Škoda způsobená pracovníky a škoda způsobená provozní činností (aktu 13.12.2012)

Článek by měl odpovědět na otázku, kdy je odpovědný zadavatel práce a kdy již půjde o občanskoprávní odpovědnost samotného pracovníka vůči poškozenému zákazníkovi.

 Výchozí je § 420 odst. 2 občanského zákoníku (40/1964 Sb., znění pp)

 § 420   (1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

            (2) Škoda je způsobena právnickou osobou, anebo fyzickou osobou, když byla způsobena při jejich činnosti těmi, které k této činnosti použili. Tyto osoby samy za škodu takto způsobenou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních předpisů není tím dotčena.

            (3) Odpovědnosti se zprostí ten, kdo prokáže, že škodu nezavinil.

 Tj. například – řemeslníci velké společnosti XY a.s. vám přijedou opravit ledničku, ale jak se kolem pohybují, rozbijí při tom vázu. Váza nebyla rozbita ulétnutím vrtné hlavice vrtačky, či vybuchnutím baterie vrtačky (škoda způsobená provozní činností více později), ale neopatrným zadkem jednoho z opravářů. I přesto půjde o škodu způsobenou provozní činností XY as a nikoli obecnou odpovědnost opraváře. Je jedno,  zda jde o zaměstnance či samostatného podnikatele, na nějž XY své zakázky outsourcuje. Vystupuje-li XY a.s. v roli osoby zajišťující opravu a nikoli pouze v roli jakési katalogové či zprostředkovatelské společnosti, odpovídá XY a.s.

 Stejně tak, pokud se učitel při výuce opře o lavici žáka a rozdrtí mu čtečku knih či mobil. Je běžné, že učitel si při výuce mírce odpočine opřením se o lavici žáka, ač samotné opírání se není náplní jeho pracovní činnosti. Důležité je že to bylo při plnění úkolů daných zastřešujícím subjektem. Podnětem k tomuto článku byla potřeba rozvést argumentaci v odkazovaném článku na mesec.cz a rozptýlit nejasnosti.

Pro základní, střední a vysoké školy to navíc výslovně upravuje pro škodu na majetku i zdraví § 391 z. 262/2006 Sb. pp. zákoník práce a v případě žákovy poškozené čtečky se tedy v daném případě bude postupovat dle tohoto lex specialis.

Proč tomu tak je? Proč to neposuzovat jako obecnou občansko právní odpovědnost opraváře či učitele?

Byla to přece chyba pracovníka resp. učitele nikoli firmy či školy. Na tyto věci se přece mohou pojistit – pojištění za škody v občanském životě.

1. především – spotřebitel resp. ten, jemuž je činnost určena, nevolá opraváře či učitele Frantu X., ale počítá se službami a zázemím určitého často renomovaného subjektu, ať již komerčního či třeba školy. S tím souvisí též očekávání příjemce služeb, že v případě náhrady související škody bude jištěn zázemím osloveného subjektu.

Pokud by to tak nebylo, společnosti by mohly najímat pracovníky bílé koně a částečně se tak zbavovat odpovědnosti.

2. Jste-li v plnění pracovních úkolů, snáze se stane, že uděláte chybu (častěji srazíte věc jako opravář ledničky či stěhovák než jako pouze procházející osoba). V práci můžete být rovněž vystaveni škodám, jež běžně v občanském životě nejste – např. natíráte zábradlí u pracháče a otřete barvu na obraz za x milionů či jej roztrhnete neopatrným pohybem. Proto je rovněž dražší pojištění pracovní a podnikatelů než občanů. Je tedy pravděpodobné, že pojišťovna by pojistku v takovém případě ani z pojištění občanů nevyplatila a požadovala by zaměstnanecké či podnikatelské pojištění.

Odpovědnost zde tedy jasně leží na zastřešujícím subjektu (tj. ten s nímž má příjemce plnění   smluvní, právní vztah (společnost-zákazník, škola-student) a řekněme potenciálně právní (odpovědnostní) v případě neziskovky a bezdomovce.

 Kde je hranice? Vybočení z režimu odpovědnosti zadavatele práce

 Tady je to poměrně jednoduché – analogie pracovně-právní odpovědnosti – tj. v souvislosti s plněním pracovních úkolů. Dle judikatury tím třeba není oslava pracovních úspěchů v práci po pracovní době. Pokud by však byla nařízena zaměstnavatelem jako součást práce např. marketing či povinný team building, tak ano.

 Pokud tedy učitel učí a opře se o lavici a rozbije žákovi čtečku, bude odpovědná škola. Souvislost s plněním pracovních úkolů se ale vztahuje též na přípravu, úklid pracoviště či přestávku. Pokud tedy učitel o přestávce upadne a v pádu rozbije žákovi zařízení, bude opět odpovědná škola. Samozřejmě jiná věc a nikoli právní je, jestli si kvůli pár tisícům dělat zle.

