Obrana proti zásahům do osobnostních práv (cti, důstojnosti a soukromí) 23.7. a 9.8.2012

Pro názornost a zjednodušení vybereme 3 nejběžnější případy.

Prostý záznam osobní povahy bez souhlasu dotčené osoby.

Zásah do cti, důstojnosti či soukromí, ať již nedovoleným použitím záznamu či jiným jednáním.

Zásah do osobnostních práv za účelem hospodářského prospěchu.

1. Prostý záznam osobní povahy bez souhlasu dotčené osoby

Pokud Vás někdo fotí či natáčí na ulici, dle § 12 občanského zákoníku tím porušuje vaše osobnostní práva a máte nárok se žalobou domáhat odstranění tohoto zásahu do práv resp. odstranění záznamu. Z ústavně právního hlediska se domnívám, že je takový záznam v pořádku, nejde-li o cílené sledování vaší osoby a bude-li záznam použit pouze pro osobní potřebu pořizovatele. Takže půjdete-li na soud, může se stát, že jej nakonec i přes výslovné znění 12 OZna Vaší straně prohrajete. V případě takové soudí prohry se domnívám, že by soud rozhodl o tom, že vítězné straně sporu nebude přiznána náhrada nákladů právního zastoupení (v souladu s § 150 občanského soudního řádu), takže prohra by vás vyšla jen na soudní poplatek 2000). Výše uvedené podrobněji rozebráno v článku Focení a pořizování záznamu bez souhlasu.

Slovy rozumného člověka. Jdete-li na ulici počítejte s tím, že se občas někomu zalíbíte a pořídí si váš obrázek nebo někomu vlezete od záběru. Pokud se tomu chcete vyhnout, nelezte do společnosti a odstěhujte se do džungle. Jste-li opravdu netykavky, můžete pořizovatele požádat, ať dá pozor, aby fotky byly někde použity, např. zejména ne veřejně. To se týká i zpravodajské či umělecké licence, máte-li oprávněný zájem (více v odkazovaném článku). A jste li opravdu prudiči a rádi se soudíte, zde již pokračovat nebudu. Takovým lidem pomáhat nechci …

2. Zásah do cti, důstojnosti či soukromí, ať již nedovoleným použitím záznamu či jiným jednáním

a) použitím záznamu

Pořízení a použití záznamu jako důkazu bude věnován zvláštní článek. Zde to bude o tom, pokud se někde objeví např. Vaše fotka bez vašeho souhlasu. Zpravodajská, umělecká a úřední licence je vyložena v článku Focení a pořizování záznamu bez souhlasu.

Typicky situace focení kamarádů, s nimž souhlasí pro vaši potřebu, nečekají však, že fotku umístíte na facebook. Předpokládejme, že fotka je nezobrazuje v nějaké nepříjemné situaci a že se za kamarády s nimiž jste na fotce nijak nestydíte, resp. není zásahem do Vaší důstojnosti, či soukromí být viděn v jejich společnosti. Najednou jdete na schůzku a potenciální zaměstnavatel či partner Vám řekne, vy jste hroznej pařič podle fotek, co jsme viděli na facebooku, takového tu nepotřebujem, nechcem :). V tu chvíli je dané použití těchto záznamů osobnostní povahy na obtíž, zasahuje do vaší důstojnosti, eventuálně soukromí. Kamarád takovou fotku na vaši žádost stáhne dobrovolně. Pokud ne, lze podat žalobu na odstranění zásahu do práv. Pokud Vám tento zásah způsobí prokazatelnou újmu, například kamarád výzvu odmítne a na dalším pohovoru Vám řeknou my bychom Vás vzali, nebo tuto zakázku bychom Vám přiklepli, ale vzhledem k těmto fotkám … pak – v této výjimečné situaci, tj. prokážete-li škodu či ušlý zisk, máte nárok na jejich náhradu.[1]

Další typická situace nastane, pokud vás někdo zaznamená v choulostivé situaci a baví se na váš účet. Tam je to pak jasným zásahem do důstojnosti, cti soukromí či kombinací těchto chráněných hodnot, a kromě žaloby na zdržení se zásadu do vašeho práva máte další soudně vymahatelné nároky dle § 12 Oztj. nárok na omluvu a v případě značného snížení důstojnosti na náhradu nemajetkové újmy v penězích.[2] Vše nutno prokázat, tj. např. pro náhradu újmy v penězích, proč se domníváte, že vaše důstojnost byla snížena ve značné míře.

