Hranice, kdy opravdu nemáme čas
Tuhle otázku si kladu roky. Rok 2022 byl můj 44. rok a též rok nejtěžší. Vím, že tak těžký rok už nezažiju a o moc více odpovědí se mi již nedostane. To hodnocení může být velmi relativní. V článku se budu snažit zaměřit na objektivnější kritéria.
Slyšel jsem o lidech, co dokáží po dobu týdnů a možná i měsíců spát 2-3 hodiny denně. Nevím, zda je to pravda, ale určitě jsou lidé co spí třeba jen 5 hodin denně po desítky let. Pak jsou tu důchodci, co si poklidí, navaří, přečtou noviny, přepošlou tuny veledůležitých forwardovacích emailů s nulovou informční hodnotou (ruce dolů. každý máme takové v rodině), pokecaj na Skype a Facebooku a taky a hlavně: nemaj „vůbec“ čas :). V minulém roce jsem spal v průměru cca 7 hodin denně a cítil jsem se jako zombík. Ideál je pro mě tak 8-9 hodin.
Zloděj času
S postupujícím věkem pracujete efektivněji a výkoněji. Zkušenosti a znalosti Vám pomáhají odfiltrovat spoustu zbytečné práce – projetků, úkonu i chyb (neefektivní či opakovaná práce). Život toho na Vás ale víc navaluje. První dítě Vám vezme 90 % volného času a druhé 120%. Že to nedává smysl? Ten čas začnete krást. Z práce to moc nejde. Zábava, přátelé včetně času s partnerem padnou jako první. S tím se počítá. Ale ne tak docela. Večer prostě budete chít vypnout u pár písniček, filmu či popscience článků. Takže to ukradnete ze spánku. Jste utahaní a nemáte náladu cvičit a sportovat. S cvičením 3x týdně 2 hodiny v pubertě už nepočítáte dávno. Běháte jen s batohem a kočárkem do hypermarketu, případně jen s kočárkem místo procházky a i za to jste šťastní. Samozřejmě kradete čas i dětem. Zbyde Vám na ně 20 minut aktivního času denně. Tj. čas kdy se jim opravdu věnujete a ne že jim děláte svačinu či žehlíte prádlo. To nemluvím o tom, kdy máte více dětí než 2 – tam už prostě vždy najíždí nizko citový „táborový režim školka“ protože doslova i obrazně nemáte 3 ruce, které by je spravedlivě objaly, když je to nejvíc potřeba. To naštěstí není můj případ. Na druhou stranu jedny rodiče nejsou hlídací a druzí jsou ve Vietnamu. Takže děti jsou s námi stále a žena někdy potřebuje pomoc i s úkony jako je elektronická platba. Mhohým k tomu přibude stavba domu, náročná rekonstrukce nebo dokonce rozjíždí při zaměstnání firmu. A pokud nejste děti štěstěny, tak jí klidně rozjíždíte 10 let.
Byl jsem vždy zvyklý mít čistý stůl či úkoly nejvýš na pár dnů dopředu. Když jich začně být víc na pár měsíců z více oblastí a navíc to generuje prostředky, že jen tak tak uživíte rodinu, je toho moc. Večer v deset je člověk utahenej, že by šel nejraději spát. Ale že z toho života nic nemá, často prokrastinuje např. na youtube až do jedné v noci, aby pak další den byl ještě větší zombík. Pokud to trvá rok nebo dva, a to tělo neustále přetahujete, psychika Vám to dá znát. Je třeba 6 večer. Ještě máte spoustu úkolů a spoustu času i fyzické síly, ale psychicky už prostě nemůžete. Víte, že kdybyste pracovali dál, tak se poblijete, padnete nebo něco jiného. To už je dost za hranicí, kdy nemáte čas a kdy nemáte na vybranou než zvolnit. Pro spoutstu lidí je to možné v souvislosti s úspěchem v práci, podnikání, jež se konečně dostavil, či odrostením dětí. Ti, co si zvolnění nemohou dovolit a dál přetahují své limity, mohou špatně skončit. Kamarád mi vyprávěl o klukovi, co přes dan stavěl barák a v noci programoval. Sesypal se a měsíc měl problém se jít i vyčůrat. To není nadsázka, ale fakt. Teď je po letech sám bez baráku i přítelkyně.
Vím, kde je má hranice nedostatku času i kde jsou mé limity výkonů. Nevím, kde je Vaše. Ani, zda je u všech lidí podobná. Jsou větší dříči, lidé více disciplinovaní i více zatížení, např. pečující o postiženého. Ale mají úlevy třeba jinde. Nebo se z věcma nepářou. Třeba známý uměl 5 programovacích jazyků. Byl ve své podstatě lakomý asociální srab. To neříkám, že bych mu záviděl talent a dřinu, co na to vynaložil, ale že takový opravdu byl. Lidsky obětoval sám sebe, své kamarády i super krásnou hodnou holku se dvěma školami, klidu a pracovnímu úspěchu. Má teď tlustou selku, co cituji: „uvaří a vyžehlí jako maminka“ a pochvaluje si ji. Stejně jako Steve Jobs zapřel své dítě. Bez dítěte se Vám firma rozjíždí ne 2x líp, ale 10x. Jak jsem říkal na začátku – první dítě Vám sebere 90% volného času a jak říká reklama na Gillete: „Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem je o fous“, doplním, mnohdy o fous, pokud nejste děti štěstěny. Ostatní totiž s Vámi o ten úspěch soutěží a bez poražených není vítězů. Stejně tak bez obětí není vítězství. Ale ab pak člověk z toho života měli ještě radost. Samozřejmě takoví asociálové mohou (i nemusí – Hitler, Stalin aj.) prospět světu mnohem víc, než méně výkonný člověk se sociálním cítěním.
Zajímavá je i otázka, kolik lidí si na své hranice někdy v životě sáhne a kolik lidí má nastavenou určitou laťku (vím, kde je mé místo, to mi stačí a nepředřu se) a tu dodržuje. Malé procento lidí např. feťáci a podobné trosky zájem o poznání svých výkonostních limitů rozhodně nemají. Dál je to ale těžké hodnotit. Sytý hladovému nevěří. Neví, s čím se potýká. Jak se snaží a zda je v jaho silách a schopnostech dělat víc. Znám pracovitější a disciplinovanější lidi než já a naopak. Ale hodnotit, kdo z nich pracuje nebo přesněji bojuje víc, zda ten úspěšný nebo ten chuďas, si proto netroufám. Do cizího člověk vidí třeba z půlky nebo z 80%, ale to k ojektivnímu hodnocení je třeba 99% nebo možná i 100%. Podobně jako když se blížíte ke hlavní třídě z boční ulice. Z hlavní třídy vidíte blízko u křižovatky jen pár metrů a s každým krokem se perimetr exponenciálně rozšiřuje. Ale teprve až když jste na rohu domu (100% cesty ke křižovatce), vidíte celou hlavní třídu.
Můj odhad je, že své limity testuje nějakých 20% výjimečných lidí a velká část z nich se dokáže posunout společensky výš. Zbylých 80% na tu hranu nejde. Často to bude i o tom, jak moc život člověka donutí. Nevim, proč se mi vybavila poučka, že 20 % zajišťuje 80 % čtenářů (ověřeno, skutečně platí, možná i díky nedokonalosti vyhledávacích enginů). Asi proto, že článek je o něco horší, než jsem si při zahájení psaní myslel, že bude. Tak ať máte alespoň nějaká tvrdá data.