Lis 022015
 

2.11.2015

Spouštěčem tohoto článku byla kostra nemluvněte v základech hradu Rokštejna umístěna někdo po roce 1270 a objevena při přestavbě ve 14. století. Nález je odůvodňován pohanským zvykem tzv. stavební oběti. Někteří (Lahoda:Tajnostmi podzemí, el. ver. 2015) dokonce hovoří o pohřbení zaživa. Ze středověku máme povědomí o nejrůznějších formách hrůzných trýznivých smrtí, ale nemohu se ubránit myšlence, že tato je snad nejsmutnější. Dítě se oddělí od matky. Je zvyklé na její teplo a jde do studené kobky. Ted je samo, ve studené kobce. Volá matku, bojí se. Nemá hlad ani žízeň jako chlapeček tak tak přeživší 5 dnů v australském kanále, protože do 20 hodin upadá do bezvědomí a následné smrti v důsledku podchlazení. Patrně sirotek, jehož otec zemřel v boji, ale spíše na nemoc nebo byl neznámý, jelikož to by dítěti vojáka pán neudělal, a matka při porodu.

Potřeba normativního systému

Ve světle tohoto krátkého příběhu se již slovanská sexuální svoboda a pohostinnost a vůbec svobodomyslnější slovanská kultura, nejeví v porovnání s křesťanstvím o tolik přitažlivější. Nevíme, zda dítě bylo zazděno ještě za života, nicméně poznatky o lidských obětech napříč jsou nezpochybnitelné. S vladaři někdy odcházeli na onen svět desítky až stovky otroků, někdy i ženy, jež nebyli otrokyněmi. Pak zde byly akty šílenství. Nejznámější jsou Nero a Caligula, ale např. čínský císař Yongle nechal roku 1420 pomalým odřezáváním kousků těla popravit 2800 konkubín a jejich eunuších strážců, neb je vinil z otravy oblíbené konkubíny. Na onen svět ho doprovázelo dalších 30 žen, jež byly před uložením od hrobu oběšeny. Ve srovnání s ním největší inkvizitorská bestie Tomas de Torquemada (epocha 25/2014) v dobách největšího evropského temna 1483-1489 potřeboval na upálení 2000 nevinných 15 let. On ten umírněný konfucianismus asi také nebyla žádná lahoda, když panovníkovi umožňovala taková zvěrstva.

Podíváme-li se na mnoho moderních diktátorů Asad, Hussajn, Kadáfí, ale i vojenských velitelů, vedle schopností dle všeho oproti svým vrstevníkům vynikali i určitou umírněností. Lidé si je vybrali jako menší zlo před radikálem působícím větší chaos. Velmi specifická situace byla v sovětském svazu, Maoistické Číně a Severní Koreji, jež minuly novověk a ze středověku huply rovnou do moderní doby a na nějaký čas se stali tak na trochu bezprizorní, tzn. nebylo o co se opřít a vraždilo se po milionech. Podobná situace byla i v mnoha afrických státech, kde byl novověk vyplněn koloniální nadvládou a po jejím konci vakuum – středověk v době kalašnikovů.

Umírněnost křesťanství a jiných normativních systému

Zpět k umírněnosti. Podobně jako umírněným vůdcům přinášejícím řád, dařilo se i umírněným filosofiím či pravidlům světským či náboženských, též přinášejícím řád. A tak ve světle římské prostopášnosti a lidského bezpráví vykvetla pravidla hlásající rovnost mezi lidmi a pohlavími křesťanství. Až později je vladaři začali používat k utužení poslušnosti poddaných a muži k utužení poslušnosti žen. Jak srabácké. Žena kmitala a zamindrákovaní tupci, nemající co na práci Sv. Pavel („Muž je hlavou ženy“), sv. Ambrož („Věřím, že v ženě má počátek zlo a skrze ni počala lež“), Tomáš Akvinský, zatím psali o její nedokonalosti a hříšnosti …

Nevěřící ranhojič Ježíš

Je pravděpodobné, že Ježíš fungoval ve dvou podobách jako ranhojič a při té příležitosti jako morální kazatel, či naopak jeho prioritou mohlo být šíření morálních pravidel a pro podporu tohoto úkolu využíval své znalosti ranhojiče. Patrně se umění naučil v Egyptě či jiných státech s rozvinutější medicínou, a tak jeho lékařské úkony v jiných částech říše římské mohly být považovány za zázračné.

Ježíš patřil mezi ty osvícené, vedle neblýskaných soch a legendárních příběhu starého Říma, k němuž moderní Evropan nejednou vzhlíží jako ke vzoru viděl i ten institucionalizovaný hnus bezpráví a chtěl to změnit. Poznal, že to nepůjde silou, ale umírněností. Byl též dost chytrý na to, aby si uvědomil, že pokud bude lidem říkat pravdu, tj. chovejte se lépe: nikoho to zajímat nebude. Vymyslel proto systém, jak lidi opít rohlíkem. Dal jim něco, v co můžou věřit. Víru. Víru v nebeské království. A hle ono to fungovalo a velmi dobře. V mnoha ohledech bylo náboženství brzdou, ale celkově krokem vpřed. Vyvažovalo strach z neznáma a s tím spojené šílenství tehdejší doby, což dnes posledních 200 let ve vyspělém světě postupně přebírá věda. I ortodoxní věřící chodící do kostela každou neděli vlastně věří zhruba jen tak na 5 procent – tj. zrovna, když jsou tu neděli v kostele a neprovádí žádný hřích …

Samozřejmě že bibli nenapsal Ježíš, ale počáteční systém poměrně propracovaných pravidel a báchorek musel sestavit velmi osvícený člověk, a ten velmi dobře už před 2000 lety věděl, že žádný bůh není.

