Pro 072015
 

um27.12.2015

Milan Nejman (33 let) se zúčastnil mnoha běžeckých závodů včetně extrémního běhu čínskou pouští Taklamakan a v říjnu tohoto roku také závodu Atacama Crossing 2015, kde se umístil 48. ze 158 účastníků resp. 138 doběhnuvších.

Trmácet se několik desítek hodin pouští není pro většinu lidí příjemná představa. Co se ti na tom líbí?

Líbí se mi především prostředí, rozdílnost terénu, možnost „vyčistit“ si hlavu. Atacama mě fascinuje, dlouho jsem se tam chtěl podívat a v roce 2015 se mi to konečně povedlo. Nachází se na náhorní plošině mezi Andami a Tichým oceánem a jedná se o jedno z nejsušších nepolárních míst na světě, z čehož plynou i specifika krajiny.

Jak vypadal koncept závodu v Atacamě – kilometráž, organizační zajištění?

Závod obnášel celkem 240 kilometrů rozdělených do 7 dnů, v prvních čtyřech dnech se běží každý den cca 40 km a pátý a šestý den je naplánována 70 km etapa. Sedmý den je závod zakončen během na 10 km. Závodníci jsou povinni si nést potřebné věci sami (jídlo, oblečení, léky atd.), průměrná váha batohu byla, tuším, okolo 9 kg. Stan na spaní, oheň a teplou a studenou vodu naštěstí zajišťují organizátoři i když v omezené míře.

Jak to?

Voda je tam příliš cenná, takže se s ní nesmí plýtvat, je určená pouze k pití a přípravě jídla. Je zakázáno vodu používat na mytí nebo praní. Podle toho to taky večer vypadá ve stanu.

Kolik závodníků s tebou spí ve stanu?

Do jednoho stanu se vejde 10 lidí, organizátoři se většinou snaží promíchat různé národnosti, u mě ve stanu byla zastoupena Čína, Jižní Korea, Hong-Kong, Singapur, Dánsko, USA a ČR.

Milan

Milan

Jaké bylo počasí a na jakém terénu jste závodili?

Na začátku října v Atacamě začíná jaro, teploty se pohybují těsně pod 0 ° C nad ránem a maximálně 40 ° C v průběhu dne. Velké výkyvy souvisí i s nadmořskou výškou. Začínali jsme ve 3 200 metrů nad mořem a končili 2 400 metrů nad mořem. Terén je kombinace písku (písečných dun), prašných cest, štěrku, otevřené pouštní krajiny a solných plání.

Jak ses připravoval fyzicky a organizačně?

Podobně jako na závod v Číně. Hlavní je udržet si rozumnou váhu, což se mi přes zimu moc nedaří, takže to doháním na jaře a létě. Před závodem jsem týdně naběhal přibližně 40 km, mám i hodně doplňkových sportů – tenis, basket, fotbal. Organizačně je nutné si kromě klasických cestovních příprav (letenky, hotely, pojištění) zajistit i odpovídající výbavu na závod a týdenní „život“ v poušti. Důležité je taky mít co nejvíce praktických informací z minulých závodů, ty jsem získal z blogů bývalých účastníků. Zásadní je taky otestovat všechny věci, které si člověk bere s sebou.

Jaké obvykle řešíš hmotností dilemata vybavení?

Při přípravě a nákupu věcí je nutné zohlednit objem, váhu, snadnost balení, cenu a samozřejmě i obecné parametry vybavení. Můj batoh vážil 9,5 kg, tedy lehce nadprůměrně oproti ostatním závodníkům a kromě foťáku a MP3 jsem si s sebou nebral nic, co by nebylo nezbytně nutné. Hodně místa zabere jídlo, organizátoři požadují, aby závodník měl na každý den minimálně 2 000 kcal tzn. na celý týden 14 000 kcal, člověk se ale musí nutit, aby to do sebe dostal. K snídani a večeři jsem měl dehydratované jídlo, na závod jsem měl připravené gely, proteinové tyčinky a slané buráky, dohromady to vážilo 2,5 kg.

