Uplatnění námitky promlčení
Promlčený dluh nezaniká, ale jeho vymáhání se lze bránit námitkou promlčení u soudu prvního i druhého stupně bez ohledu na princip koncentrace řízení a neúplné apelace[1] – tvrzení a důkazy na něž se vztahuje pravidlo koncentrace jsou dle odkazovaného judikátu Nejvyššího soudu pouze ty, jež jsou významné pro rozhodnutí věci z hlediska skutkové podstaty právní normy.[2] Ve stejném judikátu soud rovněž dovodil, že je třeba odlišit uplatnění námitky promlčení na základě skutkových zjištění soudu první instance a tvrzení nových skutečností, ne jejichž základě by bylo možno vznést námitku promlčení v odvolacím řízení. V odvolacím řízení se tedy lze „rozpomenout „/vznést námitku promlčení. Nelze ale např. tvrdit, že splatnost dluhu vlastně nastala dříve, než se ukázalo v řízení první instance, a tudíž vlastně přichází do úvahy námitka promlčení. To by bylo možné pouze v případě, pokud by taková skutečnost nastala po rozhodnutí prvoinstančního orgánu (viz. § 205/1f osř.) a takovou věc si u promlčení lze jen stěží (např. objevil by se nově svědek či dokument, dokazující, že splatnost nastala dříve).
Charakter námitky promlčení
Soudy alespoň ty vyšší se nesnaží o začlenění námitky promlčení jako hmotněprávní či procesní (procesně právní), někteří autoři se patrně spíše přiklání k charakteru právnímu resp. (v kontextu) hmotněprávnímu.[3] Přesnější označení bude námitka sui genesis či procesní námitka s (přímými) hmotněprávními účinky, neboť ji lze uplatnit pouze před rozhodujícím orgánem. Je-li uplatněna mimo soud (jednání před rozhodci), takové uplatnění nemá účinek.
Díváme-li se na ní jako na procesní námitku, je zde poměrně jasná poučovací povinnost soud o této námitce (srov. § 5 osř).[4] Díváme-li se na ní, jako na námitku sui genesis, lze dlouze debatovat o tom, kam až poučovací povinnost sahá – úvahy o spojitosti procesních a hmotněprávních práv na jedné a nestrannost soudu na druhé straně … Do toho se pouštět nebudu a půjdu na to z jiné strany. Dle komentáře v ASPI zákonodárce zúžením poučení § 5 na poučení pouze o procesních právech a povinnostech zvrátil rozhodnutí R 16/77 zahrnující námitku promlčení do poučovací povinnosti. Ještě dále jdou někteří autoři, jež takové poučení považují za závažné a neodstranitelné pochybení soudu. Myslím, že správný je závěr zcela opačný, neboť námitka promlčení je převážné procesního charakteru. Ale nabídnu další 2 argumenty.
1. Princip právní jistota x proti rovnosti zbraní
Důvodem úpravy promlčení je princip právní jistoty. To znamená, že je zájem na tom, aby věci, jež jsou v určitém faktickém stavu relativně dlouhou dobu, „nabyly“ takový stav i formálně. Nelze proto tvrdit, že promlčení a zásada právo přeje bdělým jsou nespravedlivé vůči věřiteli. Proti tomu stojí princip rovnosti zbraní (nestrannost soudu). V tomto případě to však v drtivé většině případů fakticky neplatí, neboť promlčenou pohledávku si věřitel troufne vymáhat pouze u malých částek, neboť ví, že u větší by narazil na právníka. Ve výsledku zde tak stojí právně nadupaný vymahač a drobný dlužník práva neznalý.
2. ekonomie procesu
Vzhledem k tomu, že lze námitku uplatnit až na konci odvolacího řízení a vysmát se věřiteli do obličeje, bylo by lepší, kdyby zákonodárce ustavil poučovací povinnost ohledně námitky promlčení, kdy její nevyužití by mělo za následek nemožnost jejího dalšího uplatnění. Soudy by následně byly též mnohem méně zatíženy šikanózními návrhy pro pár set korun a projednávaly pouze spory ze cti (dlužník- nevyužiji promlčení, dokáži, že dluh nemám). Dále by měla být ustavena fikce uplatnění námitky, pokud dlužník na soudu absentuje. Lze při tom vyjít z úvahy, že v takovém případě nemá zájem na placení promlčeného dluhu.
Promlčecí doby dle občanského zákoníku
Pokud jste podepsali uznání dluhu ohledně promlčeného dluhu, aniž by jste o promlčení věděli (důkazní břemeno na straně věřitele), platí, že i tento uznaný dluh je stále promlčen. § 558 Uznání dluhuUzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení. § 100(1) Právo se promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 až 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo věřiteli přiznat. (2) Promlčují se všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Tím není dotčeno ustanovení § 105. Zástavní práva se nepromlčují dříve, než zajištěná pohledávka. (3) Nepromlčují se rovněž práva z vkladů na vkladních knížkách nebo na jiných formách vkladů a běžných účtech, pokud vkladový vztah trvá. Promlčecí doba§ 101 Pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. § 102 U práv, která musí být uplatněna nejprve u fyzické nebo právnické osoby, počíná běžet promlčecí doba ode dne, kdy bylo právo takto uplatněno. (typicky např. od podaní reklamace) § 103 Bylo-li dohodnuto plnění ve splátkách, počíná běžet promlčecí doba jednotlivých splátek ode dne jejich splatnosti. Stane-li se pro nesplnění některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne běžet promlčecí doba ode dne splatnosti nesplněné splátky.§ 104 zrušen§ 105 Jde-li o právo oprávněného dědice na vydání dědictví (§ 485), počne běžet promlčecí doba od právní moci rozhodnutí, jímž bylo dědické řízení skončeno.§ 106 (1) Právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá. (2) Nejpozději se právo na náhradu škody promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví. (3) Jestliže škoda vznikla porušením právní povinnosti v důsledku poskytnutí, nabídnutí nebo přislíbení úplatku2e) jiným než poškozeným, anebo v důsledku přímého nebo nepřímého vyžadování úplatku od poškozeného (dále jen „korupční jednání“), právo na náhradu takto vzniklé škody se promlčí za tři roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, nejdéle však za deset let ode dne, kdy došlo ke korupčnímu jednání.§ 107 (1) Právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení se promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil.(2) Nejpozději se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. (3) Jsou-li účastníci neplatné nebo zrušené smlouvy povinni vzájemně si vrátit vše, co podle ní dostali, přihlédne soud k námitce promlčení jen tehdy, jestliže by i druhý účastník mohl promlčení namítat.
