Zář 072015
 

7.9.2015

Jak uvažuje člověk, který pašuje drogy, krade na daních, vrazí nůž do kamaráda či rodiče, nutí k prostituci bytím a drogami, zabíjí pro peníze nebo popálí dříve „milovanou“ osobu kyselinou? Pro většinu z nás těžko uchopitelná myšlenka neb za sebou máme nějaké ty hříchy z dětství, případně nějakou aférku nebo jsme byli oškliví na partnera. Oprávněně se tedy můžeme považovat za dobrého člověka, zvláště když např. ještě dobrovolničíme či přispíváme na dobrou věc. Zpravidla se pohybujeme mezi podobně smýšlejícími a sem tam se v našem životě objeví 1,2 černé ovce, jimž se spíše vyhýbáme. Jak takové černé ovce uvažují? Vnímají se jako špatní lidé a jsou s tím ztotožněni? Neřeší to? Nebo si tu špatnost odůvodní způsobem, že nakonec vlastně vyjdou jako dobří. Myslím, že c) je v drtivé většině správně.

Podnikatelé a daně

Znám lidi, jež jsou absolutně féroví v ostatních ohledech, ale na daních kradou, co to jde. Jejich argumenty jsou, že jinak to rozkradou politici a že nemají možnost určit, kam ty peníze jdou, takže okrádání státu je vlastně v pořádku. Docela se mi líbil seriál idnes příběhy poctivých podnikatelů v reakci na vyjádření min. ČSSD Mládka, že živnostníci neplatí daně. Z mých známých se též ozvali potrefení. Ono kdybychom se na ty jejich příběhy podívali detailně, tak zjistíme přesně to, co u všech ostatních podnikatelů od Apple až po Nguyena v místních potravinách, že kradou všichni…

Dealeři

„Jak můžeš mít za kamaráda drogového dealera?,“ ptají se mě někteří známí. Na to nemám odpověď, kterou by normální člověk pochopil. Neprodává mladistvým. Říká věci na rovinu, nepodrazí Vás a rádi ho vidíte, i když nepatříte mezi jeho klienty. Kdo neviděl, neuvěří. Své svědomí, ale rozhodně nezpytuje, s tím, že drogy nikomu nenutí. Jeho známí jsou na rozdíl od známých běžného člověka hotová zoologická zahrada.

Kurvička

Je jich málo, co nechodí za peníze, ale za alkohol, cigarety, svezení hezkým autem a přístřeší. Říká se jim kurvičky. Jednu takovou jsem spíš znal než měl. Chybělo mi to základní – hezké auto a dostatečný odstup. Ač to bude znít neuvěřitelně, není ve mně špetka zloby či křivdy. Nemít oba své rodiny, rád bych s ní na chvilku vyrazil i třeba jen na pokec. Základní škola, sebevědomí na nule. Kouřila jednu za druhou. Chovala se ke mně bez přikrášlení dle své kategorie. Její vychytávkou byla pozvání, abych po hodině jízdy v mraze zjistil, že odešla s kamarádkou či jiným frajerem. To byly jediné situace v životě, kdy mě z frustrace a nervů bolelo břicho. Jediné, co na mě ocenila, že jsem jí dal peníze. A jinak jsem jí prý dost ublížil, ač já se snažil jí nosit modré z nebe. Asi nemá cenu popisovat, vše co mi prováděla. byly to opravdu pikantnosti, jež vyvrcholily touto situací. Jedu za ní kupovat dárky pro její sourozence, chytím ji na zastávce, jak odjíždí s kamarádkou. Prý za nemocnou mámou. Když v metru přejedeme stanici nemocnice, na dotaz, že nejede za mámou a proč lže, se ke mně otočí zády a povídá si s kamarádkou, jako bych tam nebyl. Její kamarádka se té absurditě směje. Nechápu co se děje, až pak si uvědomím, že tam pro ní skutečně nejsem. Říkám kamarádce naštvaně: „Co se směješ?“ a pak již jen s úlevou: „Zasměj se pořádně, protože takového kreténa už dlouho neuvidíš.“ Za dva roky se vidíme jen tak na pokec. Od 2 do 4 v noci tancuje s jiným borcem a já sedím sám. Jenže tentokrát přesně vím, co od toho čekat, takže se tím bavím. Ve 4 přijde a já se nechápavě ptám. „Co se děje, že se ke mně vracíš?“ „Ale, neměl auto…“, odpovídá. Směju se. „Aha, tak jedem ke mně?“ „Jo“. V 9 jsem měl být na nádraží pro přítelkyni, jež si posledních pár týdnů stěžovala, že do noci pařím hry a když za mnou přijede, jsem unavený. Nakonec jsem se na to tu noc vykašlal a do smrti budu litovat. Ona totiž milování neměla jen jako něco, co by si užívala, ale něco, čím se předváděla, léčila komplexy a v neposlední řadě, čím klukovi platila za pohostinnost. Patřila mezi jediné 2 holky z mnoha, které si se mnou do postele nebraly pomyslné stopky. Jsem se nechal unést. Přes všechny podrazy, co mi udělala, se špatně téměř necítila, V jejích očích jsme si ublížili vzájemně. Fakt je ten, že si na rozdíl ode mě uvědomovala, že by to nefungovalo a později bych jí skutečně zranil a nejspíš se svým nižším IQ nevěděla, jak takového patolízala poslat rozumně do háje.

