Říj 032016
 

V 19. to v praxi byla pára v druhé polovině i elektřina. Ve 20. století elektřina, televize a na sklonku zejména počítače a internet. Počítač a ještě více internet je možná největší vynález v historii lidstva. Dává zábavu každému oproti televizi individuální a nelimitovanou a okamžitě dostupné a více méně necenzurované informace. I v cenzurovaných zemích se lze s trochou technické zručnosti napojit na necenzurované kanály. To umožňuje obrovské vývojové skoky. Nejen ve vědě např. nanotechnologie, fyzika, kosmonautika, ale i v oborech, jež se přímo dotýkají každého z nás – eshopy, logistika.

Internet bude stále posilovat, ale není vyloučeno, že zlatý věk nekontrolovaného svobodného internetu z přelomu tisíciletí se již nikdy nevrátí. 18. století položilo základy pro páru a elektřinu. V dřívějších stoletích se postupovalo spíše po krůčcích v některých oborech – lékařství, chemie, strojírenství či spíše mechanika. Vynecháme-li očekávané produkty – autonomní řízení, internet věcí, v 21. století nás čekají 3 hlavní praktické směry, jež zásadním způsobem změní náš život.

3D tisk

V druhé dekádě 21. Století již 3D tisk začíná nastupovat do výroby, ne však do masové. Jde spíše o hightech záležitost případně i výrobní záležitost v omezeném množství oborů. Během druhé poloviny 21. století ale vzniknou sdílené databáze např. hraček, jednoduchých strojů, domácích potřeb, či sexuálních pomůcek a jiných jednodušších věcí, jež si budete moci vytisknout v lokální tiskárně, později i doma a složit. Vedle sdílených databází bude dalším zlomovým okamžikem bude běžná dostupnost tisku kovu či jiného obdobného dostatečně pevného a pružného materiálu, což by mohlo zásadně změnit podobu železářství a hobymarketů. Složitější či náročnější věci jako mobil či auto nebo dalekohled se však nadále vyplatí ať již vyrábět či tisknout, montovat, eventuálně i homologovat  ve velkém v továrně.

Umělé orgány a prodloužení života

V současné době jde o více méně dočasně fungující náhražky. Orgány vypěstované z kmenových buněk jako by šlo o přirozené vlastní či velmi pokročilé orgány tvořené synteticky na nano úrovni se stanou plnohodnotnou náhradou, způsobilou prodloužit život ne o roky, ale o desítky let, tzn. že průměrná délka života ve vyspělých státech může ke konci století poskočit ze 76 na 96 let. V každém dalším století bude možno přihodit 10- 15 let a kolem roku 2500 nelze vyloučit ani nesmrtelnost, kdy opotřebované buňky budou nahrazeny a geny způsobující stárnutí přeprogramovány (o CRISPR CAS9 jsem se dozvěděl až 2019, 3 roky po publikaci tohotočlánku). Jak pak bude probíhat uvolňování místa mladším? Bude třeba zásadních společenských změn. Jež budou způsobilé poslat Zemi do nového chaosu, neboť vesmírný program nebude kolem 2500 natolik pokročilý, aby bylo možno masově kolonizovat jiné světy a měsíce.

Roboti, výkonní i lidští společníci

V současnosti jsou i v provozech vyjma těžkých montážních robotů s jednoduchou činností spíše výjimkou. Hovoří se o přicházející technologické revoluci 4.0. V domácnostech se jedná o relativně primitivní autonomní robůtky – luxovače, sekačky, hračky. V budoucnu to mohou být osobní asistenti, trenéři, sexuální společníci a úředníci – ti v softwarové podobě v cloudu zpracovávající jednoduché žádosti např. o doklady. Méně již přátelé, neb umělá vyšší inteligence bude spíše kapitolou 22. než 21. století.