Asi nejextrémnější situace nastane v případě použití záznamů intimní povahy např. bývalý přítel vyvěsí vaše intimní fotky na netu. Zde by pak výše nemajetkové újmy za značné snížení důstojnosti měla dosáhnout několikanásobek částky dle následujícího bodu 3. Přiznám, se že v judikatuře jsem nehledal. Očekávám, že v tomto ohledu bude velmi strohá.

b) zásah jiným způsobem než použitím záznamu

Zasáhnout do osobnostních práv lze i jinak než záznamem a jeho použitím. Např. rozšiřováním citlivých údajů o dotčené osobě, aniž by jste byli zpracovatelem osobních údajů dle zákona o ochraně osobních údajů. Pokud jste zahlédli Tondovo růžové spodní prádlo s fialovými puntíkami či mončičáka v batohu dospělého kamaráda a tuto informaci posíláte dál, můžete tak zasáhnout do jeho osobnostních práv – soukromí, důstojnosti. To je jeho věc a pokud to nevystavuje na odiv veřejnosti, tak o tom nemáte co vykládat. Docela extrémní výklad práva, ale proč ne. Lidé by k sobě měli mít úctu. Dále např. ustřižením vlasů či utržením šatů, v podstatě cokoli co druhému může ublížit a není standardní v běžném sociálním styku. Co se nároků dotčeného týče viz přiměřeně výše.

Předávání nepodložených či neověřených difamujících informací (přidáno 9.8.2012)

Nějakou dobu jsem věřil pomluvě, že tchán Martina Romana je bývalý ministr hospodářství Karel Dyba a otec ženy Václava Klause vysoký komunistický pohlavár Šalgovič. Musím říct, že mou slepou víru v tuto pomluvu si oba tak trochu zasloužili. Roman vystupováním na veřejnosti vcelku sympaťák, ale pokud někdo ohledně důvodu svého úspěchu užije formulaci (přibližná citace), že „když kluci v mládí hráli fotbal, já se učil jazyky“, dívám se na něj podezřele. Každý ví, že pečení holubi nelétají do úst, stejně jako že takto velký úspěch nemůže spočívat jen v tvrdé dřině.  Je to i otázka štěstí spočívající např. v době, či rodinném zázemí. Všichni třeba nemáme stejné podmínky pro studium či zahájení podnikání, proto skromnost nikdy není na škodu. Asi bych byl absolutně ok s formulací makal jsem a měl jsem kliku. Musím říct, že i tvrzení jinak sympatického Jágra, když kluci randili, já hrál hokej, zní divně, ač tady není pochybnost o tom, že jeho úspěch byl zcela v jeho rukou. Další důvod byly informace v souvislosti s možnými aktivitami Romana ve Škoda Holding a financováním politických stran Čezem. Klaus se zase mnohdy vyjadřuje jako kingů king. Nesympatičnost dotčeného však pomluvy neomlouvá. Dokonce mohou mít i určitou vnitřní logiku (aha, tak proto Klaus mohl za komančů cestovat po zahraničí, aha, tak proto se Roman vyšvihl tak mladý). Když jsem to ale začal ověřovat, sesypalo se to jak domeček z karet … Podobně se mi dokonce jednu fámu povedlo vytvořit a krátce publikovat. Naštěstí jsem ji stáhl, než ji někdo viděl, jinak bych tady asi musel mít celej další rok reklamu na Milku :). Šlo o to, že jsem slyšel nepodloženou informaci, že potraviny  některých značek se vyrábí kvalitnější pro západní trh a horší pro střední Evropu a některá Milka chutnala lépe a jiná tukově. Chyba se stala tak, že uvádí 30% kakaa a 20% ořechů, takže jsem překouknutím nabyl dojmu, že polskočeská Milka je jen 20%. Chybu jsem naštěstí odhalil při pořizování fotodokumentace. Tady vidíte účelnost důkazů. Nejen, že dokáží Vaše tvrzení, ale někdy Vám i zachrání trapas. Pikantní je to, že rozdíl v chuti je u Milky s drcenými lískáči, jichž je pouze 9%, proto je oproti celolískáčové (20%), méně chutná (více „tukovitá“).

