Pro 282016
 

Článek se věnuje maržím v maloobchodu, ziskovosti služeb a okrajově platů v některých odvětvích. Nejde o reálné statistiky, jež možná ani neexistují, ale odhady redaktora, případně jeho zdrojů z bysnysu.

Oblečení. Oblečení a boty lze koupit za polovinu či méně toho, co stálo před 7 lety. Z výše uvedeného lze hrubým odhadem usoudit, že příhoz odpovídá 50% a níže. To potvrzuje pracovník Marks and Spencer ČR, s tím že jejich marže je zhruba 33% (50% příhoz). To odpovídá i výroční zprávě u zboží za 973 mil. přihozeno 875 mil. 4. 2014- 3.2015, s tím že se snaží v ČR o vytvoření brandu střední či vyšší střední třídy a jejich marže budou patrně mírně vyšší než průměr odvětví. Jako poslední podpůrný důkaz lze uvést, že již nevidíme reálné slevy 50 či dokonce 60% (nepočítám slevy typu „až 70 či 90%“, kdy reálně je to 20), jež bylo např. dříve možno vídat v outdorových či sportovních prodejnách a možná i v oděvních řetězcích. To prostě proto, že marže již nejsou 100% příhoz a pod nákupku jste ochotni prodávat jen opravdu výjimečně…

Lidé již nechtějí pálit peníze v oblečení a raději investují do nemovitostí a jejich vybavení. Pád cen na polovinu i méně za poslední roky je znát nejen na maržích. Do designu se už v Evropě neinvestuje ani ta trocha, co dříve. Nové konfekce se vyvíjí nejspíše jen pro to, aby zákazníci nechodili reklamovat 5 let staré modely …  Odhaduji, že situace se musela zhoršit i v centrech Londýna či Německa. Možná opravdu velká centra daleko od nás jako New York či Los Angeles se drží, ale to není nic pro běžného Čecha. V ČR nás to nezabalili jen Vietnamci, jež šli do večerek, ale i třeba Bershka, jež měla jako jediná značka pro ženy občas něco pěkného – inovativního. Tedy vedle super drahého Solomonu, kde však též v posledních dvou letech upadl super design a zůstala jen super drahost … Butiky jako Pull Bear, Reserved, New Yorker, Retro jsme s ženou přestali navštěvovat již před pár lety, ty ostatní jako třeba Kenvello na přelomu tisíciletí a do některých jako např. Marks and Spencer jsme ani nikdy nezavítali, nebo nás v nich nic neoslovilo. Posledních pár let ani oblečení nekupujeme a když, tak ne že se nám líbí, ale že něco člověk občas koupit musí, aby nechodil nahý.…

Hypermarkety. Dlouhodobě nejlevnější velkoměstský řetězec Kaufland např. na sladkostech přitlačil téměř o 100% a stávají se tak luxusním zbožím. Základní potraviny ale skokově nezdražují. Tam odhaduji průměrnou marži na 25-33% (tzn. až 50% příhoz). I zde však existují vysokomaržové produkty jako strava pro nejmenší. To vytváří prostor pro večerky. Až více lidí zjistí, že mimo akce jsou levnější než hypermarket, může dojít k další vlně jejich růstu. O Kaulandu nutno říci, že se takto trochu z lidového posouvá do „klasového“ hypermaketu a je možné, že již nebude nejlevnějším řetězcem. Dle mých zkušeností má nejlepší ovoce a nemá na rozdíl od Tesco či Albert problémy s masem. I před zdražení je však stále předmětem masového zájmu zákazníků. Každopádně trh je rozdělen a hypermarketům v ČR zjevně skončily perné časy. Zajímavá je též cena primerosu 1 stojí na Heuréka od 5 Kč výš, tzn. nákupka kolem 3 korun. Krabička 3 je však v Kauflandu od 30 Kč výše.

