Život v Hong Kongu (fotky) 2018

Den první 27.8.2018

S Emiraty přes Dubaj. Dvakrát Airbus A380. Z hlediska vnímání pohybu působí spíš jako moderní vlak než letadlo. O něco větší sedačky a rozsáhlejší multimediální terminál. Přestup v Dubaji je na rozdíl od Paříže či Frankfurtu mnohem jednodušší a rychlejší. Let pak o hodinu kratší neb letíte rovnou na východ….. Na letišti Dubaj v Duty free shopech mě jako první napadne, že nesmim nic ukrást nebo mi useknou ruku…:). NA letišti je dále bizarní modlitebna zvlášť pro muže a ženy pocit neklidu ve mně vyvolávají dva kmenoví stařešinové v županech a papučích s cedulkou letištního personálu, jež řeší nějaký problém s cestujícími vedle mě.

Na letišti v Hong Kongu trochu bloumám. Dlouho nevidím tabule k zavazadlům. Všichni maj ty „palubní zavazadla“ velikosti mého nákladního batohu :). Ptám se  v duchu – jsou to palubní zavazadla nebo už si někde v uličce či v nějakém skrytém otvoru pro hydrant vylovili i kufr z nákladního prostoru? Du s davem dál. Asi 80 přepážek imigrační kontroly je prakticky prázdných. Omrknu ještě ještě směnárnu s nevýhodným kurzem. V mezidobí se odnikud vyvalí asi 1000 lidí a přímý přístup k imigrační přepážkám nyní páska proměňuje na cca 300 metrový pochod. Tisíc lidí projde asi za minutu … Naskenujou si pas a bez víza dostávám standardní povolení na 3 měsíce. Za bezvízový styk má HK rozhodně body navíc. Do Šanghaje jsou třeba obvyklé formality jako žádost, foto, poplatek, pro služební cesty navíc i zvací dopis.

Po imigrační kontrole opět obcházím směnárny. Všechny se stejným kursem. Nedaří se mi dostat autobusem do stanice Tung Sung a pak metrem, což by údajně mělo oproti letištnímu vlaku za 115 HKD (1HKD je cca 3,5 kč) vyjít na méně než polovinu. Dle lístků na metru pro danou trasu to však vychází na cca 70% ceny letištního expresu, a tak beru vlak za nechutných 700 Kč pro cestu tam a zpět. Až ke konci pobytu zjišťuji, že cena autobusu by na ostrov Hong Kong z letiště je třetinová.

Přijíždím do stanice Hong Kong Central ze severu. Potřebuji na východ ostrova a dávám se doleva. Chvilku hledám východ z rozvětvené budovy. Moře na sever od historické části Hong Kong Island umožňuje snadnou orientaci. Většina orientačních popisků je v čínštině i angličtině. Palec nahoru. Procházím do vedlejší budovy a booom: z ničeho nic vycházím z nejvyšší budovy ve městě. Za takovou budovou se obvykle táhnete celým městem, abyste ji navštívili s hrdým pocitem: „Já tam byl(a)!“ Tady je to normální východ z metra či s trochou nadsázky i východ z letiště :). Ještě mi hotelovej portýr otevřel dveře, tak tušim, že jsem si ten východ z metra asi protáhl víc než bylo nutné.

Trasu do hotelu Paterson street odhaduji na 5 km a max 2 hodiny. Plán je jít plus mínus na východ ale ne úplně podél moře, ale více jižněji – centrem. Člověk se v podstatě nemůže ztratit, neb centrální Hong kong ja cca jen 800 metrů široký. Jsem rád za za předem staženou mapu, neb ceny za roaming v HK nejsou úplně halal (jak říkají v Emirates).

Po výlezu z klimatizované budovy okamžitě zjišťujete, že vzduch je velmi vlhký a horký. Zataženo, 28 stupňů, lehký vítr. Velmi dusno, což umocňuje smrad z husté dopravy a hnijících odpadů, dost možná kanálů, dále posilovaný teplými výdechy četných klimatizací. Vzduch opravdu smrdí a tipuji že zamračeno je zde poměrně často, a dle čichu není pochyb že ten mrak kromě vody tvoří i tuny škodlivin. První předpoklad se naplnil – od pondělí do pátku zj celou dobu mého pobytu v letním Hong Kongu nezasvítilo slunce.