Výše uvedeným jsem chtěl ukázat, že je velmi snadné takové fámě podlehnout a přijmout ji za svou. A pak přichází průšvih. Pokud to uvedete tak, že tam jste četli to a to a nevíte co si o tom myslet, jako úvod pro případnou diskuzi, je to o.k. To by lidé jinak spolu nemohli mluvit. Jako problém bych to však vnímal, pokud takovou diskuzi iniciujete hromadným způsobem bez přítomnosti dotčeného (např. vylepením na nástěnku domu či do internetového fóra) s výjimkou veřejně známých osobností, kde je zájmem veřejnosti takové informace získávat (mohlo by jít tedy o jakousi kvazi zpravodajskou licenci, nevím, jak to řeší mediální právo). Pokud to ale převezmete a posíláte dál svým jménem, jde již o zásah do osobnostních práv, byť nejste původci (tvůrci) pomluvy. V diskuzích jsem našel výroky typu jen se na Klause a Romana podívejte, koho mají v rodině … apod. Jejich tvůrci resp. šiřitelé by dle mého názoru nebyli odpovědni dle § 184 TZ, jenž vyžaduje vědomé šíření nepravdivých údajů (neboť si mysleli, že údaje jsou pravdivé), ale před civilní žalobou je „chrání“ pouze to, internetoví diskutéři jsou pod „rozlišovací schopnost“ dotčených. Takové štěstí už však mít nemusíte, pokud takto něco zahlásíte o sousedovi v hospodě.

Přísnější kritéria následně platí pro šíření informací hromadným způsobem, ať již v trestním právu, kde to řeší kvalifikovaná skutková podstata § 184/2 TZ (místo až roku odnětí svobody až 2 roky) a zejména v civilním procesu, kde na rozdíl od individuálního pokecu již není možné informace přeposlat či iniciovat o nich diskuzi bez ověření. Otázku zásahu do osobnostních práv šířením nepodložených informací řešil Nejvyšší soud rozhodnutím 30 Cdo 179/2004. Jednalo se televizní reportáž o policistovi řešícím vraždu Kosovským Albáncem. Z judikátu vyplývá, že reportáž vyzněla že si nezávislý divák mohl učinit nepodložený závěr o liknavosti či korupci policisty mj. i v souvislosti se skutečností, že jeho žena zastupuje Kosovské Albánce. Televizní stanice se bránila tím, že pouze „přeposílala“ dále tvrzení jiných, tj. byla pouhé médium.

Souhlasím se závěrem Nejvyššího soudu. V opačném případě by média mohla pranýřovat kohokoli bez jakéhokoli podkladu a odpovědnosti. Ten případ neznám a jde již spíše o odbornou problematiku mediálního než běžného práva, ale otázka hranice pouhého zprostředkování informace zůstala Nejvyšším soudem nepovšimnuta. Tj. kdy může médium hodit takovou věc, kolem které se kupí pochybnosti, do placu a kdy musí ještě zapracovat na dalším ověření? Domnívám se, že by to bylo v případě, kdy by existovala alespoň 1 objektivní okolnost, ze které by bylo možno dovodit motivaci policisty na korupčním jednání (vymýšlím si, např. pokud by existoval záznam, že dochází do klubu kosovských mafiánů). To, že vyšetřování trvá dlouho (divili by jste se kolik lidí, včetně lékařských a psychiatrických znalců zaměstná jen třeba povrchové říznutí nůžkami na ruce), je běžné. Stejně jako to, že policista neúmyslně pochybí a je kázeňsky trestán či že jeho žena obhajuje Albánce (to už asi tak běžné není, ale zakažte něco své ženě 🙂 ). Rozhodně, zde není nic, co by objektivně zakládalo domněnku korupce policisty. Tím pádem, zde ani není důvod informovat o věcech, jež se policisty týkají, jelikož zpravodajská licence se vztahuje jen na společenské dění, na němž je veřejný zájem společnosti na informace (více v souvisejícím článku). To, že má někdo ženu advokátku či že byl v práci kázeňsky trestán (ono i v civilu natož u ozbrojené složky, stačí velmi málo k porušení pracovních předpisů a povinností), tato kritéria veřejného zájmu samo o sobě nenaplňuje.