Sportovní potřeby. Tam se prodávalo až za 1,5 příhoz u luxusních značek oblečení. Na kola a lyže se přihazovalo asi 30-50%. Naopak luxusní zboží se de facto přestává prodávat. Už nikde nevidíme bundu s cenovkami atakujícími 10 000 či výše. Design se zhoršil ruku v ruce. Padlou laťku designu ještě sem tam pozvedne sportisimo. Lidé raději než luxusní bundu či kolo pořídí nemovitost a její vybavení. Vzhledem k tomu, že se vyrábí stále levněji a tyto věci nezlevňují, marže nízkomaržového sportovního zboží se musely zvednout. Toto sbližování cen značkového a normálního sportovního boží situaci prodejce svým způsobem stabilizuje. Výpadek z luxusního zboží je kompenzován vyšší marží na běžném. Prodejci již nevisí na luxusních rejžácích a jejich příjmy jsou více rovnoměrně rozloženy do všech druhů zboží. Odhaduji, že marže sportovních řetězců se snížila na průměrných 40% z 60% ještě před několika lety nebo k tomuto číslu v blízké budoucnosti bude směřovat. Ač i zde se některé řetězce z ČR v minulosti stáhly, věřím, že je v ČR určitý prostor pro vstup nových malých i větších subjektů.

Velmi vysoké marže mají hračky 50% (příhoz 100%) se speciálními výjimkami jako dealeři Lego s marží 10-25%, kde dodavatel dominuje trhu mase konkurujících si prodejců. Lze pozorovat významné posilování lega v prodejnách – často zabírá i 25% plochy prodejny. Nemá moc konkurence. Jde o jedinou kvalitní hračku s jednoduchou manipulací (na rozdíl třeba od Merkur), trvalejší hodnotou, jež navíc výrazně rozvíjí schopnosti. Asi jedna z mála firem v dynamickém odvětví  (konzervativním odvětvím jsou např. potraviny, cigarety apod.), jež by si mohla na pár let dovolit zcela zastavit vývoj a jen recyklovat své starší produkty. Tento segment má s nástupem 3d tisku a kvalitních hraček největší potenciál zažít velké změny a nabízí snad největší prostor pro vstup nových subjektů. Pokud se najde hráč, co by dokázal nastartovat či vyzobat zajímavé projekty a jako první přinést opravdu kvalitní hračky pro střední či vyšší střední třídu, mohl by si ukousnout pořádný koláč podobně jako to v oblasti vzdělaní udělaly soukromé cizojazyčné školky a školy. Zatím se však až na ojedinělé high tech výstřelky nenašel ani ve světě natož u nás. To co je Apple v elektronice může být za pár let nyní zcela neznámá firma v hračkách po boku lega.

Drogerie. Tolik jako potraviny se nekupuje, podléhá zkáze a aby k vám vůbec někdo přišel, potřebujete mít větší obchod či kombinovaný s potravinami. Z poměrně sporých informací a s ohledem vyvážení zmíněných rizik dané branže marži odhaduji na 33% (tj. 50% příhoz k nákupce).

Sexuální pomůcky jsou zatím chápány víceméně jako luxusní zboží. A marže se pohybují od 80% (Erotic City, tzn. 5násobek nákupní ceny) až po lehce 50% u patrně nejlevnějšího obchodu v ČR smsexshop.cz , tzn. téměř jednonásobek příhozu (redakce je s tímto obchodem spřízněna). To jsou marže velmi pěkné vzhledem k tomu, že zboží nepodléhá zkáze. Situaci si vysvětluji konzervativností odvětví a neochotou větších hráčů do tohoto segmentu vstoupit z důvodu reputačních rizik. Představte se, že by v showroomu Alza měli přibýt umělí ptáci a biče :). „Mami a co je v támhletom zadním pokoji mezi sekcí LG televizí a PlayStation….“J

Prodejci elektroniky (PC, mobily) mají marže extrémně nízké. Např na notebooky ve střední třídě 15000-25000 to není ani 10 % (mall, mironet). Na věci do ceny 1000 korun je marže podstatně vyšší třeba i 25% (a tyto drobnější věci se vyplatí hledat v dobnějších obchodech), průměrná se tak bude pohybovat kolem 12,5%. Tento segment trhu je vysoce konkurenční a není prostor pro změny k lepšímu, leda by spotřebitele unavilo si každý rok kupoval nový špičkový mobil. Pak by v tomto segmentu mohli výrazněji poklesnout ceny. Sem tam dovozci ze Slovenska dokáží nabídnout výrazně nižší cenu, ale kvalitní mobil a PC má v záruční době 1 či 2 poruchy, takže to využije jen malé procento spotřebitelů. Vlastní dovoz neetablovaných zanček z Číny též neskýtá v podstatě žádmý potenciál.

