A co ten socialismus?

Redaktorka Reflexu na Ministryni Janu Maláčovou: A co ten socialismus?

Tento článek volně navazuje na článek Význam slov „Pražská kavárna“ a „lepšolidi“, ale jeho obsah je v zásadě zcela nezávislý.

Magazín spotřebitele nebyl účastníkem rozhovoru, pouze vkládá svým jménem označené komentáře:

Reflex.cz byl s článkem seznámen týden před publikací dne 8.3.2020 s možností se vyjádřit, jíž nevyužil. I nadále tak může učinit.

Magazinspotrebitele.cz: Socialismus je dnes velmi zamlžený pojem. V podstatě je to to, co bylo za komunistů, vláda jedné strany, masivní přerozdělování a s tím související omezení soukromého vlastnictví a podnikání. Na to navázané negativní jevy – absolutní kontrola moci pár jedinci, neefektivita hospodářství, útisk obyvatel, cenzura tisku, někde i bránění cestování a úniku obyvatel, v Sovětském Svazu, Číně, Severní Korei a dalších zemích hromadné masové vraždy popravami i hladomory ze socialistických ekonomických experimentů. Ne nejhorším stupni byla genocida vlastního národa v 70. letech v Kambodži. V Kambodži v 70. letech a v Rusku ve 20.-40. letech však již nešlo o socialismus, jak jej nyní vnímáme, ale o tzv. Rudý teror. Ti bystřejší asi poznali, že k socialismu mám velmi negativní vztah. Ti méně bystří si budou myslet, že jej obhajuji.

Heslem socialistické Ústavy z 60. let bylo: Každému podle jeho zásluh, což doplňovalo citovaného heslo komunismu: Každému podle jeho potřeb.

Demokratický sociální stát jakým je ČR funguje na tržní bázi. Tzn. Dostanete zaplaceno přesně tolik na kolik Vás ocení ostatní lidé. Nemá smysl dumat nad tím jestli zpěvák, herec, boxer či fotbalista má být placen 100x lépe než vědec, a kdo je pro společnost cennější. Mimochodem někteří vědci jsou placeni velmi dobře. Nejde subjektivně poměřit kolik společenského blaha přinese vynalezený mobil a kolik vstřelený gól. Každý cenu nikoli takovou jakou si myslí, ale jak jej ocení lidstvo. Stát ať již sociální či minimalistický tento princip modifikuje tak, aby ti jež dostali do vínku méně – vzdělání, péče od rodiči, jak řešit věci, chovat se přátelům, méně peněz do začátku, třeba i nemoci, nevnímali toto tržní ocenění jako natolik nespravedlivé, aby stát nerozbořili, jako se tomu stalo v Rusku 1917.

Tato modifikace může probíhat ve větší či menší míře od minimalistického sociálního státu – rozvojové země a USA po solidární státy, jež vedle motivu nerozboření státu těmi nejméně šťastnými sledují i motiv jejich důstojného života – tedy soucit a solidaritu.

Sociální prvky státu jsou též protiváhy přirozené snahy těch nejschopnějších nastavit co nejvíce práv a získat co nejvíce majetku ve svůj prospěch, patrně i za hranou nějakého poklidného tržního ocenění. Na jednu stranu říkám, že není žádné jiné ocenění než tržní. Na druhou stranu musím sám sebe rozporovat vzhledem k faktu, že než člověk popadne vidle a jde na „moderního feudála“, tak mu musí být velmi ouzko. Jinými slovy tržní ocenění také může znamenat sud se střelným prachem, jež čeká na jiskru, což v žádném případě nelze považovat z a dlouhodobě udržitelné tržní ocenění práce těch dole. Dlouhodobé objektivní ocenění práce těch dole tedy nutno vnímat jako tržní ocenění plus modifikace minimálním sociálním státem v rozsahu, aby nedocházelo k nepokojům. V podstatě tuto makromodifikaci v podobě minimálního sociálního státu plní na mikroekonomické úrovni jednání odborů a stávky, jež v intelektuálové a podnikatelé v ČR mnohdy vnímají negativně či je vůbec nechápou. Přitom je to pouze přirozený ozdravný, tedy prospěšný proces, známý i z vyspělých tržních ekonomik.

Zde se vzpomínám na slova mého nejlepšího kamaráda praktikujícího křesťana vysoce postaveného manažera a navíc podnikatele. Tzn relativně chytrý člověk a divil se proč ti lidé stávkují – kdyby si raději vzali do ruky knihu a šli dělat lepší práci. Ono takto ale nefunguje. Právě proto, že na každý dostal tolik do vínku jako my vyvolení.

