Škoda na vnesených a odložených věcech v restauraci, hospodě, hotelu, u lékaře, hlídaných garážích, parkovištích apod. 23.1.2013

pozn. článek psán i s ohledem na nový občanský zákoník 89/2012 účinný od 2014

Nejčastěji se jedná o prostory hotelů, penzionů, ubytoven a věšáky na oblečení v jakékoli provozovně či kanceláři, ale může to být cokoli jiného určené pro odkládání věcí. O těchto normách občanského zákoníku existuje poměrně široké obecné povědomí a jejich citace níže hovoří sama za sebe. Proto se více zastavím jen u odpovědnosti za klenoty peníze a jiné cennosti, škod na hlídaných parkovištích a garážích a následně u praxe při uplatnění práva na náhradu škody.

„Odpovědnost za škodu způsobenou na vnesených nebo odložených věcech

§ 433   (1) Provozovatel poskytující ubytovací služby odpovídá za škodu na věcech, které byly ubytovanými fyzickými osobami nebo pro ně vneseny, ledaže by ke škodě došlo i jinak. Vnesené jsou věci, které byly přineseny do prostor, které byly vyhrazeny k ubytování nebo k uložení věcí, anebo které byly za tím účelem odevzdány provozovateli nebo některému z pracovníků provozovatele.

            (2) Je-li s provozováním nějaké činnosti zpravidla spojeno odkládání věcí, odpovídá ten, kdo ji provozuje, občanovi za škodu na věcech odložených na místě k tomu určeném nebo na místě, kam se obvykle odkládají, ledaže by ke škodě došlo i jinak.

            (3) Odpovědnosti podle odstavce 1 a 2 se nelze zprostit jednostranným prohlášením ani dohodou.

„Klenoty, peníze a jiné cennosti

§ 434   (1) Za klenoty, peníze a jiné cennosti se takto odpovídá jen do výše stanovené prováděcím předpisem. Byla-li však škoda na těchto věcech způsobena těmi, kteří v provozu pracují, hradí se bez omezení.

            (2) Bez omezení se hradí škoda i tehdy, jestliže byly věci převzaty do úschovy.“

Cit. § 1 prov. nařízení vlády č. 258/1995 Sb. „Za klenoty, peníze a jiné cennosti se odpovídá jen do výše 5000 Kč.“

Hlídané garáže a parkoviště

§ 435   „Stejně jako provozovatel poskytující ubytovací služby odpovídají i provozovatelé garáží a jiných podniků podobného druhu, pokud jde o dopravní prostředky v nich umístěné a jejich příslušenství.“

„Příslušenství“: § 121/1 Příslušenstvím věci jsou věci, které náleží vlastníku věci hlavní a jsou jím určeny k tomu, aby byly s hlavní věcí trvale užívány. Ustanovení se tedy nebude vztahovat na nákup, mobil či peněženku. Naopak bude se vztahovat např. na autotelefon či autonavigaci.

„Hlídané“: Nejvyšší soud svými judikáty nikoli vyložil ale správným účelovým výkladem (v reálném životě je nezbytné je třeba rozlišit místo ke stání a hlídané místo) změnil doslovné znění § 435 OZ, což může být pro běžnou osobu matoucí, neboť nepřesný zákon zůstane až do 1.1.2014. Judikatura je stabilní v tom, že musí jít o aktivně (elektronicky či personálem) „hlídané“, přesněji střežené stání. Tu přejímá i nový OZ §2945, jenž výslovně nově hovoří o „hlídaných garážích a zařízeních podobného druhu“.