 Provozní činnost

§ 420a (1) Každý odpovídá za škodu, kterou způsobí jinému provozní činností.

            (2) Škoda je způsobena provozní činností, je-li způsobena

a) činností, která má provozní povahu, nebo věcí použitou při činnosti,

b) fyzikálními, chemickými, popřípadě biologickými vlivy provozu na okolí,

c) oprávněným prováděním nebo zajištěním prací, jimiž je způsobena jinému škoda na nemovitosti nebo je mu podstatně ztíženo nebo znemožněno užívání nemovitosti.

            (3) Odpovědnosti za škodu se ten, kdo ji způsobil, zprostí, jen prokáže-li, že škoda byla způsobena neodvratitelnou událostí nemající původ v provozu anebo vlastním jednáním poškozeného.

 Zákon o živnostenském podnikání (455/1991) však na několika místech hovoří o provozování živnosti (a to samozřejmě i živností „neprůmyslových“). Další zákony (např. obchodní zákoník) znají rovněž pojem provozovna a nikoli pouze v souvislosti činnostmi, jež mají průmyslový charakter a za provozní činnost jsou bez vážnějších pochyb možno považovány též činnosti dle živnostenského zákona (širší výklad) resp. činnosti provozované podnikateli.

 Nejširší výklad pojmu provozní činnost by následně zahrnoval jakoukoli činnost, jež nevybočuje ze zákonem regulovaného předmětu činnosti subjektu, jehož jménem je činnost vykonávána (včetně činností neoprávněného podnikání).

 Analogicky nutno zahrnout i odpovídající činnosti zajišťované nepodnikateli, např. stravování  ve školách, stavební práce státních památkářů a veškerý provoz osob s vlastní právní subjektivitou, tj. i neziskových subjektů, tj. např. i pokud by nezisková organizace při dodržení všech předpisů nevědomky při podávání jídel sociálně slabých použila nádobí, přičemž uvolněné látky by způsobily škody na zdraví. V případě nedbalosti (nedodržení předpisů) by se již jednalo o zaviněnou odpovědnost dle § 420.

Písm. a) „činností, kterou má provozní povahu“, jež ustanovení vztahuje i na činnosti, jež zákonodárce do normy patrně zahrnout nechtěl, tedy vnáší do výkladu zmatky. Např. pro radu advokáta či daňového poradce by takové ustanovení nedávalo smysl – buď učiní chybu-odpovědnost za zavinění či chybu neučiní, ale např. soud nakonec stejně rozhodne v neprospěch klienta (v tom případě jej ale nelze činit odpovědným).

 Smyslem této normy je dle historického a logického výkladu

1)náhrada nezaviněné škody (tj. bez porušení právní povinnosti) v důsledku fyzikálních vlivů činnosti (mechanicko-chemický charakterem, ale třeba i vlnění), kdy zejména fyzikální charakter činnosti je ze své podstaty způsobilý vyvolat neočekávané vedlejší vlivy

2) apel na zvýšenou prevenci škod u osob s daným charakterem činnosti.

 Nový občanský zákoník z. č. 89/2012 Sb., ač stále „tápe“, je v tomto ohledu mnohem přesnější.

 § 2924 Škoda z provozní činnosti

„Kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.“

Dobré je i zvýšení možnosti vyvinění, jež prohlubuje prevenční motivaci adresáta normy. U současného znění je jedno, jak moc se bude snažit věc šéfovat. Ustanovení by však mělo zahrnovat i některé nevýdělečné činnosti např. státní podnik, který nefunguje za účelem výdělku, ale zajištění služeb obyvatelům či větší výzkumná či armádní zařízení. Není důvod provozovatele těchto činností nemotivovat ke zvýšení opatrnosti za předpokladu normou nově rozšířených možností zproštění.

 Odpovědnost za škodu způsobenou provozní činností v případě subdodávek

Tady už jen taková zajímavost z judikátu nejvyššího soudu prezentovaného na webu komory architektů. V daném případě došlo ke zřícení části sousedního domu. Soud prvního a druhého stupně nesprávně vztahoval provozní činnost i na činnost projektantů (nezávislých na stavební společnosti), což nechápu neb tam zjevně v dané fázi řízení chyběla příčinná souvislost. Vím, že je velmi snadné se splést a není výjimkou, že se zmýlí 2 soudy (u 3 instance Nejvyšší a Ústavní už jsou to opravdu výjimky či drobné chyby), ale v takto jednoduché věci mě to překvapuje. Na druhou stranu o to více bych také nemusel chápat svou vlastní chybu …:) (viz poslední odstavec). Rovněž si nemyslím, že v případě subdodávek, kdy není jasný viník, by dodavatelé měli odpovídat nerozdílně, ale dle podílů na provozní činnosti (vyjádřeného hodnotami plnění). Není fér, jít do zakázky za milion s odpovědností za škody za stamilionová plnění jiných bez zavinění.