Autodíly. Marže 50% (100% příhoz) uváděna idnes.cz. Článek stojí za prd, ale informace mi přijde vzhledem k pálkám za díly odpovídající.

Služby

U služeb nemá smysl mluvit o maržích (100% jinými slovy vše co prodáte, jste vytvořili), ale o nákladech a zisku z obratu.

Stavebnictví a development. Lidé už nechtějí utrácet za auta a oblečení ale investovat. Obyvatel nepřibývá, ale nové byty se stále staví. Možné jsou i dočasné bubliny. Ty ale bez problému pokryjí cizinci, jež tu na důchod mohou nakrásno žít. Čínská města duchů nám tedy nehrozí. Spíš možná Česká města Rusů. Zde by mohl nastat ve městech zlom v případě, zásadní změny trendu – úprk před znečištěním velkoměst, uchýlení se do přírody bez zvláštního (zdraví nebezpečného) důvodu. Např. při zlepšení dopravy… To je však nepravděpodobné. Navíc ruská záplata to asi jistí. Objem staveb a tedy i projektů klesá. Dle informací jednoho z vedoucích developerů, jenž si nepřál být jmenován je to v soukromém sektoru i bojem, jež vyhlásili městské části developerům – jehož smyslem je patrně zachovat současnou podobu a nezatěžovat ji novými projekty. Nejrychlejší realizace od koupi pozemku je 5 let. Někdy ale za 10 let nemusíte získat dokonce ani povolení. Zisk je cílován na 15%, což je k rizikům (koordinace prací subdodavatelů, termíny, penalty, odpovědnost za technické provedení a kvalitu díla) skutečně málo a svědčí o velmi tvrdém konkurenčním prostředí. Na vyšší zisk v zásadě cílovat nelze, neboť by developer musel odmítnout či nevysoutěžil by zakázku. Ve stavebnictví (rozuměj firemní stavebnictví nikoli melouchy) je údajně zisk pouhá 3% z obratu. Tento poslední údaj mi nepřijde věrohodný a pokusím se jej dále ověřit. Ceny nových i starých bytů rostly. Projektů je méně. Z toho plyne, že podíl zisku na obratu v developmentu  a stavebnictví musí růst. To potvrzuje i fakt, že při nižším objemu staveb není známo, že by oblast pociťovala problémy.

Největší zisky, odhaduji, jsou pak v podnikových službách. Firemní dodavatelé, zejména ve větších  IT projektech, nejen ve státních typu  Opencard, ale i v těch firemních. Např. Heureka (segment internetové reklamy a marketingu) má za jeden klik pro zboží řazené v kategoriích neskutečných 1-5 Kč. To samozřejmě nelze srovnávat za klik na seznamu 70,-, kdy prostě jste vidět. V TV na Vás též nekliknou a stojí 30 000 – 300 000 za půlminutu. Původně jsem se domníval, že to je pro obchody na Heureka zdarma – za ta cenná data, jež Heureka získává … Tady by se skorem vyplatilo vybudovat konkurenční portál s placenými recenzisty. Pár stovek milionů by ale skromná vrze zaměřené na klíčové segmenty. Heureka je v mnohém lepší než Amazon (filtry na ntb, telefony, kočárky a jiné zboží), v některých kategoriích (sexuální pomůcky) však panuje stejný bordel a v některých oblastech ve vztahu k partnerům prostě žalostně nefunguje. Přesto pohodlně vydělává stamiliony.