Myšlenka Ježíše jako uvědomělého tvůrce umělého hodnotového systému, podpořeného báchorkami, v něž sám nevěřil, není nová. Např. ve filmu „Muž ze země“ byla jedním z vrcholů filmu. Druhým, patrně velmi realistickým, bylo, jak toto poznání otřáslo věřícími ve filmu.

Z „mrtvých“ vstání a další život Ježíše

Je doložen případ přeživšího na kříži po dobu 6 dní, načež se prefekt či konzult slitoval a věnoval mu milost. Muž se uzdravil a dožil požehnaného věku. S dobrou kondicí a trochou štěstí to bylo možné. Ježíš měl navíc znalosti ranhojiče a velkou skupinu podporovatelů, jimž v minulosti pomohl. S největší pravděpodobností tedy na kříži neskonal. Jeho stažení se z veřejného života pak mělo 2 důvody. Za prvé další kříž by již nepřežil, možná se tak dohodl i s některým s římských funkcionářů. Za druhé se jeho „na nebe vzetí“ skvěle hodilo jako vysvětlení jeho zmizení (z veřejného života) do báchorek, jimiž byla podporována šířená morální pravidla. Jak se vyvíjel jeho další život. Šlo o velmi disciplinovaného člověka. Neriskoval by např. hýřením, že mýtus praskne. Dál tedy žil na jiném místě skromným životem ranhojiče pomáhajícího potřebným. Pokud měl děti, ani ony nevěděli, kdo je jejich otec. Při mísení genů za uplynulých 2000 let tak může opravdu platit, že Ježíš je tak trochu (biologickým) otcem (předkem) každého z nás, ostatně stejně jako každý člověk, jenž zplodil potomka před 2 tisíci lety.

Čím uspěl Mohamed? Kopírováním židů, Ježíše a polygamií

Za prvé jeho systém pravidel byl ještě umírněnější a méně zasahoval do záležitostí běžných lidí. Proto se v v7-13. století tak dobře šířil. Jeho národy byly v porovnání s Evropou nositeli vědy a kultury. Těžko srovnávat období kolem roku nula a roku 620. Též místní situace mohla lišit. Ježíš by možná těžko verboval v Římě věřící, pokud by jim nabízel rovnost a ženám ale jen v područí mužů. Mohamed byl buď chytřejší, a uvědomoval si, že přirozeností savců je mnoho partnerství, a nebo místní poměry nebyly tak tvrdé, co se porušování osobních svobod týče (tj. lovil mezi svobodnými a nikoli otroky). Též dobře vnímal, že zatímco muži více či častěji preferují víceženství, ženy spíše stálého partnera. On či jeho následovníci se tak mnohem vlažněji než křesťanství či dokonce vybízivěji stavěli k polygamii a podřízenosti žen, což vyhovovalo těm silnějším – mužům, a v zásadě bylo i v souladu s tím, jak v přírodě funguje většina savců. Nelze též vyloučit, že Mohamed byl též pro rovnost pohlaví a ženy přiškrtili až jeho následovníci. Obdobně však i reformátor lidského chování Mohamed musel vědět, že žádný bůh není.

Jak uvažuje věřící?

Jak již jsem psal, on v podstatě racionálně nevěří. Víra je jeho součást, o níž nějak moc nepřemýšlí. Nezkoumá, zda je to jinak. Charakterizuje to indický přítel jednoho kněze: „Krávy jsou posvátné, ale když leze, kam nemá, a nikdo se nedívá, tak jí taky nakopnu.“ Maximálně měl období pochybností, jež končí pár náhodnými událostmi, které mu víru „potvrdí“ a nemusí s tím dále ztrácet čas. Podobně se ptáme, zda věří třeba papež. Vždyť ten jako nejvyšší přece musí vědět … Ano věří. Byl v tom vychován a věří v podstatě úplně stejně jako každý jiný věřící. Jedinými skutečnými úplnými „věřícími“ nevěřícími tedy byli zakladatelé těchto normativních systémů a případně jejich nejbližší podporovatelé.

Jak to bylo s tou kostrou novorozeněte? Opíjení rohlíkem a vaření z vody

Opíjet rohlíkem tj. šířit mýty je velmi snadné. Na jednu stranu mohu tvrdit, že jsem Vás chtěl uklidnit tím, že dítě zemřelo brzy. Pokud by jej tam dali za živa, nejspíš by jej zabalili do zavinovačky – aspoň mu dopřát to poslední trochu toho tepla ve studené kobce. Tato medvědí služba mu však trápení před upadnutím do bezvědomí prodloužila o další den. A stejně lze opíjet na druhou stranu. Kostra byla nalezena při přestavbě ve 14. století. Tehdy neměli možnosti zjistit, zda dítě bylo pohřbeno za živa či již mrtvé. Dětská úmrtnost byla vysoká. Vzhledem k absenci podobných nálezů jinde je spíše pravděpodobné, že tam bylo zazděno již mrtvé dítě a ochranu před dobytím měl zajišťovat jeho duch.

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

lze vyplnit cokoli

není zveřejněn a magazín s ním nijak nenakládá