 

O Mladé Frontě (netová verze je na idnes.cz) jsem si vždy říkal, že jsou to noviny jak kráva a nic v nich není, docela mi tímto připomínaly Suddeutsche Zeitung J. Pravda nikdy jsem moc nebyl na kulturu. V novinách mě zajímala ekonomika, zahraničí a hospodářská kriminalita. A v tomhle bylo a snad stále dobré Právo (netová verze je na novinky.cz). Přesněji řečeno jde o 2 úzce spolupracující redakce, podobně jako Právo a novinky.cz, takže z mého pohledu idnes.cz táhne redakčně MF nahoru a naopak novinky.cz táhnou Právo redakčně dolů. O.k. je aktuálně.cz, ale to je spíš týdeník než deník. Ale budu je mít v hledáčku, zdá se, že se stále zlepšují. Slyšel jsem něco o tom, že vydavatel centrum.cz na nich začal spolupracovat s Gogolem…?. Docela fajn byly (jsou) i hospodářky, nicméně jejich portál ihned.cz je spíše pouhou upoutávkou na tisknuté HN než webových zpravodajstvím, tj. pro netové uživatele takřka nepoužitelný. Občas mrknu i na volny.cz, v půlce 2012, jsem si všiml, že tam mají pravidelně pár zajímavých zpravodajských článků. Jiné netové noviny ani nevybavuji, zřejmě proto, že mě vůbec neoslovily.

Je mi 33 a pozoruji, že se stávám poměrně konzervativním spotřebitelem. Zajímavé tedy bylo, jak pracně se Idnes prodřel přes novinky.cz. Souboj trval tak rok až 2 od naprosté dominance novinek k naprosté dominanci idnes.

K zájmu o cizinu a ekonomiku se přidala politika a korupce. V odhalování korupce byla známá Mladá Fronta, své pověsti dostává i dnes. Hodně slušnou práci odvádí HN, skoro bych i řekl, že v poslední době mnohdy v tomto ohledu MF předbíhají. Právo zde značně pokulhává, investigativní novinařina rozhodně není jejich silná stránka. Tudíž pro toho, kdo se chce orientovat v politice ne až tak dobré.

Také ekonomické vzdělání a odklon od sociální role státu udělal své. Na Novinkách je super hodnocení názorů (kladné záporné hlasy), nechápu, že to jinde nemaj. Pro politika je důležité masové mínění. Z těchto názorů je ale znát, že čtenáři práva jsou levicoví voliči a Právo tak logicky musí psát aspoň trochu pro ně. Není neobjektivní, ale cítím v tom určité omezení. Musel jsem se smát zdánlivě nevěcnému diskusnímu příspěvku „Být rudý (tj. nesouhlasné názory převažují) na Novinkách je pro mě čest.“ Asi nepřekvapí, že v dané diskuzi byl tento pán opravdu „nejrudější“ :D. Někdy jsou to fakt šlehy, třeba když pan Cibulka řekl nějakou pak naprostou kravinu a názor s nejvíce souhlasnými názory byl „Pane Cibulka, vy jste dobrej akorát tak k tlačence.“ Pravda ne moc věcné, ale za svůj život si pamatuji jen tři situace, kdy jsem se smíchy doslova složil na zem, a tahle byla jedna z nich. Nechci zde psát o politice, do 27 jsem byl kovanej levičák, ale pak jsem si řekl, že hlady tu nikdo neumírá, nikdo ani stát nemůže žít na dluh, a lidi nejsou dobytek, který by měl stát chovat. Pomoc potřebným a fyzicky či sociálně handikepovaným ano, ale ti prostě nemohou mít stejný standard jako ostatní. A píše-li někdo stylem jo to zas našim pracujícím čtenářům zvedne madle, aniž by řekl B a vysvětlil, že celkově tedy nakonec i pro čtenáře je to dobrá věc, není to o.k. (např. „Hon exekutorů na 9letého, jemuž zemřel otec“ léto 2012 – víte, že vymahače nesnáším, pokud někomu umře rodič v dětství, je to hrůza a úplně jiné, než když to člověk zažije ve 30 nebo později, ale pokud odkáže 2 družstevní byty, kde vypadly splátky hypoték a máma to sama nezvládá a nedaří se jí byty ani prodat, nelze se věřitelům divit… a tohle byl ještě lepší případ, horší je, když mají zvedat madle články obecně politické, pak se hůře prosadí dobrý zákon). Takže pokud to mám shrnout, začal jsem si klást otázku jestli Novinky jsou ideální primární deník pro realistického politika. Krom toho pokud bych se musel někam zařadit, přestože nemám rád dělení na levici a pravici, byl bych levičák. Silní mají pomáhat slabým. Někdy to tak funguje i v přírodě, tak proč ne u lidí, a to do vyšší míry než jak je nastavena v současnosti. Nevidím smysl ani nic motivačního v tom, aby měl někdo extrémní nevyužitelný byť zasloužený luxus a druhý nezaslouženě neměl co jíst.

Rozhodujícím faktorem byla patrně investigativní novinařina v domácí politice. Ihned a Idnes dokázaly hlouběji pronikat do věcí. Statusové zpravodajství novinek.cz či Práva je zcela fajn, pro toho kdo chce znát a mít přehled, ale kdo potřebuje „vědět“, ten musí jít pod povrch.

Možná další věcí je rubika xman a onadnes.cz, kde opravdu někdo píše na rozdíl od přebíraní zahraničních výzkumů Práva. Sice jsou to věci, které člověka naučí sám život, občas i mimózní věci s nimiž třeba většina nesouhlasí, ale rádi si je přečtou.