Později jsem jí občas brknul a normálně jsme se bavili a smáli jako přátelé. Ač někdy ta zábava byla i jednostranná např. když si stěžovala, že arabský šéf si ji v práci v té mini kratší než kalhotky posazuje na klín a pouští jí porno a že to si prý nedomluvili…

Uživatel drog

Tohle už jsou neveselý příběhy. Ti lidé mají určitě hodně hříchů. Asi by se dalo říct, pěkní parchanti. Ale při osobním styku s nimi vidíte i lidské bytosti, jimž přejete, aby nastartovali a žili normálně.

Č. 1 Astma, schizofrenie, vypínání mozku, obezita, rozmlžení některých běžných norem společenského chování. 20 let téměř žádný výdělek s malou nadějí na změnu. Mama hotel. Domácí krádeže a věci, jež tu nechci propírat, pokud by to dotyčný či někdo z rodiny četl. Když mi nadhodí, že by chtěl dítě a rodinu jako ostatní, říkám mu, že každý se musí zatraceně snažit, aby mohl normálně žít, a že si tu startovní čáru posunul hodně dozadu. Na žádosti o finanční podporu odpovídám, že cigarety nefinancuji.

Č. 2 Má právní praxe. 30 letá bezdomovkyně živící se krádežemi v samoobsluhách. 4letý syn. Při vynášení prvního rozsudku pláče. Podobně starý soudce asi ví, o co jde a říká mi : „Neměla krást“. Následně stejně stará soudkyně už je tvrdší a spěšně ukončuje naší poradu před odchodem do vězení.

Č. 3 Srbský feťák pořezal svého dealera a jeho přítelkyni. Sedí na lavici vyslýchaných, bojí se, co bude a kolik vyfásne. Policii ochotně sype příběh, jak mu prodali náhražku a že on není ten špatný a že jen trochu máchal nůžkami … , trochu krve si všiml až později …

Pašeračka lidí a alkoholu

Když jsme objížděli různé zelináře, říkám své nové šikmooké přítelkyni: „Tééda ty máš job. Objíždět zelináře a vybírat tisíce dolarů. To by se mi taky líbilo.“ Jen se na mě tak káravě podívá a řekne: „Lajó“ (Vláďo) a tím věc skončila. Spolu jsme taky občas šli na návštěvu k dalším Vietnamcům, třeba si zahrát karty o drobné a tak. Nebyli to lidé, s nimiž by jste se typicky potkávali u rodičů Vašich spolužáků na škole, ale se zjevně „ošlehanou tváří“. Občas taky doma měla párty třeba 12 lidí, což pro mě nebyl zas takový nezvyk, až na to, že neuměli ani ahoj. To mi ale divné nepřišlo, protože mnoho Vietnamců vůbec česky neumí a říkal jsem si jiný kraj jiný mrav. Až později mi došlo, že oni ani to ahoj skutečně neuměli.

