Čec 162018
 

Tyhle poučky z vás neudělají pracovní mašinu, nevyléčí z lenosti, obezity, či závislosti, ale ušetří čas a zlepší spokojenost.

1) Není třeba dělat velké věci, jen se k ostatním chovat hezky (základní vojenská služba, 23 let)

O této mé první poučce poučce jsem již psal několikrát, tak jen stručně. Ve filmech nás stále učí jak to americký zamindrákovaný ňouma nakonec všem natře, pokud při tom rovnou nezachrání svět. Tak to ale v životě nechodí. Pokud jste chytřejší než ostatní, tak to ostatním nedávejte sežrat. Krátkodobě si to sice vychutnáte, ale co z toho, když budete sám a nebudete pak třeba ani umět pokecat s hokou.

2) Nekombinuj rizika (základní vojenská služba, 23 let)

Když jsem byl na vojně právě na místě, kde jsem být neměl, alespoň jsem byl dobře ustrojen, aby mě nechytla ústrojová hlídka a následně se neptali co jsem dělal tam a tam. Proto bych v životě nedělal horolezectví. Tam je riziko přítomno neustále a člověk ani nemusí udělat chybu a je po něm (3 lidé zasaženi bleskem v Českém ráji …). Už samo řízení auto je velké, ať uděláte chybu vy či se staně něco jiného (upadne kolo, udělá ji jiné auto …). Proto při něm neporušuji předpisy, zatímco třeba na kole ano, jelikož tam přizabiju leda sebe …

3) V lásce je občas třeba i brát (cca 30 let)

Všichni jsme tak trochu sobci a máme pocit, že pro toho druhého děláme víc než on pro nás. Z poloviny je to jistě pravda, z druhé poloviny je ten pocit pak určitě falešný. Ve vztahu vždy jeden víc dává a druhý víc bere aniž by si to uvědomil (to jen ten psychicky závislý na tom druhém, bez ihledu jak kdo vydělává či myje nádobí). Ne, že je třeba to nějak škatulkovat, ale že ten silnější si může občas „své vybrat“ a nemusí mít při tom výčitky, neb ten slabší mu to povolí, ale sám mu to nedá. Zde mě nechápejte špatně, jsem zcela proti zneužívání postavení či situace kdy jeden vydělává a druhý je doma s dětmi. Hovořím o situaci, kdy se jeden to do značné míry táhne a nechá tak trochu vysávat … je dobré když si to občas veme zpět. Jako nejznámější případ bývá udáván možnot vyrazit si se povabit přes zákaz druhého, ale mohou to být i jiné věci, třeba sexuální, co nejsou úplně po chuti, ale úplně se nepříčí.

4)To je hotová práce, na tu se nesahá (31 let)

Vedli jsme pod omítkou 2 elektrické kabely (už zakolíkované v omítce) a já říkám, hele bude mi stačit jen 1. A nejlepší kámoš, co mi pomáhal říká: „Ne, to je hotová práce.“ Od té doby mi poučka pomohla snad nejčastěji ze všech.

5) Je o.k. víc dát a míň dostat (cca 35 let)

Naši mě vždycky učili, že pokud pro někoho něco udělám, a on mi to nevrátí stejně, už mu znova pomáhat nemám. V životě ale namají všichni stejnou startovní čáru. Někdo je větší chudák, ať již tím, že neměl bohaté rodiče či mu příroda nenadělila nebo z jiného důvodu a není na škodu pokud ten více obdařený dá více než dostane. Mimochodem pro 2 lidi, pro než jsem v životě toho udělal hodně, včetně pomoci k dobré práci a dlouhodobé podpory, mi nepomohli ani s požadovanou drobností a jedna dívčina se ke mně dokonce chovala povýšeně. Holčina  z částečné rodiny s doktoranským diplomem a děckem s muslimem na 1 léto, kluk přišel o rodiče jako malý při nehodě. Nevadí mi to, nic jsem nečekal. Těm kterým pomůžeš nejvíc, se na Tebe pak vykašlou, říka se. Ač to není ta příčina a následek, pravda v tom je. Neboť, těm co člověk pomůže nejvíc, jsou zkrátka největší chudáci a buď to nemají jak vrátit nebo si ani neuvědomí, že jste jim pomohli. V tom lepším případě se z lidí, jimž kontinuálně pomáháte stanou dobří přátelé, v tomto duchu se k tomu přistupovat nedá.

6) Má mě rádá? Nemá … (36 let)

Má mě ráda nemá mě rád(a)? Pokud je Vám 15 a víc, je na to velmi jednoduchá odpověď. Nemá. Pokud by vás měl rád(a), tak to totiž cítíte tak, jasně že se nebudete ptát. Stejně to platí i pokud se ptáte, zda někoho máte rád(a) či ne. Pokud ano, tak už jste dávno spolu…

To samozřejmě nevylučuje, že se ten člověk nebo vy nechá zlomit z jiných než citových důvodů. Např. asi před 2 lety jsem potkal hezkou holku, co se právě měla ženit. A ta na přvní setkání řekla: No je to takový moula, já ho ani nechtěla, ale 2 roky se snažil a po tom, jaké blce jsem potkala jsem souhlasila. Tzn. když nevím, můžu se snažit, ale s nadhledem = čekám nulový výsledek, vím, že nemám šanci. Tady je pak ještě hrozba, že dobývaný vůči vám (nebo vy, jste li dobýváni), na chvíli ožije, a to z různých důvodů – je, sám, z lístosti aj. a pak se s Vámi rozloučí. Já se v životě nasnažil až až a myslím si, že to není dobrá cesta. Už bych to nedělla. Našel bych si jiný cíl, kde to bude příjemné hned bez snahy a trápení.

7) Ať lidé kolem Tebe mají co nejmíň práce (40 let)

Zde mi byl dlouhodobým a snad i jedinným vzorem nejlepší kámoš Franta. Cokoli děláme, všechno promyšlené dopředu, nářadí, ochranné pomůcky, doprava, odpad, technické provedení, organizace. Pokud mu zavolám a něco chci, on mi často nabídne, že to udělá ještě líp. Pokud ale dřív někdo zavolal mě, hledal jsem cesty i pro něj, jak si to může udělat sám snadněji, abych to nemusel řešit. Teď si řeknu: Ten člověk chce pomoc. Můj úkol není řešit, jak si to má udělat, ale jak mu v tom co nejvíc pomoc i nad rámec jeho požadavků. Tento přístup mi pomáhá i vůči ženě. Člověk si více pracuje a má méně času, ale více se naučí a cítí se líp. Neřeší pak moh jsem to udělat líp apod. Samozřejmě to nejde do extrému, ale je to o posunutí hranic své ochoty …

8) Poučka na zlešení pracovního výkonu (?)

Ta je na Vás v diskuzi … na tu svou fungující budu nejspíš čekat až do důchodu … :)

 

 

 Leave a Reply

lze vyplnit cokoli

není zveřejněn a magazín s ním nijak nenakládá

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>