Pozn. 2 roky subjektivní doba (postižený ví), 3 roky – objektivní doba (postižený neví o bezd. obohacení) § 108 Práva z přepravy se promlčují za jeden rok s výjimkou práv na náhradu škody u přepravy osob.§ 109 Právo odpovídající věcnému břemenu se promlčí, není-li po dobu deseti let vykonáváno.§ 110 (1) Bylo-li právo přiznáno pravomocným rozhodnutím soudu nebo jiného orgánu, promlčuje se za deset let ode dne, kdy mělo být podle rozhodnutí plněno. Bylo-li právo dlužníkem písemně uznáno co do důvodu i výše, promlčuje se za deset let ode dne, kdy k uznání došlo; byla-li však v uznání uvedena lhůta k plnění, běží promlčecí doba od uplynutí této lhůty.(2) Stejná promlčecí doba platí i pro jednotlivé splátky, na něž bylo plnění v rozhodnutí nebo v uznání práva rozloženo; promlčecí doba u jednotlivých splátek počíná ode dne jejich splatnosti. Stane-li se nesplněním některé ze splátek splatným celý dluh (§ 565), počne běžet desetiletá promlčecí doba od splatnosti nesplněné splátky.(3) Úroky a opětující se plnění se promlčují ve třech letech; jde-li však o práva pravomocně přiznaná nebo písemně uznaná, platí tato promlčecí doba, jen pokud jde o úroky a opětující se plnění, jejichž splatnost nastala po právní moci rozhodnutí nebo po uznání. Běh promlčecí doby§ 111 Změna v osobě věřitele nebo dlužníka nemá na běh promlčecí doby vliv.§ 112 Uplatní-li věřitel v promlčecí době právo u soudu nebo u jiného příslušného orgánu a v zahájeném řízení řádně pokračuje, promlčecí doba od tohoto uplatnění po dobu řízení neběží. To platí i o právu, které bylo pravomocně přiznáno a pro které byl u soudu nebo u jiného příslušného orgánu navržen výkon rozhodnutí.§ 113 Jde-li o práva osob, které musí mít zákonného zástupce, nebo o práva proti těmto osobám, promlčení nepočne, dokud jim zástupce není ustanoven. Již započaté promlčení probíhá dále, avšak neskončí, dokud neuplyne rok po tom, kdy těmto osobám bude zákonný zástupce ustanoven nebo kdy překážka jinak pomine.§ 114 Jde-li o právo mezi zákonnými zástupci na jedné straně a nezletilými dětmi a jinými zastoupenými osobami na druhé straně, promlčení ani nepočíná ani neběží, nejde-li o úroky a opětující se plnění. To platí i o právech mezi manžely.
Obchodní zákoník 387-408 OBZ. Běžní lidé se do režimu OBZ dostávají zejména ve vztazích s finančními institucemi či je-li to ve smlouvě výslovně sjednáno (často koupě vozu v autobazaru). Obecná doba je 4 roky ale na to nespoléhat a paragrafy alespoň prolétnout, není to náročné čtení, citaci neuvádím (poměrně obsáhlá, trochu nad rámec magazínu a dostupná kdekoli na netu).
[1] § 119a/1 Občanského soudního řádu „Před skončením jednání je předseda senátu povinen, s výjimkou věcí uvedených v § 120 odst. 2, účastníky přítomné při jednání poučit, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v § 205a. Ustanovení § 118b a § 175 odst. 4 část první věty za středníkem tím nejsou dotčena.“
[2] Judikát Nejvyššího soudu NS 32 ODO 879/2002 „Uplatněním skutečností ve smyslu § 119a, § 205a a § 211a o. s. ř. se rozumí především tvrzení účastníků o všech skutečnostech významných pro rozhodnutí věci z hlediska skutkové podstaty právní normy, která má být ve věci aplikována, tedy tvrzení o těch skutečnostech, jimiž účastník realizuje svoji povinnost tvrzení [§ 101 odst. 1 písm. a) o. s. ř.]. Námitku promlčení vznesenou dlužníkem (povinnou osobou) však za uplatnění skutečností ve smyslu § 119a, § 205a a § 211a o. s. ř. považovat nelze.“
[3] Uvádí Mgr. Soňa Burešová, Mgr. Hynek Zoubek, Uplatnění námitky promlčení v odvolacím řízení s 2.6.2005 ipravnik.cz s odkazem na Jehlička, O., Švestka, J., Škárová, M. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 8. vydání. Praha : C. H. Beck, 2003, s. 322.
[4] § 5 OSŘ – Soudy poskytují účastníkům poučení o jejich procesních právech a povinnostech
JUDR. Ing. Vladimír Koranda, Ph.D.