Po 2 týdnech mi její 15 letý bratr říká: „Hele, ty nevíš, co dělá moje setra, že jo?“ „No jasně, je novinářka“. „Ne to má jako jen tak na oko.“ „Jo, jo, ještě říkala, že měla stánek s občerstvením, vydělala peníze a teď je půjčuje na úrok“. „Ne, ona pašuje Číňany do Německa. Je mafiánka, víš.“ „Buď zticha,“ okřikne ho sestra. „Tak s tím bude muset přestat, já se o ní postarám“. Byla to normální nebo spíš výjimečná ženská, fér, starostlivá, uměla se bavit. Měla fajn 5 letého syna. Uměla se o chlapa Postarat jako žádná jiná. Četla ve mně jako v knize a nezneužívala toho. Dávala mi, co jsem chtěl. Asi jste pochopili, že to byla ta 2., jež si nebrala stopky a 1 ze 4 holek včetně ženy, se kterými bych vydržel celý život. Z rozchodu, který tak nějak spočíval více ve vnějších okolnostech než v nás (už ji naháněla policie a potřebovala ochrana někoho silnějšího a z i kultury, jež zná, zatímco mě znala pár týdnů) jsem se vyhrabal až po roce po seznámení s mou ženou. Na básničku a zlatý prstýnek na vánoce, co jsem jí dovezl na kraj Čech, nereagovala. Nebyla doma. Po pár měsících mi její máma řekla, že na to nejprve ani nechtěla kouknout a pak si to přece jen od mámy vzala a brečela. To je jak v těch filmech, kde se jeden dlouho trápí a jiný se to dozví až náhodou. Ten, kdo jí poskytl zázemí, asi věděl, jak se věci mají a po roce jsme zašli na pivo, s tím, že se ke mně vrátí, jestli chci. Happy end to ale nemělo. Byla to úžasná ženská, ale já měl 3 týdny do svatby ve Vietnamu, a ač jsem Phuong ještě moc neznal a ani si nebyl jist, jestli mě opravdu chce, měl jsem jí moc rád a takovou věc bych jí neudělal. Pak odjela do Vietnamu a nekontaktujeme se, ale věřím, že se o sebe postará.

Pletichář

Máme souseda, co na zakázkách s vysokou pravděpodobností vysával naše SVJ a ještě se k lidem choval jako hovado. Lhal mezi 4 očima i před desítkami lidí, akorát to tak uměl rozmlžit, že si to člověk po schůzi potřeboval trochu rozebrat, aby to zjistil. Každý ho nesnáší. Máma mu dle všeho odešla v dětství. Mj. skoro každý z výše uvedených měl nějaké trauma. Jeden přejetou nohu náklaďákem, jiný též výchova pouze otcem a další byl pomocníkem kostelníka … Myslím, že tento člověk asi věděl, že se chová jako kurva, ale zdůvodnil si to tím, že lidi místo aby mu za správu SVJ zaplatili, tak jej akorát jebali … Podobný výraz jako v jeho tváři vidím u některých politiků Bondra, Langr, Žantovský, Šnajdr, Hulínský, Macek a desítky dalších.

Advokáti

Společensky citlivé téma. V první řadě právníci jsou převážně namyšlení lidé, jež se cítí být elitou a potřební. Velmi rivalští a ne příliš přátelští. Je to dáno i jednoduchostí školy, kde nemusí na rozdíl od technických oborů spolupracovat. Nejhorší jsou advokáti, jejichž jobem je vytvářet si kontakty, tj. zejména lízat zadky a uklízet špínu. Ti prestižní, co dělají jen korporace, vystačí s lízáním zadků. Dělat to nechci. Kdybych musel, nemusel bych mít klienta rád, ale věřil bych, že každý má nárok na řádného, náladám a režimu neposlušného advokáta. Aby se mu nestalo to, co třeba Miladě Horákové, jež spolu s miliony dalších nevinných obětí Stalina, čínských a korejských vůdců zemřeli v „souladu s právem“. Rozdíl od nekomunistických diktátorů je ten, že ti pro své prasárny aspoň nezneužívali právo.

Skutečný zmrd

Za skutečného zmrda považuji někoho, kdo vědomě zabíjí nevinné lidi či mrzačí nebo mučí živé bytosti s výjimkou lékařských pokusech na zvířatech (nevoní mi, ale nejsem si jist, jak bych se rozhodoval, kdyby došlo na lámání chleba, spíš asi pro). Nikoho takového neznám, ale v populárně naučných časopisech občas do jejich příběhů někdy i mysli můžeme nahlédnout. Snad vždy včetně politických či náboženských ideologů vědí, že udělali něco špatného, ale zpravidla se nevnímají či minimálně neprezentují jako špatní lidé. Tomu odpovídá i mindset většiny skutečných grázlů před popravou – bojí se, pomočí se a pokálejí. Pokud by ale věděli, že jsou špatní, na nevyhnutelnou smrt by se těšili, a těch je opravdu málo.