V mezidobí jsem tedy ze zvyku začínal na pro mě postupně již sekundárních Novinkách a těšil se na MF, která mi oproti právu přinese něco navíc. Později jsem přešel na idnes a novinky.cz mám už jen jako doplněk (denně strávený čas v průměru 10-15 minut idnes 3 minuty novinky.cz). Zajímavé kolik to dá práce, aby spotřebitel změnil svůj návyk.

Dlouho jsem se zamýšlel nad tím, které povolání ve společnosti je nejprospěšnější a bilancuji mezi vědci a novináři. Dřív to možná byli vědci, ale v posledních desetiletích dosahuje životní úroveň ve vyspělých zemích takového stupně, že za důležitější považuji ochranu či podporu na cestě k demokracii před dalším technologickým pokrokem. Novinářům tedy moc děkuji a držím palce. Zejména těm investigativním. Na vlastní kůži trochu vím, jaké to je psát proti mocným (strach o rodinu, nemožnost se jí svěřit, neboť by též měla strach a nakonec I nejistota, že jste něco podělali, a že Vám to pak daj pořádně sežrat viz např. skvělý film se skvěle znějícím názvem Män som hatar kvinnor).

 

Dodatek o absenci komplexnějšího zahraničního zpravodajství v masmédiích ČR

Nebudu se rozepisovat o známém problému, že někdy novináři vypustí do hlavního zpravodajství nepochopitelnou sračku (např. Školačky toužily po žhavém létě, v obchodě ukradly plavky a kondomy na idnes.cz 11.8.2012). Chápu chybu z nedbalosti či neznalosti, ale nikoli fatální zkrat redaktora. Možná že smyslem je zaplácnout okurkovou sezonu či nechat se následně ztepat v diskuzi čtenářů, hlavně když bude více kliků a dražší reklama, reálně spíš potřeba naplnit kvóty, ale nepřijde mi to dobrý nápad :). Rozumné je změna přídomku z Nejdůvěryhodnější český zpravodajský portál na zprávy, kterým můžete věřit na konci léta 2012.

Ale zpět k tématu. Obecně by se mělo přidat v objektivitě, možná komplexnosti zahraničního zpravodajství. Např. pro srovnání, když Putin zavřel Chodorkovského, naše média jej drtila kritikou, informovala o protivládních demonstracích. BBC ale informovalo i o stejných demonstracích na podporu Putina proti Chodorkovskému a místním oligarchům. V jednom českém deníku byla jen na konci zmínka „ikdyž ruští obyvatele místní oligarchy moc nemusí“… Kupodivu ani české zpravodajství BBC (na stejném radiokanále) tento fakt vůbec nezmínilo. Rád bych dostával i informace o tom, proč některé diktátorské režimy mají podporu obyvatel, přeci to nemůže být jen strach. Některé arabské státy uplácí své obyvatele blahobytem z ropy. V Africe se vyspělým zemím nebo Číně vyplatí podporovat diktátory a sát z nich suroviny. V surovinově chudém Somálsku před válkou stát v podstatě ekonomicky nefungoval, hyperinflace – mince se válely po zemi nešlo veřejné osvětlení v Mogadišu, ale za působení warlordů („válečných pánů“) země začala ekonomicky fungovat. Talibán měl určitou podporu, neboť po letech ukončil válčení v Afghánistánu. Obdobně v Rusku, jež nemá diktátorský režim, ale do vzoru demokracie mu podle všeho slušný kus cesty chybí. Třeba tam opravdu (Putinovu) silnou ruku potřebují. Ruku na srdce, při jednání s Rusy mnohdy vnímám, že respektují jen opravdu silnou osobnost. Čína díky absenci demokracie může realizovat významné hospodské projekty, postrkovat zemi kupředu a možná i zabránit anarchii, která by vznikla při náhlém přechodu do demokracie bez odpovídajících institutů a historie. Pomalu se začalo psát o ultrabohatých Číňanech, růstu hospodářství, o Číňanech kupujících masově auta a nemovitosti, ale že  polovina obyvatel Číny si začala žít poměrně slušně, bylo donedávna v podstatě mediální tabu nebo možná i ignorance (viděl jsem jen v dokumentu BBC na ČT2 kolem 2006).

Jsem velice smutnej při zprávách o potlačování lidských práv jako všichni ostatní a těchto informací si velmi vážím, ale jsou to „jen“ důsledky. Chtěl bych být informován i o příčinách (proč si to lidi nechaj líbit) a vztazích (např. velmi zajímavá informace o výsadním postavení turecké armády jako garanta demokracie proti islamizaci politiky se objevila i v jednom z našich deníků v souvislosti s Arabským jarem v Egyptě).

A abych nezůstával jen v rozvojovém světě. V Rusku mají Putina a KGB, ale v USA mají zpravodajské služby, policejní stát a elektronického Big brothera. A já se vůbec policejnímu státu nedivím. Možná je vedle přehnaného patriotismu a amerikanismu (který tak nesnášíme v amerických filmech) nezbytný, aby udržel takhle velkou směsku obyvatel pohromadě. I němečtí policisté či celníci často nejsou zrovna sympaťáci…

Naše média nemají takové možnosti jako světové zpravodajské společnosti, ale není zas takový problém se na to zeptat českých specialistů, jež se danou zemí zabývají. Samozřejmě není prostor to popisovat u každé zprávy ale občasná doslova osvěta 🙂 by českým masmédiím vůbec neškodila.

Aktualizováno 5.9.2012

Sorry, the comment form is closed at this time.