Náklady spojené s uplatněním pohledávky mezi podnikateli návzájem a veřejnou správou

Náklady spojené s uplatněním pohledávky definuje § 3 nařízení vlády 351/2013 Sb.  (platné od 1.1.2014 do současnosti) co do obsahu i minimální uplatnitelné výše bez nutnosti tyto náklady prokazovat.

„Jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1200 Kč.“

Norma se vztahuje pouze na vymezený okruh vztahů – osob, neplatí tedy např. pro telefonního operátora vymáhajícího platbu po svém zákazníkovi nepodnikateli.

Tato norma bývá tak trochu ve stínu znalosti lidí i právníků. Pro advokáty může být i nevýhodná, neb jeho odměna vždy tento paušál převyšuje a jeho klient tedy dané ustanovení nevyužije. Snad ledaže by případ skončil již uhrazením předžalobní výzvy advokátem a klient nechtěl odkrývat, kolik advokátovi platí. Dost často, pokud už dojde na advokáty, se částka 1200 Kč prostě ani neřeší.

Přesto se jedná o poměrně silný nástroj vyplňující určité vakuum, kdy věřitel- podnikatel ještě nechce oslovit právníka, přesto musí řešit agendu dlužníků např. předžalobní výzvou, jíž si většinou, alespoň zpočátku podnikatel zajišťuje vlastními silami a až po jejich neúspěchu právním zástupcem.

Bez této normy by podnikatel musel prokázat, že psaním dané výzvy pověřil určitého člověka zaměstnance či externistu a a vypočítat odůvodněné náklady jeho práce. V praxi se to řeší smluvními pokutami za výzvy, samo o sobě se to ale jinak v praxi nevyskytuje.

Sepsání kvalifikované předžalobní výzvy je většinou otázkou nižších desítek minut, ale může se i protáhnout, navíc spousta podnikatelů si na to netroufá a přenechává to svému právnímu zástupci.