Trochu váhám zda v tomto pokračovat pěšky podél dopravních proudů či jet autobusem. Městská hromadná doprava v cizí zemi vyžaduje poměrně dobrou přípravu, a tu nemám. Zde však na rozdíl od jiných zemí většina lidí umí dobře anglicky jako svůj druhý jazyk a dá se rozumně doptat. Mám to asi 8 zastávek a uklidněn, že až povezu těžší náklad domů, vím jaký bus mi jede na letištní vlak, jdu pěšky. Procházím skrz jednu navazující budovou za druhou a uvědomuji si, že Hong Kong má jakousi vertikální strukturu!, kdy se pohybujete napříč druhým nadzemním podlažím napříč patry různých budov aniž byste sešli dolů na „přízemí“ … ulici. S daným, rejem lidí, aut, smradem, monumentální architekturou a neustálým deštěm a mrakem, přes který občas nevidíte špičky nejvyšších mrakodrapů, to budí velmi charismatický až post-apokalyptický dojem. Led a Neony to posouvají až do cyberpunkové atmosféry novaodobho Total Recall.

Pohybuji se nejturističtější ulicí Hartrock street a souběžnými ulice Jellystreet a …. Procházet se městem a vidět ty stavby zářící světly je opravdu úchvatné. Včetně těch neosvětlených zadních špinavých „servisních“ uliček se všude číhající nevzhledné dráty, trubkami a výdechy činných klimatizací, umocňující vzlínání splašků odpadu, vyhozených potravin a kanalizace.

Do toho hustě prší. Nejde o tropickou bouři – takový ten lijavec, ale o husté středně velké kapky. V Čechách by vás to po pár minutách promáčelo. Zde skočíte po hodině deště jen lehce navlhlí jako v Čechách po mrholení. Většina vody se z Vás hned odpaří, stejně jako obavy, zda jsem si přece jen neměl vzít krom sandálů i uzavřené boty. Kožená stélka sandálů je po cca hodinovém hustém dešti v podstatě suchá … stejně tak chodníky, kde téměř nenarazíte na kaluž. To zde bude patrně běžný večer. Skoro všichni mají deštníky a Hong Kong by se klidně vedle přídomku město postapokalyptické architektury mohl nazývat městem smogu a deštníků podobně jako svého času Londýn.

Po očku koukám po cenách a holkách. Ceny jsou asi jeden a půl násobné. Holky jsou na rozdíl od Paříže podobně jako v Praze dobře oblékané. Nebojí se běžně ani sukní a kraťasů, ač dlouhé kalhoty převažují. Všechny jsou hezky štíhlé a to nejen ve srovnání s Evropu ale i dalšími zeměmi regionu. Skoro do jedné však mají povolené svaly na stehnech a pažích. Mají výrazné lícní kosti jak je u východní asie zvykem, ale malé oči, tak jak Číňany vidíme znázorňované v komiksech – ty šikmé čárky – tak to není urážka, ale nadsázka vycházející z reality. Nejsem vůbec přítelem těchto demografických závěrů bez řádného měření, ale mé pozorování zde odpovídá pozorování obecnému. Nyní se uvědomuji, že na člověka, který tvrdí, že asiaté vypadají všichni stejně koukám jako na primitiva, ale ono na tom samozřejmě něco je neb mají všichni tmavé vlasy a oči. Ne, nebyl jsem prvně v Asii :). Vietnam je můj druhý domov už 12 let. Jen možná hyperkorektnost někdy brání uznat fakta. Uzavřu doporučením – pokud chcete ty krásné velké hluboké psí oči východoasiatky, tak Čína bude zklamáním a je třeba do Kambodže, Laosu, Vietnamu, Filipín, Koreji či Japonska.

Je tu neskutečně obchodů, na rozdíl od Paříže, ale naplněných zbožím. To se snad ani nemůže prodat. Hong Kong je relativně malý, zejména obydlená část centrálního ostrova (tipl bych že zde žije méně než milion z celkových 7,5 milionu obyvatel), ale výškově a tedy lidově 🙂 hodně zahuštěný. Chodníky jsou dimenzovány rozumně, a tak si ani přes různě velké proudy lidí nepřipadáte jako sardinka.

Bytové domy mají často vrátné včetně našeho malého 26patrového domečku. Pokojík 3 x 2,8 m z rezervovaný přes cestovku za cca 300 HKD, tj 1000 Kč na noc je samozřejmě bez okna, ale lepší než jsem za tu cenu čekal. Wifi jede, na PC mi občas asi nějaký script na routeru odstřihne xvideos, adndroid ale kupodivu odstřihnout neumí, takže nerušeně projíždím obsah pro dospělé až do úplné (u)spokojenosti.

Vzduch je tak zahnojený, smradlavý a vysušený klimatizacemi, že v okolí budov ani neočekávám žádný ani ten otravný hmyz, což je ale asi jediná výhoda zdejšího vzduchu. A skutečně od 23:00 svítím – dveře pokoje otevřené, na rozsvícené chodbě ve 3. patře též otevřené okno a ve 3:00 tu není ani živáčka. Při tomhle vedru a vlhku by do určité míry asi zahnívalo každé město, ale i ten Saigonský vzduch s ulicemi plnými odpadků byl bez ohledu na roční dobu čistší.