Možná byste čekali nějakou predikci či komentář k IT segmentu, ale toho není moc co uvést navíc. Poptávka po programátorech a IT službách a odbornících bude s vývojem lidské společnosti stále možná nějaký blízký čas dokonce i exponenciálně růst a školství žádného ze států na to není a patrně ještě pár desítek let nebude dimenzováno. Špičky IT – programátoři a po jejich boku strojaři a možná i chemici by se nově vyšvihnou na čelo společenského žebříčku před právníky a lékaře, nejen jako podnikatelé rekrutování z těchto profesí, ale sami o sobě, aniž by podnikali.

Realitní kanceláře. Tam se to logicky zhoršuje s tím, jak více lidí umí podat inzerát na net a nachází vzory a poradenství na webu jako je tento. Kupodivu se to nezhoršuje zdaleka tak, jak by člověk předpokládal. Odvětví je hodně konzervativní a skutečný útlum může přijít o 15 až 20 let později. Marže u prodeje bytů šly z 10% na 3%. Pronájmy nesleduji, odhad je že z měsíčního nájmu se šlo na polovinu. Realitáků ale ubývá, neboť již nejsou tak dotěrní a není tak často vidět agresivní inzeráty typu „Hledám byt v této lokalitě“. Jako zajímavost uvedu, že ve Vietnamu v turistické oblasti Nha Trang ještě v roce 2007 prakticky neexistovaly realitní kanceláře. Jednak málo lidí vlastnilo domácí internet za druhé cizincům bylo povoleno vlastnit půdu teprve nedlouho po roce 2000. Nyní však dostávám informace, že RK je tam již hodně a ani si pořádně nevydělají. Je fakt, že tam přibylo extrémně mnoho Rusů – i fyzicky na ulicích, což můžeme pozorovat prostým okem a dle informací od místních i Číňanů a Japonců jako majitelů nemovitostí. Náklady jsou vyjma personálních minimální, takže téměř celý obrat přetavíte v zisk.

V kadeřnictví je to dle statistik i mé vlastní zkušenosti velmi špatné. Konzervativní ČR zákazníci poměrně dost přechází na údržby svépomocí. Je to služba, kterou si dokáží zařídit sami, podobně jako vaření. Teď nemluvím o holbě strojkem za 100 či pade, ale o tom co tvoří obrat – úpravy dámských vlasů.

Krejčovství

Tovární švadlena je snad nejhorší práce vůbec. Šičky ve Vietnamu šijí 12 hodin 6 dní v týdnu za 2500 na měsíc. Šičky na Slovensku s mnohaletou praxí asi za 15 000 kč hrubého. Tady skutečně nezbývá nic jiného než robotizace, jež začíná najíždět např. v Číně. I soukromí krejčí ubývají a jsou nahrazováni těmi ze zemí sovětského svazu. Ceny u soukromých krejčí na vesnici a ve městě se pak extrémně liší a do krejčovství v Praze, pak rozumný člověk půjde poprvé a naposled, jakmile zjistí, co má platit za pálku.

Truhlářství. Řetězcové prodejny postrádají invenci a mnohdy i dostatečně širokou nabídku. V řetězcích frčí sedačky, ale se skříněmi a postelemi je to velmi slabé. Ani za velké peníze neseženete nic pěkného. Z toho a z rozmachu koupě bytů, z vůle lidí nevyhazovat peníze za blbosti a předražené oblečení plane, že zakázkoví truhláři musí zažívat boom. Zde však rovněž nelze fakticky hovořit o marži neb truhlář neprodává prkna, ale o zisku za službu jejich opracování a sestavení v nábytek. Ideální je možná kombinace firemního dodavatele a truhláře – zakázkový nábytek pro lepší firmy a zejména obchody jde do milionů na místnost. Zde musí být ziskovost velmi vysoká a po kvalitních truhlářích bude patrně hlad, neboť pěkný nadstandardní nábytek není záležitost jen horních 100 000, ale značné části střední třídy. Určitě jedna z nejperspektivnějších oblastí.