Naopak, třeba u Martina Romana je již možné zmiňovat skutečnosti naznačující propojení se Škoda Holding. Protože již toto samotné propojení, byť třeba historické či nepřímé, bez ohledu, zda tam docházelo k nějakým pro ČEZ nevýhodným obchodům či nikoli, je určitě na rozdíl od kárného provinění a činnosti manželky neznámého policisty věcí natolik závažnou, že si veřejnost přeje a má právo být informována. Snad mi nezavřou plyn. Ještě, že nejsme v Rusku, tam by krom plynu zavřeli i mě, a nebo v diktátorském režimu, tam by už ten plyn zítra neměl kdo odebírat.

3. Zásah do osobnostních práv za účelem hospodářského prospěchu.

Zde bude situace při pro dotčeného důkazně zjednodušena tím, že mnohdy bude možné bez dalšího předpokládat, že důstojnost dotčeného byla snížena (ježíš to je ale chudák, on už musí dělat reklamy a pózovat v časácích). Za druhé k náhradě nemajetkové újmy by se měla přidat i majetková újma. Zde pak přichází v úvahu bezdůvodné obohacení (tj. odměna, jíž by pořizovatel záznamu obvykle zaplatil za pózování pro daný účel. S analogií autorského zákona bych nemajetkovou újmu za značné snížení důstojnosti dle § 12/2 OZ vyčíslil nejméně stejně jako bezdůvodné obohacení. Ve výsledku tedy můžete požadovat omluvu, minimálně 2x a více násobek (dle závažnosti újmy na cti) obvyklého honoráře za pózování a samozřejmě náhrady soudních výdajů a nedojde-li na soud náhrady právního zastoupení. Vždy bude záležet na konkrétním případě a míře zásahu- „zneuctění“ (§ 12/3 OZ).

Pokud by pořizování snímků intimní povahy bylo obvyklou náplní práce dotčené osoby, pak by v podstatě nešlo o snížení důstojnosti, ale jen o majetek. Bezdůvodné obohacení by činilo honorář obvyklý za pózování, a vzhledem k tomu, že to bylo bez souhlasu, dal bych tam ještě jednou tolik za snížení důstojnosti, byť k ní třeba vzhledem k povolání dotčené osoby tímto zásahem ani dojít nemohlo – prostě takový sankční paušál (nebo by se zjednodušeně dalo uvažovat při natočení 1-2 porna – je to chudák – musel(a) překlenout těžké období, při natočení dalšího, je to „pornoherec/pornoherečka“. Neříkám, že pornoherectví považujeme všichni za nedůstojné povolání, ale určitě někteří ano.

Závěr: Pokud vás někdo náhodně fotí, kašlete na to. Zasahuje-li použití záznamu do vašeho života, ať již soukromého či profesního, máte nárok se soudně domáhat odstranění takového zásahu do vašich práv (např. stažení veřejně dostupných fotek). Při nedovoleném použití můžete rovněž požadovat omluvu, odpovídající majetkovou a nemajetkovou újmu dle závažnosti zásahu. Obdobně, šíří-li o Vás někdo pomluvy, případně naznačuje-li je hromadným způsobem.

Související články:

 Focení a pořizování záznamu bez souhlasu – i osoby, v kině a divadle? 22.7.2012

Použití záznamu videa a telefonních hovorů jako důkazu 13.8.2012