První noc v 1 ve 3 vydatně prší – nyní už husté velké kapky. Při těchto 2 vlnách klasického letního se příjemně ochlazuje. Město je relativně tiché, svist aut, žádné drndání a troubení starých nákladáčků a skůtrů. 4:04 (22:04 času ČR). Voda je hnusná, zatím nejhorší co jsem zažil. Nevim, jestli to budu pít, asi spíš ne. Po 40 hodinách jdu spát.

28.8.

Vstávám v 11:50. Voda z kouhotku chutná jaky by v ní někdo rozpustil pár paralenů nebo nějakou jinou chemickou mňamku. Převařená, jíž nabízí i můj chudý penzion zdarma, … chutná stejně tak, krom toho mi ta hork voda zdeformovala pet láhev (doufam že to byla tepelná nikoli chemická deformace :)).

Splachuji jediného nebohého broučka co se u mě objevil ze světlíku do záchoda, neb vypadá jako kousavý druh a vyrážím pěšky do centra. Leje a tentokrát jsem durch tak, že by ani boty s uzavřenou špičkou nepomohly, naopak sandály líp uschnou. Trenky zůstávají suché. Naštěstí, neb jít na erotickou výstavu s vlhkými trenkami by působilo poněkud nepatřičně :). Před vstupem do klimatizované budovy musím pořádně vyklepat triko a i tak schnu další 2 hodiny. Zítra si beru i záložní triko. V 18:00 se vydávám na zpáteční cestu. Ty pohledy opravdu berou dech. Postapokalyptičnost umocňují i různorodě namontované klimatizace na starších špinavých budovách a dále i kombinace těchto starých budov jakoby obalených stroji hned vedle luxusních prosklených mrakodrapů, kdy těm nejvyšším přes mraky ani není vidět špička. Dobré město pro filmový průmysl.

Potkávám i pár Číňanek s hlubokýma očima, ale potvrzuje se můj dojem ze včera, že tady se prostě nesportuje, čehož dokladem jsou povolená stehna bicepsy a tricepcy. Oni zas tolik nejí, tak je to vše jen povislé a nikoli tvarohovité, či tlusté. Taková lehce kačátkovitá stehna, což ale mají až na extrémní výjimky všechny. Ta nadváha oproti evropské modelce je skutečně minimální a mnohem lepší než v ČR, ale zase tu kvůli těm povisům stehen a paží nejsou žádné superpostavičky.

Řídí se vpravo, což trochu mate při přecházení, kdy si hlídáte špatnou stranu pruhu. Chodí se většinou vpravo, ale nedodržuje se to až tolik jako třeba u nás. Pořád potkáváte proudy lidí a autobusů hromadné dopravy či turistických. Na autobusy či taky běžně vidíte fronty v řádech desítek metrů. Taxi tu jezdí jak na běžícím páse. V centru se velice dobře dobře orientuje dle tří hlavních turistických tříd jdoucích horizontálně (východ-západ) blok či dva od sebe. Jaffe street, Hartrock street a Hennesey street. Vše včetně je vždy popsáno čínsky a pak anlicky, což hodně usnadňuje orientaci i zapamatování si ulic.

Čekal jsem město, kde bude i pár bílejch byznysmenu či britských starousedlíků, ale na bělocha tu člověk podobně jako ve Vietnamu téměř nenarazí, odhad …. jeden z 5000. Na rozdíl od Vietnamu po Vás vůbec nikdo nekouká. Cétíte, že o Vás ví, ale tady si každý tak hledí svého tak vzorně, že to člověku přijde až divné. Nikdo ani prodávající Vás neotravují a nejsou vidět žádní žebráci či „street performeři“. Téměř nevidíte turistické cetky, které u nás prodávají Rusové kolem Karlova mostu a Staromáku a ani produkty nižší kvality typu vše za 39,-. Prakticky vše co se prodává, od batohů, obleční , bot či elektroniky se zdá být dobré kvality.

Dneska pořádně pršelo už od rána, vzduch byl chladnější a pročištěný deštěm, takže město tolik nesmrdělo.

29.8.