Od čeho dalšího než kondice a vybavení se odvíjí výkon?

Psychika. Nesmí tě rozhodit věci typu ztracený foťák nebo chrápání spoluzávodníků ve stanu. To chrápání se ale bohužel jen tak lehce odfiltrovat nedá.

Byla se závodem spojena nějaká omezení pohybu nebo doporučení ohledně vlastní bezpečnosti?

Cesta byla značena praporky a pro noc byly tyto praporky dovybaveny odrazkami. Organizátoři zakazovali odchylovat se z trasy víc než nezbytně nutné hlavně kvůli možné nestabilitě terénu mimo značenou trať. Každých přibližně 10 km byla kontrola, kde se dala doplnit voda. Pokud bys nedorazil, organizátoři by tě šli hledat. Naléhali, aby člověk průběžně pil a bral elektrolyty – sůl. V průběhu závodu a hlavně v závěrečných fázích se doporučuje jít ve dvou.

Kdy ti bylo nejhůř?

Asi na předposlední 70 km etapě. Na 30. km jsem měl křeče, od 40. km se začalo smrákat, foukal prudký protivítr. Od 50. km jsem už zbytek jen šel, byla noc, tak jsem si aspoň krátil čas pozorováním jižní oblohy.

Jak je to s účastí žen na takových akcích?

Žen je okolo 20 % a jsou velice rychlé, Američanka ze stanu skončila na 13. místě, viděl jsem ji jenom na startu a pak až v cíli 🙂

Kolika ses zúčastnil závodů nad 42 km?

Asi pěti a dvou velkých (výše pozn. red). Nejsem profesionální běžec, takže na ultramaratonech využívám indiánský běh tzn. kombinaci běhu a rychlé chůze.

Kolik jsi jich vzdal a proč?

Dva. Už jsem fyzicky nemohl. Po 70 km už bych dalších 50 km v noci nedal. Byla to Kysucká stovka v březnu ještě na sněhu. Chci to zkusit další rok dotáhnout.

Bojíš se někdy na těchto akcích? Čeho?

Většinou jdeš s někým, takže moc ne. Kdybych šel úplně sám, tak bych z toho asi neměl úplně dobrý pocit. Že se zraníš a zůstaneš bez pomoci nebo můžeš narazit na divoké zvíře – třeba kance, což se ale samozřejmě může stát i ve dvou.

Je to i o navigaci nebo máte vždy cestu jasně vymezenou?

Na domácích akcích dostaneš popis trati včetně seznamu kontrol, které musíš projít, většinou ale trať vede po značených turistických cestách, takže se orientuješ celkem dobře. Na těch mezinárodních je trať většinou jasně vymezena například praporky.

Jak se postupně projevuje únava?

Čím delší závod, tím větší sinusoida, s hlubšími propady a vyššími vzestupy. V těch krátkých fázích, kdy máš přebytek energie, musíš umírněně, jinak bys později odešel úplně.

Co je v závodě tvou strategií nebo jak rozkládáš síly pro co nejlepší výkon (např. spíš víc jedeš na začátku, abys to pak již jen doklepal či jinak)?

Nepřehnat to na začátku. Nastavit se tak, abys byl unavenej ve třetí čtvrtině závodu.

Určitě máš ve společnosti co vyprávět, máš nějaké fanynky?

Mám jednu velkou fanynku doma – mou přítelkyni (smích).

Největší zážitek z těchto akcí?

Asi Valle de la Luna (Měsíční údolí) v Atacamě a ten strašnej vítr v druhé polovině páté etapy. Sice to nebyl nejpozitivnější, ale rozhodně nejsilnější zážitek. Dál nekonečné slané pláně Salar de Atacama.

Nahrávání ... Nahrávání ...

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

lze vyplnit cokoli

není zveřejněn a magazín s ním nijak nenakládá