Přednostní uspokojení zajištěných věřitelů v konkursu v rozsahu zpeněžení zástavy

Shrnutí: Přednostní uspokojení zajištěných věřitelů v konkursu v rozsahu zpeněžení zástavy upravuje § 298 odst. 2 zákona č. 182/2006 Sb. o úpadku a způsobech jeho řešení v platném znění (insolvenční zákon). Tito věřitelé mají přednost před uspokojením pohledávek za podstatou. Z výtěžku zpeněžení zástav lze odečíst pouze náklady správy a zpěnění majetku tvořícího zajištění (§ 298 odst. 4).

—

S ustanovením § 298 odst. 2 koliduje systematický výklad § 305 odst 2, jenž stanoví pořadí uspokojení pohledávek.

„Nestačí-li dosažený výtěžek ze zpeněžení majetkové podstaty k uspokojení všech pohledávek uvedených v odstavci 1, uspokojí se nejdříve odměna a hotové výdaje insolvenčního správce, poté pohledávky věřitelů vzniklé za trvání moratoria ze smluv podle § 122 odst. 2, poté pohledávky věřitelů z úvěrového financování, poté poměrně náklady spojené s udržováním a správou majetkové podstaty a pracovněprávní pohledávky dlužníkových zaměstnanců vzniklé po rozhodnutí o úpadku a poté pohledávky věřitelů na výživném ze zákona a poté pohledávky věřitelů na náhradu škody způsobené na zdraví; ostatní pohledávky se uspokojí poměrně. Výtěžku zpeněžení podle § 298 odst. 2 lze však použít k uspokojení jiných pohledávek až po uspokojení pohledávky zajištěného věřitele.„

Zejména pak poslední souvětí. Jeho systematický výklad totiž říká, že se uspokojí dříve jmenované pohledávky a až následně ve skupině ostatních pohledávek pohledávky zástavních věřitelů.

Teleologický výklad § 305 odst. 2

Klíčem řešení této kolize jsou pohledávky věřitelů vzniklé za dobu moratoria dle  122 odst. 2 slouží k zachování majetkové podstaty či zmírnění ztrát (typicky platba za vodu a elektřinu či jiný materiál pro pokračování výroby, zachování kontinuity apod.). Tyto mohou splývat s náklady na správu zajištěné věci. Např. zástavou bude podnik a aby neztratil na hodnotě či udržel provoz, nasypou se do nich peníze. Pokud tyto náklady splývají se správou zajištěné věci, měly by být odečteny v rozsahu § 298 odst. 4 (4% ze zpeněžení nebo souhlas věřitele), eventuálně dle povinnosti věřitele hradit správu dle jeho pokynů ve smyslu § 232 odst. 2,3.

Pokud ale bude zástavou samotná budova podniku a nikoli podnik jako takový, investice do udržení výroby nebudou patřit do nákladů na správu budovy. Tyto investice pomáhající ostatním věřitelům a nikoli hodnotě zástavy by tedy v žádném případě neměly snižovat hodnotu zástavy. Tedy neměly by být uspokojeny přednostně před zástavními věřiteli. Tyto zdroje nelze zaměňovat se zdroji vynaloženými na správu zástavy např. nutné opravy nemovitosti.  Může se ovšem stát, že budovy nebude mít bez fungování podniku prakticky cenu – pak by zástavní věřitel měl dát pokyn k investicím do udržení výroby a ty měly být považovány za náklady na správu zástavy.

Až tento poměrně složitý výklad dokazuje zásadní přednost zajištěných pohledávek před pohledávkami za podstatou a pohledávkami postavenými na roveň pohledávkám za podstatou (§ 168-169), samozřejmě pouze v rozsahu zpeněžení zajištění.

Jako podpůrný argument pro tento závěr lze uvést též pořadí pohledávek dle § 167 a násl. – prvně jsou uvedeny pohledávky zajištěné a následně až pohledávky za majetkovou podstatou.

Pořadí uspokojení zajištěných věřitelů

Pro úplnost pořadí uspokojení zajištěných věřitelů určuje okamžik vzniku zástavního práva, u nemovitostí okamžik účinků zápisu zástavního práva do katastru – § 167 odst. 1 insolvenčního zákona následuje obecnou úpravu § 1371 odst. občanského zákoníku.

Návrhy de lege ferenda

Poslední souvětí § 305 by de lege ferenda bylo vhodné dát do odst. 1 § 305 či přesunout na začátek daného odst. 2. Není přitom jasné, který z paragrafů – 298 a 305 je lex specialis. Mimochodem, další chybou je uvedení pohledávek věřitelů z úvěrového financování obecně, kdy ustanovení se týká pouze úvěrového financování po zahájení insolvenčního řízení nebo po vyhlášení moratoria – srovnávací výklad s § 168 odst. 1 písm. f a též teleologický výklad – smyslem určitě není bezdůvodně upřednostňovat jednu skupinu věřitelů – poskytovatele úvěrů obecně, ale chránit poskytovatele krizového financování pro záchranu či zabránění velkých ztrát). Lehce matoucí je rovněž institut pohledávek za podstatou, jež indikuje předmětné pohledávky a jako první v pořadí, přičemž zajištěné pohledávky v rozsahu zpeněžení zajištění zákon vnímá ještě prioritněji jako jakési pohledávky „před podstatou“ tedy s uspokojením fakticky na „nulté pozici“, což matematicky nedává smysl (na nulové pozici nemůže existovat žádná kladná pozice). Toto ale není zásadní chyba, neboť množina pohledávek za podstatou a pohledávek na roveň jim postavených se uspokojuje kdykoli v průběhu konkursu z konkursní podstaty ještě před rozvrhem, kdežto zajištěné pohledávky mají jiný statut. Upokojí se také v průběhu konkursu ještě před rozvrhem, ale pouze ze zpeněžené zástavy. Nelze je tedy obecně zahrnout do pohledávek za podstatou. Systematicky by však de lege ferenda bylo přesnější zajištěné pohledávky v rozsahu již zpeněženém zahrnout do pohledávek za majetkovou podstatou, a to na první místo pořadí (po odečtení nákladů na správu a zpeněžení – § 298 odst. 2, 4 by zůstal).