Zas celý den leje. Město oficiálně vymezuje chození po chodníku vlevo. Ale tam, kde to dané není, chodí lidé instinktivně vpravo. To potvrzuje, že většina jsou praváci a řízení vlevo jako zde, v Anglii či Japonsku a Austrálii je méně efektivní než řízení vpravo v jako je tomu v Evropě či většině zemí světa. Další věc specialitkou je real-timová cenzura internetu. Na technetu psali o deseticích či více stále aktivních cezorů. Funguje to tak, že se na některé stránky nemůžete dostat. Cca 10 minut jsou cenzorem prověřovány a pokud je obsah (politicky) nezávadný, je vám vstup povolen. Bohužel nebudu zkoušet hledat čínsky demonstrace na Tian An Men, neb se příští rok chci mrknou do Shanghaje. Možná to přece jen zkusím těsně před odjezdem 🙂

30.8. Něco málo z nočního Hong Kongu

Včera jsem se díval, jak funguje noční autobus na letiště. Jezdí v 30 minutových intervalech, ale první jel o 15 minut a druhý o 19 minut později. Nestačí stát na zastávce, ale na autobus je třeba mávat bez ohledu na denní dobu, v noci o něco víc aktivně, jak bylo vidět na místních. Na první bus nikdo nezamával a tak rychlostí 40km prolétl kolem nás. Nemít to odpozorované předem tak bych v den odletu asi pěkně potil andělíčky. Od 2 do 3 tam také nezávisle na sobě stály 2 Číňanky s pěkně zpevněnou štíhlou postavou. To sem snad jinde ani v Praze nezažil. Je fakt že kolem bylo hodně luxsusních hotelů … tak nelze vyloučit, že tam byly služebně.

Na pokoji jsem též druhý den pobytu zaznamenal zvláštní kulatou destičku přilepenou na zdi- odpuzovač švábů a hned třetí den se jeden malej objevil na mé posteli. V noci na chodníku při troše pozornosti spatříte taky tu a tam krysu či švába. Noční Hong Kong je velmi klidný zvláště vzhledem k zahuštěnosti. Do 22:00 je však poměrně rušno. Některé McDonaldy mají otevřeno non stop.

Neonových nápisů, nebýt reportáže BBC o tom, jak rychle mizí, bych si ani nijak nevšiml, neb pro město s mrakodrapy navíc asijské to přijde přirozené. Některé neony mizí jiné nahrazují led panely, dotvářející cyberpunkový post-apokalyptický dojem města. Přijde mi že je to ku prospěchu věci. V noci po chodnících občas posedávají odpočívající dělnicí. Neměl jsem čas omrknout noční sexuální život, ale odhaduji, že na ulici kontakt neprobíhá ani v nějakém malém množství a vše je v privátech a lázeňských či masážních salonech.

Paradoxně zde vládne Apple a narazit na čínské smartwatch se mi v této čínské autonomní oblasti narazit nepodařilo. Vidíte velké Apple obchody i četné garážové Apple distributory. Další je Samsung a Huawei a pak nic moc. Nevím, zda je to taková ta maloměšťácká snobárna, pro jihovýchodní Asii poměrně typická, kdy je třeba mít dražší věc než soused, či snaha alespoň o nějaké soukromí.

Za 3 dny pobytu jsem potkal statisíce lidí, ale jen tři děti ve věku 0-15. Tomu nerozumím. Rodičů jednoho kluka jsem se ptal na informaci ohledně vyhlídky ve 46 patře budovy Central Plaza zdarma. Nevěděli o tom. Poděkoval jsem a šli jsme každý svým směrem a v tom se ten jejich klučina od nich odtrhl, vrátil se ke mávající a zdravící Hellooo. Udělalo mi to velkou radost. Ne že bych potřeboval diváky či tak něco, ale v té atmosféře velkého bratra a nucené ignorace to od srdce zahřálo. Tak aspoň to děcko našlo odvahu se podívat … Lidé mi tu přijdu takoví odcizení, jak si nikdo nikoho nevšímá. V podstatě nevídáte, že by se lidi někdy zastavili a povídali si spolu, ač na deštivých lidmi plných chodnících pro to nejsou úplně ty pravé podmínky. Ale není to jen o tom. Prostě cítíte že každý si hodně hledí svého. Nemusíte očumovat, ale ani se nepodívat na lidi co míjíte, mi přijde podivné až asociální, nebo třeba také vlastnost vynucená okolnostmi… Lidé jsou tu velmi slušní a většina z nich mluví dobře anglicky. Nemohu se též ubránit pocitu, že dospívají později. Je to hodně o práci, výkonu a tak nějak vlastně neví, čí jsou …ještě ve 30 jsou to vlastně děti na úrovni našich 20 letých, což možná tak trochu platí celou jihovýchodní a východní Asii, ale tady to vnímám silněji než třeba ve Vietnamu, kde jsou životní podmínky mnohem tvrdší. Možná je to i dobře, protože tato naivita trochu kompenzuje tu společensky chladnou atmosféru.

Je to krásné, dokonce úchvatné město, které stojí za návštěvu, ale přátelé nebo někoho rozumného na pokec tu nejspíš nenajdete.

—

2,5 hodiny jsem článek jen kontroloval a přidával fotky. Čistý čas strávený jen psaním a focením … dobrejch 24 hodin. Ta novinařina je děs.