Prázdné restaurace alespoň ve městech nevidím. Spíše narvané, takže vydělávat musí. To je v pořádku a trh zjevně funguje. Znepokojující je cca 5 let stará info z fin. úřadu pro Prahu 2, že všechny restaurace jsou ve ztrátě. Vivat EET. Konzervativnost Čechů, jež preferují domácí kuchyň a hustá síť restaurací drží ceny v porovnání s vyspělejšími státy velmi nízko. Tipl bych, že přepočteno na kupní sílu máme jedny z nejlevnějších restaurací na světě. Pro restaurace je určitě mnoho prostoru v Praze. Např. v centru by člověk dobrou restauraci pohledal. V Potrefené Huse v Hybersnké se stojí fronty na stůj a ta jich tam maj tak 100 až 150. Naproti v Hybernyi nevaří dobře, nestojíte sice fronty, ale taky maj plno přes oběd i večer … Takže otevřít hned vedle ještě jednu Husu, musíte vydělat.

Zubaři. To je něco jako notáři, jenže jejich žně nezajištuje stát zastropováním jejich počtu, ale velký přebytek poptávky zákazníků. Zubaři jsou patrně neroztodivnějším oborem vůbec. V podstatě za stejné služby někde neplatíte nic, někde tisíc za čištění a 1500 za plombu a někde více než dvojnásobek, a to nehovořím o zubařích, jež nemají smlouvu s pojišťovnou. Roztodivné je na tom to, že všichni i ti drazí jsou extrémně vytíženi a že ti levní nezdraží na jejich úroveň. Je to i tím, že ti levní jsou ti straší a chtít 3000 doplatek za plombu jim přijde nemravné. Ti mladí dravější se nestydí vykopnout i svého známého, pokud jim tu trojku nedá (má osobní zkušenost). Postupně asi bude možné pociťovat vyšší tlak na ceny. České zubařství je vůbec takový experiment mixu pojištěného a nehrazeného lékařství, a dle mého názoru to dojde tak daleko, že bude muset být částečně zaražen. Do té doby je to super perspektivní obor. Exodu zubařů se netřeba bát, budou se i tak mít velmi dobře a makat v cizině není taková lahoda, jak se mnohým může zdát. Paradoxní je, že zubaři mají ve srovnání s lékaři mnohem menší odpovědnost. Středně drahý zubař vydělá 1500 za hodinu a je vytížen prakticky bez zastávky (tzn. 12 000x 18 dní bez dovolené a nemocí za měsíc, tj 216 000). Velmi dobré vybavení ordinace stojí 3 miliony (měsíční splátky 10 let 3%, 36000). Sestřička včetně pojistného 40 000 měsíčně. Údržba a obnova nástrojů a zařízení odhadem od 25000 výš, tzn. zisk zubaře před zdaněním a pojistným 115 000,- (tj.cca 60 000 čistého). Škola a atestace nějakých 7 let života, kdy moc nemáte čas na brigády. Právníci sice mají za méně námahy a s mnohem menší vstupní investicí více, ale i tak mi to přijde hodně.

O platech doktorů jsem již psal. To co mají, jim přeji i víc. Přijde mi trochu zvrácené, že s reklamními letáčky sbírají pacienty na ulici. To již lze spíše kvitovat, že kamarádka obvodačka se z praktických důvodů dala na Ruštinu, ale což. Platy doktorů patrně budou nadprůměrně růst.

Právníci. Jako fakturující („zaměstnaný advokát“) není pro lehce nadprůměrně inteligentního jedince problém dostat se v lepší AK na 130 000 až 150 000 fakturované částky (řekněme 70 až 85 000 čistého). Kolikrát této částky může dosáhnout i podprůměrně inteligentní jedinec, ale to už musí mít své klienty. Advokacie není o finese, ale o klientech a ta vyšší pak do značné míry o leštění klik. Dlouhodobý pokles cen z 90. tet se zastavil a ceny bez DPH pro chudší firmy v Praze začínají na 2000/hod. bez DPH, pro lidi pak na 1500. Byť na vypsané místo koncipienta se už po několik let ozve 20 i více uchazečů, prostor pro zvýšení počtu advokátů tu zjevně je i nadále, neb ceny práce stále ani zdaleka neodpovídají jejímu obsahu a člověk nemusí být právnický Leonardo di Caprio či Brad Pitt, aby se v branži stal esem. Nejchudší advokáti se mohou fakturačně pohybovat tak na 60 000-80 000, kdy se jim s praxí vyplatí jít dělat nejlevnějšího podnikového za 40 000 hrubého. Průměr v advokacii ale bude rozhodně přes 100 000 fakturace měsíčně. Náklady jsou vyjma personálních minimální, takže téměř celý obrat lze přetavit v zisk (výdělek). V souvislosti se zvyšováním právního povědomí národa (dostupnost předpisů vzorů, poradních webů) lze očekávat postupný pokles cen právních služeb.