Nejhorší jsou ti, co dělají taková svinstva ve jménu boha – v posledním století nejčastěji muslimové, práva – Severní Korea či zvyků – polévání kyselinou Pakistán, Bangladéš a jiné. Jak jsem již jednou psal, polití kyselinou nezpůsobí malé bebí v rozsahu oparu, to se obličej, nos, ústa a oči slejí v jednu velkou bramboru, s častým „bonusem“ úplné ztráty zraku. Někdy oběti dokonce přidržují příbuzní zhrzeného nápadníka, aby se s kyselinou dobře trefil … To už spíš „pochopím“ zfetované vymaštěnce vedené válečnými lordy v Africe, jež ženským při znásilňování a vybíjení vesnic řežou prsa … či hovada, co po znásilnění ženskou zabijí, aby je neudala. Lidé popsaní v posledním odstavci by měli můj opatrný soucit jen do doby, než by se jejich čin prokázal. Jak ale opravdu uvažují, to se asi nikdy nedozvím.

Trest smrti

Spíš ano. Člověk v odstavci výše možná s výjimkou afektů a podobných výjimečných okolností je pro společnost ztracen. Jediným kritériem by měla být jistota ohledně spáchání činu. Ta je sice v režimech jako Severní Korea dána „vždy“ i u nevinných, jenže diskuze nad trestem smrti stejně diktaturách neprobíhá a nikdy ani v případě vyspělé západoevropské země padnoucí do diktatury probíhat nebude …

Zlo bylo je a bude, ale ať vždy má svou hranici a ať je ho méně

Možná se ptáte, proč o takových věcech píši či po nich pátrám. Na jednu stranu chci říct, že někteří relativně méně nemorální jedinci a není jich málo jsou taky lidé, součást našeho života, ať chceme nebo ne a možná i naše rodina či nejlepší přátelé, jež chodí třeba i do kostela. Můžeme je či sebe směrovat k lepšímu, ale ne náraz změnit nebo se od nich distancovat. Za druhé, u těch opravdu zlých, chci ten hnus pochopit, abych věděl, jak se proti němu bránit, připomenout ho a vědět, že je hranice, kam žádný člověk nesmí nikdy zajít bez hlubokého a trvalého veřejného odsouzení či definitivní odplaty.

  One Response to “Nemorální lidé mezi námi”

  1. Ahoj, hodně zajímavý článek. Já bych jen podal krátký postřeh z mládí, kdy lidé v okolí puberty ale i pár leté děti dělají dost slušné hovadiny kde ví, že pravděpodobně to není správné, ale přesto to chtějí zkusit. Může to být například práce s lupou a sluncem, kdy se mouše urvou křídla a nožičky a bezbranná moucha se upálí, slyšel jsem i o příběhu z vedlejší vesnice, kde se zapálená petarda vložila do zadku kočky a za fandění skupinky výrostků se čekalo co to s kočičkou udělá. Sem tam médii proběhne zpráva, že nezletilí kluci v parku umlátili, upálili či jinak umučili bezdomovce nebo že si partička výrostků odskočí z dětského domova do místního kravína a tam si nožíkem vyzkouší bodat do zvířat. Nedávno jsem slyšel Pepka Klímu z pořadu Na vlastní oči, kde popisoval setkání s doživotně odsouzenýma vrahy a byl překvapen, že hodně z těchto lidí nemají empatii a jestli znásilní malou holčičku nebo pro peníze zavraždí starou babičku tak pořád se jim bude klidně spát.Jak tohle chování vysvětlit? Já netuším. Snad, že u toho přechodu z dětství do dospělosti dochází k mnoha hormonálním změnám a človíček se vzpouzí proti všem a všemu. U těch vrahů bez zábran tam mě napadá že to mohli zavinit rodiče(otec násilník, matka prostitutka a malé dítě v tom). Ale jak si vysvětlit situace kde nastane bezpráví a lidi se mohou projevit v pravé kráse aniž by jim hrozil trest v případě odhalení. Narážím na zvěrstva za války v bývalé Jugoslávii, kde např. těhotnou ženu přibili na vrata a plod vyřízli a před očima rodiny to dítě zavraždili.

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

lze vyplnit cokoli

není zveřejněn a magazín s ním nijak nenakládá