Komunikace advokáta s médii, advokátní tajemství

Díl 3: Nakolik může advokát či koncipient mluvit o svém bývalém zaměstnavateli či klientovi

Při rozhovoru o práci v advokátních kruzích zpravidla neuvádíte jméno klienta. Je možné jej uvádět, a kdy to bude věci komplikovat?

Řekněme, že jdete na pohovor do nové advokátní kanceláře či k novému zaměstnavateli. Bylo by možné jako důvod hledání nové práce uvést, že práce v minulé advokátní zahrnuje i střet zájmů a obcházení zákop? Každý si dle seznamu ČAK může dohledat, kde pracujete.

Aspekt poškozen zájmů klienta

Přichází od úvahy, je-li klient identifikovatelný dle popisu práce, např. pokud by advokátní kancelář měla jednoho klienta či jednoho klienta z určitého oboru. o němž by byla řeč. Zde je situace jednoznačná a advokát i jeho pracovníci včetně koncipienta budou vázáni povinností mlčenlivosti dle § 21 z. o advokacii.

Aspekt poškození zájmů zaměstnavatele

Pokud by z popisu práce koncipienta na pohovoru nebyl klient identifikovatelný, koncipient by se nedopouštěl porušení povinnost mlčenlivosti ve smyslu zákona o advokacii (ve vztahu ke klientovi).

Součástí pracovních smluv v advokátní kanceláři bývá i povinnost mlčenlivosti koncipienta. Obvykle to míří na know how (vzory smluv a stanovisek) a povinnost mlčenlivosti ve smyslu zákona o advokacii (tj. ve vztahu k záležitostem klienta), ale často zahrnuje i záležitosti ve vztahu k zaměstnavateli. Při absenci smluvního závazku povinnosti mlčenlivosti ve vztahu k zaměstnavateli by se tedy pracovník advokáta nedopustil porušení povinností a šlo by o pouhé negativní, avšak pravdivé vyjádření o zaměstnavateli.

Koncipient dle §38/3 zAdv postupuje dle tohoto zákona a stavovských předpisů. Má mj. dodržovat pravidla profesní etiky a chovat se tak, aby nebyla narušena důstojnost advokátního stavu. Žádný stavovský předpis nenabádá k obchození zákona a nepovažuje to za normu. Naopak nabádá k důstojnému výkonu, potažmo lze říci poctivému v souladu s předpisy. Nemůže být tedy v rozporu se stavovskou etikou či stavovskými povinnostmi, pokud koncipient při pohovoru anonymně zmíní, že jeho advokátní kancelář obchází zákon či nedodržuje stavovské předpisy (např. působením ve střetu zájmů, nedostatečném AML přístupu či spoustě jiných oblastí). Je to analogické, jako kdyby koncipientka zmínila jako důvod odchodu sexuální obtěžování. Rozdíl v těchto dvou příkladech přece jen je. Porušení střetu zájmů a obcházení zákonů by nebylo na újmu koncipienta (ale na újmu klienta) a spadalo by do smluvní povinnosti mlčenlivosti. Tato povinnost mlčenlivosti může být prolomena vůči orgán příslušným k prošetření předmětných deliktů (např. policie, či ČAK u kárného deliktu advokáta). Sexuální obtěžování však povinností mlčenlivosti vázat nelze pro rozpor s dobrými mravy. Takové ujednání by bylo neplatné ve prospěch sexuálně obtěžované.

Díl 2: Klient nechce věc komentovat, ale chce si zachovat tvář

Pro advokáta platí: „Klient mě neoprávnil pro komunikaci s médii“. Nikoli „Nesmím Vám nic říct“.

Co ale poradit klientovi, zejména klientovi v problémech, který odpověď svým způsobem dluží za všech okolností – zástupce lidu či státem vlastněné společnosti, aby neztratil tvář.

Ideální odpověď: 28.12.2015 komunistický poslanec Miloslav Ransdorf pro více médií: „Můj právník mi doporučil komunikační disciplínu“ řekl s pokorou a šel po schodech dál :). Líp to mediálně nejde. Přiznáte, že je tam potenciální problém, což je každému beztak jasné, a z taktických důvodů, ale i mediálních, ať se do toho nezamotáváte,  o tom nebudete mluvit.  No comment je negativní, Nemám čas, Netýká se mě to,  dokonce lživé. Nikdo nečeká, že se sám napráskáte, ale hloupé lhaní by znamenalo ztrátu tváře. Jsem nevinný, je to štvanice – to je negativní a takové klišé, že to všem leze krkem.

Díl 1: Antonín Charouz a Gabriela Gašpárová

Na úvod jen ozřejmím, že holky (méně častěji i kluci), co svůj klín využijí k čistě finančnímu prospěchu, vnímám zcela bez předsudků. Využívají svůj potenciál a nikomu tím neubližují. Odsouzení hodné je vynucování si pozornosti či dokonce klínu druhého.

26.10.2021 přinesl deník Expres rozhovor s advokátkou Gabriely Gašpárové „Za Gabrielu z Love Islandu promluvila její advokátka: Charouz kontroloval její život, bylo nutné to utnout„. Redaktoři byly velmi dobře připraveni předchozím článkem „Gabriela Gašpárová z Love Islandu: Další dívka vyrobená Antonínem Charouzem, teď toho lituje„, kde detailně popsali, jak probíhá spolupráce Antonína Charouze s modelkami. Redaktoři na schématu Perkausové a Myslivcové prokázali, že Antonín Charouz nabízí pomocnou ruku pro kariéru, marketing, kontrakty, dárečky a další benefity např. v podobě zapůjčení vozu (vše v reportáži doloženo i ve vztahu ke Gabriele Gašpárové) za přátelství přátelství s benefity a příležitostný společenský a intimní doprovod. Redaktoři si to mohli dovolit napsat takto ostře i na základě de facto neověřeného zdroje jen vzhledem ke kontroverzní historii Charouze. Jinak by riskovali žalobu na ochranu dobrého jména Charouze. Perkausovou Charouz stalkoval stejně jako nyní Gašpárovou. Advokátka Gašpárové sama říká, že mediální zájem v souvislosti se vstupem do reality show očekávaly. Svými vyjádření, ale spekulace o sexuálním službách Gašpárové Charouzovi spíše přiživuje.