V judikátu (25 Cdo 1174/2003) nejvyšší soud konstatuje: Aby šlo o parkoviště ve smyslu výše, musí být „dopravní prostředky provozovatelem střeženy, tedy za pomoci personálu, technického vybavení či kombinace těchto prostředků chráněny před neoprávněným vniknutím a odcizením či poškozením.“ Konkrétně šlo o parkoviště letiště Praha, kdy přisvědčil žalovanému, že za předpokladu, že je chodcům (nikoli autům) volně přístupné parkoviště na parkovacím lístku a tabulích označeno jako nehlídané, kamery směřující na závory a pracovníci na parkovišti ve strážních budkách slouží pouze ke kontrole výběru parkovného (nikoli k zajištění vozidel proti krádeži), nejde o hlídané parkoviště. Nebýt upozornění na parkovacím lístku, tak by to asi mohlo být sporné – vidím-li parkoviště se strážními budkami, závorami a kamerami, automaticky se domnívám, že jde o parkoviště hlídané a zpravidla v takovém případě nekoukám na tabule po okolí s nápisy „od roku 1998 nehlídané“… Nyní je mi jasné, proč jsem se při krádeži kola před Kauflandem s podivem dozvěděl, že to kamerami nepokrývají (ani přes výrazně vyšší komfort zákazníka za minimální náklady). Těžko si hypermarket nalepí plakát „Nehlídané parkoviště, záznam pro případ vzniku škody.“ To je jako by jste psali, nechoďte sem, tady se krade. Nicméně mohla by to být i konkurenční výhoda. Nemyslím si, že by je odrazovala případná rizika s pořizováním záznamu z veřejného prostoru (osobností práva), předpokládám, že pozemek parkoviště je rovněž v jejich vlastnictví a mají právo jej monitorovat.

Dále z judikátu“…ani případná uzavřenost parkovací plochy sama o sobě charakter hlídaného parkoviště nezakládá.“ Jinými slovy – technické zábrany k odcizení (např. zámek na garáži) nelze považovat za aktivní střežení.

Na argumenty výše navazuje judikát NS 25 Cdo 66/2005. „Provozovatel parkoviště (pozn. red. – obestavěné parkoviště s technickým zabezpečením proti krádeži ve formě brány na elektronický klíč), který se zákazníkem uzavřel dohodu o pronájmu parkovacího místa, aniž se zavázal dopravní prostředek po dobu umístění střežit, nenese objektivní odpovědnost za škodu na dopravním prostředku podle § 435 obč. zák“. V tomto konkrétním případě do § 435 režimu spadlo až na základě písemného závazku provozovatelky k náhradě škody.

Výše uvedené prakticky znamená, že

Každá garáž a parkoviště (i oplocené, „hlídané“ výběrčím parkovného), je nehlídané přesněji nestřežené ve smyslu § 435 OZ, tj. bez odpovědnosti provozovatele za krádež a poškození, ledaže je na popisné tabuli či ve smlouvě napsán opak.

Uplatnění práva (tyká se všeho výše, nejen aut)

§ 436   „Právo na náhradu škody musí být uplatněno u provozovatele bez zbytečného odkladu. Právo zanikne, nebylo-li uplatněno nejpozději patnáctého dne po dni, kdy se poškozený o škodě dozvěděl.“

Lhůta je tedy 15 dní, a to nikoli od události, ale od okamžiku vědomí o škodě. Nicméně pořádkovou lhůtou „bez zbytečného odkladu“ Vám zákonodárce naznačuje, že není dobré otálet. § 2945 nového OZ od 1.1.2014 pak místo 15 dnů fakticky (namítne-li neuplatnění žalovaní provozovatel) stanoví lhůtu bez zbytečného odkladu. To je rozumné (viz dále). Může se stát, že jste nevěděli o odpovědnosti za náhradu škody, ale pokud se neozvu na místě hned, byť jen jestli nedošlo k záměně bund, shození, někam to nezapadlo apod., jsem trulo… a musím počítat s tím, že se na mě dotčení (hostinský, policie, případně i soud) budou např. po oznámení 10 dnů od události dívat skrz prsty.

Každopádně u pracovníka je nutné ohlásit událost s tím, že požadujete náhradu škody. „Dne … z prostoru pro odkládání věcí restaurace XY ztracena pánská šedá bunda vel. … zn. ABC kupní cena …,- Kč stáří … roky“ a nechat podepsat s uvedením IČO (živnostník není povinen mít razítko). Policii doporučuji volat vždy, neboť s velkou pravděpodobností nastane buď případ, že Vám podpisem nepotvrdí ohlášení škody (není povinen) nebo bude chtít protokol od policie pro pojišťovnu, ani tehdy neotálejte, ať dáte policii šanci.