Odpovědnost dopravce za škodu na zdraví způsobenou provozem (aktu 28.12.2012)

Autobus zabrzdil v důsledku náhlého brždění vozu před ním. Jaká je odpovědnost dopravce za případně zranění cestujících. J.B., Praha

Upravuje občanský zákoník 760-764 – smlouva o přepravě osob. § 764 odkazuje na § 427-431 odpovědnost za škodu způsobenou provozem dopravních prostředků.

Relevantní jsou § 427-428.

§ 427   (1) Fyzické a právnické osoby provozující dopravu odpovídají za škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu.

            (2) Stejně odpovídá i jiný provozovatel motorového vozidla, motorového plavidla, jakož i provozovatel letadla.

§ 428 Své odpovědnosti se nemůže provozovatel zprostit, jestliže škoda byla způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se odpovědnosti zprostí, jen jestliže prokáže, že škodě nemohlo být zabráněno ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat.

 

Aktu:28.12.2012

Rozhodnutí 6 Co 675/67 Městský soud v Praze (zranění cestující v důsledku prudkého brždění v při vstupu chodce do dráhy autobusu)

            „Jestliže byla škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu, nemůže se provozovatel zprostit odpovědnosti, a to ani poukazem na neodvratitelný úkon třetí osoby.

…Rychlost jízdy tohoto dopravního prostředku (autobusu) je specifickou vlastností tohoto provozu a prudkost zastavení je okolností, která má původ v tomto provozu: není tedy na místě přesvědčení soudu prvního stupně, že škoda vzniklá žalobkyni nesouvisí s provozem. Na tom nic nemění ani zjištění, že počínání řidiče autobusu (prudké zabrzdění a zastavení) bylo důsledkem neopatrného chování chodce; v tomto směru nelze přece pominout, že ustanovení 428 o. z. nezná již liberační ustanovení dřívějšího zák. č. 63/1951 Sb. o neodvratitelném úkonu třetí osoby.

… Úvaha soudu prvního stupně o zproštění žalovaného odpovědnosti tím, že bylo prokázáno, že škodě nemohlo být zabráněno ani vynaložením veškerého úsilí ze strany žalovaného ve smyslu § 428 o. z. (druhé věty) neobstojí z toho důvodu, že tato věta se vztahuje pouze na případy škod, jež nemají původ v provozu. To plyne ze slova „jinak“, kterým je zmíněná věta uvedena.

Judikát uvádí na pravou míru doslovným výkladem omyl soudu 1. stupně (i můj v původním textu) v tom smyslu, že odpovědnosti za škodu mající původ v provozu není možné se vůbec zprostit (nelze tedy např. tvrdit, že nová pneumatika měla defekt – objektivní odpovědnost – bez ohledu na zavinění). Avšak judikát též není úplně v pořádku. Představme si situaci náhlého pádu stromu před autobus. Řidič prudce zabrzdí (obecná povinnost předcházet škodám na zdraví a věcech) a dopravce bude odpovědný za škodu na zdraví cestujících. Je zjevné, že taková situace není udržitelná. Judikát by byl v tomto ohledu patrně pozorným soudcem korigován v tom smyslu, že je nutno se zaměřit na původní příčinu nespočívající v provozu.

Původní text a závěr tedy dále zůstává nezměněn. Co se týče zproštění se odpovědnosti – podmínky vynaložení veškerého úsilí, v tomto případě zda řidič odhadl brždění tak, aby vznikly co nejnižší škody (primárně na zdraví a v druhé řadě na věcech), by záleželo na posouzení znalce. Situace nebude jednoznačná např. auto odhozené autobusem na chodník může též nadělat pěknou paseku. Stejně tak rozmázlý mrtvý chodec bude horší než 10 modřin a dvě zlomené ruce cestujících… Výsledek rozhodnutí by patrně nebylo snadné odhadnout ani na základě podrobné znalosti konkrétního případu. Jistotou by v tomto ohledu bylo pouze zjištění a zapamatování identity osoby (značky auta, popis osoby řidiče), jež událost zavinila vyvolala.

Zajímavý v této souvislosti je též soudní výklad pojmu veškeré usilí, které lze požadovat … „predovšetkým vtedy, keď škode nebolo možno za súčasného stavu rozvoja techniky zabrániť žiadnym opatrením“: (Nej soud SR Cpj 10/83)

1.10.2012