Na dotaz „Jaký spolu měli vztah, že to došlo až do právní roviny?“ odpovídá:

„Neexistoval mezi nimi ani žádný soukromý vztah a v žádném případě intimní, Gabriela mu v žádném v případě nebyla jednou za měsíc k dispozici, jak naznačuje váš zdroj, že takto probíhá proces spolupráce mezi některými dívkami a inženýrem Charouzem. Ona by s ničím takovým v životě nesouhlasila. Podmínky na spolupráci ze strany pana Charouze byly kladeny neúnosně a Gabriela řekla, že za takové situace s ním nebude spolupracovat a žádnou smlouvu s ním ani neuzavře. On jí dal nějaký návrh smlouvy, který nebyl z její strany akceptován. Už od samotného počátku, kdy inženýr Charouz Gabrielu zkontaktoval, jej brala pouze jako rádce, než se z určitých důvodů rozhodla ukončit kontakt úplně.“

Zde si advokátka jednak protiřečí popíráním soukromého vztahu a následným přiznáním soukromého vztahu („jako rádce“), jenž ve světle faktů ani nešel popřít. Slova „Ona by s ničím takovým v životě nesouhlasila.“ pak kontrastují s tím, že od Charouze přijímala velké benefity. A každý si položí otázku: Za co? Tato slova následně působí jako nepřímé potvrzení intimního kontaktu Gašpárové a Charouze.

Samozřejmě, že svou klientku nemohla očistit úplně. Ty mladé holky ví, do čeho jdou, a že to nebude zadarmo. Zvláště po Me Too, Me Too 2 a podobných za mě pozitivních informačních kampaních. Většinou k sexu dojde a instagramové dívky se silikonovými prsy to ani neřeší. Výjimečně se chlap nechá strhnout na „dobývání“ a pak je to u ženy o balancování mezi nahazováním udičky a chráněním svého klínu.

Ideální odpověď pro zachování co největší morální neposkvrněnosti klientky, jíž měly mít dávno připravenou, by byla „Pan Charouz se pokoušel obchodní spolupráci převést do přátelství s benefity či mileneckého vztahu. S tím klientka nesouhlasila a proto ukončila i spolupráci obchodní.“ Tečka. Bez ohledu na pravdu. A tato odpověď měla přijít při první příležitosti, aby si advokátka v dalších otázkách neprotiřečila. Tím by nemohla porušit ani žádnou dohodu o mlčenlivosti mezi Gašpárovou a Charouzem, neboť stalkingem na něj prozradila mnohem více. Navíc stalking by ze strany pana Charouze byl důvod sám o sobě pro prolomení jakýchkoli (ústních) obchodních dohod.

Následně se dala čekat dotěrná otázka ve smyslu: „Víme, že nelze závazně ujednat plnění intimních úkonů (ústně ani písemně). Láska se nedá kupovat, obecně ano, ale právně ne (pozn. red. Taková smlouva by byla neplatná pro rozpor s dobrými mravy). Odměňovala se však Gabriela Gašpárová za toto „rádcovství“ pomoc s kariérou a dárky panu Charouzovi intimnostmi?“

A zde se nabízí: Věřím, že advokát by neměl mluvit o intimním životě klientů, ani když o to klientkou bude žádán. Je to natolik osobní, že ať je pravda jakákoli, měla by se k věci vyjádřit pouze dotčená. Tím by novináře důstojně odmítla. Klientce bych přitom doporučil odpověď. Nebudu se k tomu v tomto případě vyjadřovat. To je asi tak nejdůstojnější, co mě za daných okolností napadá u osoby, jež přijala tolik benefitů ze spolupráce s Charouzem, jež se navíc nějak veřejně profiluje a svým způsobem – na instagramu – i veřejně intimně (kdo je jejím partner) vyjadřuje. Ať je pravda jakákoli, je to její osobní věc  a ona se z ní nemusí zpovídat. Pokud by za dané situace řekla, že by na to v životě nepřistoupila, bude za lhářku pro většinu lidí a i za mrchu, pro ty, co jí uvěří.

Advokátka to tedy nezvládla úplně dobře, přestože čas na přípravu měla. Nelze to ani omluvit tím, že poselství běžným lidem mělo být, že nic nebylo a poselstvích chytřejším movitějším pánům, že něco může být. Těm je to jasné i bez komentářů. Jsou to ale nuance na hraně chápání, které nedosahují intenzity kárného provinění advokáta.

Věřím, že Expres kontaktoval i jeho právní zástupce, jež zjevně dodržovali 100% komunikační disciplínu, a tam ani nic lepšího dělat nešlo. Antonín Charouz stalkingem takto o sobě vysílá negativní signál. Dívky se jej budou více bát a budou mít vyšší nároky.

Advokát je při takovém rozhovoru s médií též v pokušení a každou chvíli hrozí střet zájmů. V zásadě máte až na výjimky co nejvíc mlčet a přitom se potřebujete co nejvíc prezentovat, tedy dát novinářům sousto.