Umělci a sportovci

Tento obor se statistice úplně vymyká. Masy jsou na výdělkové nule, malé procento na živobytí a extrémně malá skupinka velmi dobře vydělávající umělci. To je ok a není na tom co víc popisovat nebo měnit. Můžem si říct, že nadrcení scénáře hercem a producírovaní se několik desítek hodin nemá cenu pár milionu dolarů, ale když si vezmem kolik radosti dobrý film či umělecké dílo rozdá … „ nezaplacení“ jak říká reklamní slogan jedné asociace platebních karet. Mě subjektivně se nelíbí podobné rance u sportovců, ale pro ně o rozdávaní radosti vůči značné části populace platí to samé, co pro umělce.

Učitelé. Říká se, že vzdělání je základem ekonomického růstu. To ano, ale k učitelům budu velmi neobjektivní a nevděčný. A to navzdory tomu, že ve vyspělých zemích Německo – mají lepší postavení a v některých rozvojových Čína, Vietnam dokonce prestižní postavení. Se školní látkou mi nikdo nepomáhal (byť jsem již od gymlu studoval na prestižních školách a asi  jen 10% učitelů umělo dát něco víc než učebnice).  U jazyků mi pak učitelé nedali absolutně nic a mohu-li to vrátit, hodiny bych raději neabsolvoval. Neobjektivní proto, že mnoho lidí si přednášky a zvláště pak učitelé jazyků chválí. Dle mého názoru by stejně dobře od gymplu a výš mohl učit a přednášet nahraný počítačový hlas i aplikovat by to šlo i na masové přednášky jako v Číně. Ve Vietnamu v autobuse mi mladý Číňan učitel Angličtiny na Čínské univerzitě říká: „Beru 25Euro na hodinu“ „Ty jo, to je nějak hodně. To nemám ani já jako finanční expert.“ „No ale musím se hodně snažit, připravovat, konkurence je veliká. Když mám seminář, tak mám 200 studentů“. „Myslíš, když máš přednášku?“ „Ne, když mám přednášku, tak mám 10 000 studentů …“ To prosím není vtip ale informace z první ruky. Vývoj v oblasti odhaduji bez zásadních změn. Pokud by to bylo na mě, tak jim platy nechám na té nízké úrovni, jež je s praxí na úrovní platů absolventů technických oborů tj. cca 25000 hrubého a kdo chce, ať učí jako své poslání. Ale tuším, že mi to 99% národa omlátí o hlavu, podobně jako tvrzení že základní vojenskou službu může dobrovolně absolvovat jen naivní pitomec, o čemž jsem se též na vlastní kůži přesvědčil, když jsem dobrovolně stihl předposlední ročník místo doktorandského studia a zaměstnání.

Personální agentury. Tuto činnost velmi často z pochopitelných důvodů v západních státech vykonávají dřívější imigranti. Bohužel z tohoto odvětví nemohu nabídnout žádné postřehy ani odhady vývoje. Určitě se o nich v ČR v poslední době hovoří mnohem více a jejich rozvoj teď na začátku roku bude kulminovat. Kladu si otázku, zda to je ještě vlak do, kterého se dá naskočit či již ujel.

Napište, v jakém odvětví by Vás zajímal komentář …

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

lze vyplnit cokoli

není zveřejněn a magazín s ním nijak nenakládá