Vesmír, bohužel

Zde to bude špatné. Lidé se ještě tak 300 let budou prát sami se sebou a na vesmír nebudou mít energii. Ještě více limitovaných faktorem je technická a nejspíše i fyzikální omezenost. Princip raketového motoru je znám již přes 2000 let od starověkých Číňanů. Dál jsme se zatím de facto nedostali. Iontový motor je velmi limitovaný (velmi pozvolné zrychlení až na desetinu rychlosti světla) znamená reálnou nedosažitelnost nejbližší hvězdy (4 světelné roky) člověkem (řekněme 60 let). Možná se povede těžit objekty či některé planety ve sluneční soustavě či je i osídlit. Ale to bude vše. Vyškrábeme se na prkna kolem našeho písečku, možná hodíme kamínkem k nejbližšímu keři (sonda k nejbližší hvězdě), ale tím to nejspíše na několik tisíciletí nebo i věčnost hasne. I kdyby se podařilo dosáhnout rychlosti světla, stále to k nejbližší hvězdě bude kvůli zrychlení a zpomalení nějakých 8 let bez posádky. Svatý grál kosmonautiky – průlom do časoprostoru vychází při spojení závěrů plynoucích Einšteinových teorií a jejich experimentálních ověření vychází jako zjevný nesmysl, neb jen k nepatrnému průlomu – gravitační vlně, jenž je tak malá, že ji sotva zaznamenají ty nejcitlivější přístroje, je třeba srážky 2 černých děr … Nelze vyloučit lokální časoprostorou bublinu s menší energií, ta však rozhodně nebude udržitelná na vzdálenost světelných let. Jedinou nadějí v tomto ohledu, k níž se mohou upínat ti největší realističtí snílci, je datová komunikace mimo (časo)prostor, a pokud ano, tak spíše v dalším tisíciletí, kdy se lidstvo možná naučí ovládat masy energie na astronomické úrovni. Jedinou malou náplastí nám může být objev mimozemského inteligentního života, jenž by měl přijít během několika století. Na konci druhé poloviny tisíciletí lze očekávat vybudování vesmírných „Noemových Arch“, jež by část lidí a tvorů a rostlin, dopravila k nejbližším sluncím s planetami vhodnými pro život. Tento super nákladný krok bude všeobecně podporován pro diverzifikaci rizik i pro ego a nadšení lidské rasy.

Stavebnictví? Spíš pod zem než do výšek

Vynecháme-li plovoucí budovy, neb gravitaci lze porážet jen v sci-fi filmech a románech, výškové budovy nabízející nový prostor jsou předmětem snad každého 5 sci-fi románu. Otázka ale je, zda budem do výše postupovat stejně jako dosud po krůčcích, či zda budou objeveny materiály umožňující opravdu velkoryse a levné projekty. Spíše to vidím skepticky, že se budeme držet při zemi. Daleko větší prostorový potenciál může být v podmořských městech.

napsáno 3.10.2016

 

aktu 15.11.2020

Antigravitace a silová pole 25.století 10%, náhražka silového pole – maglev nemagnetů 30%

Přece jen tu možná jsou 2 adepti na průlum. První je antigravitace, jejíž ovládnutí by do značné míry přineslo i ovládnutí silových polí. Pokud by se skutečně našli částice tvořící hmotnost a podařilo se jej vykopnout a nahradit částicemi lehčími držícími formu, tak by to šlo. Můj odhad je, že je to reálné pouze s 10 procentní pravděpodobností a s technologií (vyspělá manipulace s velmi malími částicemi a vyspělá umělá inteligence, jež to real time spočítá a uřídí), jež nebude dostupná ještě nejméně 200 let. Na 90% se ale domnívám, že se takové změny struktury hmoty dosáhnout vůbec nepodaří. Daleko větší potenciál bude mít magnetizace zcela nemagnetickcýh předmětů, jíž umíme již pár desítek let a při dostatečné rozvinuté technologii by v budoucnu dokázala asi slušná z dnešního pohledu kouzla. Je otázka, ale zda taková “kouzla” budou efektivní a budou se používat – tedy zda bude dost energie pro levitaci člověka tak aby se jej vyplatilo zmagnetizovat a levitovat jím v magnetickém poli místo použití dronu. Pravděpodobnost že maglev bude prakticky třeba i v malé měřítku používána pro levitaci samotných lidí bez dopravních skořápek či magnetických nosných pásů či oděvných prvků je ale pouze 25%. Vždy totiž bude snazší bude snazší užít dopravní prostředek či magnet vůči materiálu ne, nějž působí i běžná magnetická sála než magnetizovat člověka -tedy než použít maglev fakticky jako silové pole.

Temná hmota a Temná energie 21. století

21. století ale přinese rozklíčování Temné hmoty a temné energie včetně experimentálního ověření správné teorie. Více se pokusím nastínit v připravovaném článku.

 Leave a Reply

You may use these HTML tags and attributes: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>

lze vyplnit cokoli

není zveřejněn a magazín s ním nijak nenakládá