Podobně se vyjádřil můj dobrý kamarád manažer a programátor v hádce, že chudí si nemohou koupit např. drahý nanuk Magnum za tehdejších 25 korun. Tvrdil, že každý, kdo má plat 5000Kč si přece může koupit nanuk za 25 Kč. Velmi naivní taková klausovská ekonomatematika, jež vedla na přelomu tisíciletí k bilionu až bilionu a půl korun nevratných desítky let nezhojitelných hospodářských škod. Matematika bez souvislostí např. takových, že takový člověk je samoživitelka v exekuci, jež nemá ani na základní potřeby. Matematika jež mj. zajistila ODS trvalou voličskou základnu tunelářů a jejich sympatizantů odhadem 7%, jež budou podobně jako nostalgičtí voliči komunistů do roku 2021 či 2025 z nostalgie a vděčnosti deformovat českou politickou scénu další desítky let. Opakuji, že není řeč o feťácích, gamblerech, povalečích apod. Ale o lidech jež se snaží, dost snaží a stejně to nestačí. Např. velké procento kluků z dětských domovů končí na ulici. Holky mají v tomto malou výhodu, že je větší vůle je akceptovat nemajetné a větší vůle jim pomoci. Možná mají i více pokory a přizpůsobivosti a tyto pozitivní vlastnosti je posunou dál.

Podobně třeba Petr Kellner v poslední výroční zprávě PPF vyjádřil znepokojení nad nárůstem „individuální nárokovosti“, což doprovodil tím, že PPF ctí západní hodnoty a pracovitost. Ten respekt k západním hodnotám již mu v souvislosti s aktivitami PPF v komunistických zemích omlátilo o hlavu mnoho novinářů, takže se v tomto ohledu zdržím duplicitního komentáře. Jde o to, že i člověk s takovým podnikatelským úspěchem si politicky nevidí dál než na špičku svého nosu a při tom se považuje za zvěstovatele morálních hodnot. A najde se spousta lidí (moderně nazývaných ovcí či koblih), jež tuto ikonu budou slepě následovat jen proto, že je bohatá, a to i v případě, že se mýlí. Samozřejmě, že roste individuální nárokovost. Tou příčina je, jak bylo vysvětleno výše, že zaměstnavatel si ponechává přebytky v nejvyšší možné míře a zaměstnanec pracuje i za méně než za důstojný peníz -jinými slovy raději živořit než umřít hlady nebo, abychom nehráli na city, než živořit ještě víc. Mnoho těchto lidí z horní sféry toto nevidí a charitu dělají, ne proto, že by to chtěli, ale aby se neřeklo. Ne všichni jsou ale omezeni – nejznámější z těch, jejichž pohled dosáhne za hranice jejich bohatství je asi Warren Buffet a Bill Gates.

K tomu mimochodem pěkná odpověď paní ministryně Maláčové:

Podívejte, já se snažím prosazovat společnost, kdy lidé dostanou za práci zaplaceno tak, aby z toho mohli rozumně, důstojně vyžít. Jsme jedna z nejbohatších zemí světa, proto rovněž chci, aby fungovaly kvalitní veřejné služby. A jestli tomu budeme říkat socialismus, nebo ne, to už nechám na ostatních.

Redaktorka Reflexu: A průměrný pražský nájem? Ptám se proto, že jste si teď trošku naběhla s nápadem na znovuzavedení regulace.

Vyšší nemovitostní daně

Magazinspotrebitele.cz: Zde dávám redaktorce za pravdu. Vidím racio paní Maláčové, ale je to třeba řešit vyššími nemovitostními daněni pro ty, jež vlastní více bytů či nemovitostí. Kdo si může dovolit prázdný byt, tak pro něj jsou současné – velmi nízké daně z vlastnictví nemovitosti pouze drobné- číslíčka, jež vůbec neřeší. Stejně tak ti, jež byt pronajímají. Cenová regulace je téměř vždy špatná vyjma extrémních situací jako válka apod.. Z takových situacích fungují i mnohem větší nutné zásahy státu a regulace – např. přídělový systém, známý ostatně i např. ve Velké Británii v období 2. světové války.

Větší daně z nemovitostí by znamenali pokles jejich cen. Nebyly by to již farmy na peníze, ale sloužili by těm, jež tam skutečně bydlí či vykonávají činnost a nikoli těm, jež sedí na penězích. Tito původní vlastníci vlastníci by pak peníze museli pumpovat jinam do ekonomiky, aby jim vydělávali stejně. Tedy shrnuto vyšší nemovitostní daně by snížily ceny nemovitostí a zvýšily objem peněz v mimo nemovitostní ekonomice, což je dvojitá win win. Efekt stažení peněz z ekonomiky boháčům se vyrovná jejich vrácením těm nejchudším, ale nízké ceny nemovitostí a více peněz na kreativní ekonomiku – tvorbu hodnot zůstane. A nikoho to ani nebude bolet.

Daň z luxusu

Když jsme u daní, divím se, že vůbec nikdo nejde do daní z luxusu. Např. Osobní auto nad milion, obytný dům nad 10 mil. – ta kritéria by se dala postupně nastavit a odladit. Např. Kdy je to firemní a kdy obytný dům. O opravu pro ty velmi bohaté bude daň z luxusu jen nepříjemné číslo, mravenec na botě, jehož sklepnou jedním pohybem a dál o něm nebudou vědět.

Poučení

Jaké je z toho poučení, že i lidé extrémně úspěšní v podnikání mohou být velmi omezení, co do politického a sociálního vnímání.

Za druhé, pokud chcete mluvit o politice, čtete alespoň více než jedny noviny. Ideálně noviny, jež jsou nakloněny Vašim názorovým odpůrcům. Dobré je mít alespoň dvě z následujících vzdělání ekonomické, právní a sociologické, ale to už by chtěl člověk moc :).