Wikipedie tyto pojmy spojuje s Unií svobody, ODA a pravdoláskaři. V prvním případě jde o v podstatě zaniklou skupinu, v druhém opět o neurčitou skupinu odkazující na příznivce prezidenta Václava Havla a lidi, jež nejsou extrémně vyhraněni k otázkám imigrace. Tzn. v ČR odhadem tak 3-5% obyvatel. Definice wikipedie je tedy přinejmenším zastaralá.
Vždy jsem tyto pojmy urážlivě používané prezidentem Milošem Zemanem měl spojené s levostředovými městskými intelektuály tedy i se sebou samým. Včera 2.3.2020 jsem četl právě vydaný rozhovor redaktorky reflexu Ministryně Jana Maláčová: My nemáme silný stát. Náš stát je spíš impotentní. Zde jsem si uvědomil, že označení Pražská kavárna míří na pravicové městské intelektuály, střední třídu, jež dostala do vínku dobré rodiče a vzdělání a v zásadě nikdy nepoznala situaci, kdy dětem nemohou koupit hračku či zaplatit kroužek. To je ten lepší případ, někteří nemají třeba ani na školní obědy. To já nepoznal také, ale umím si to dobře představit.
O tom a o konkrétních praktických příkladech, jak člověk z Pražské kavárny Lepšo-člověk uvažuje, je následující článek.
…
Mimochodem, pojmu Kavárna v nadpise daného článku Reflexu a ani jeho opakování v textu článku jsem si při jeho přečtení vůbec nevšiml. Teprve až když jsem napsal základ vlastního článku o pravicové kavárně a k Reflexu se vrátil pro praktické příklady, viděl jsem že sama ministryně Jana Maláčová tam operuje s pojmem levicová kavárna, jenž dle vysvětlení na konci mého článku nemá v současné ČR personální naplnění – tedy žádné stoupence – jinými slovy – neexistuje.
Potíž je v tom, že vzdělaný člověk vydělávající 40 000 a více hrubého, prostě nevěří že z 20 000 někomu nezbude na oběd. Diví se proč lidí stávkují a říká si proč nejdou raději pracovat jinak. Jeho chápaní je limitováno jeho vyšší úrovní a nedokáže se podívat do té nižší. Podobně jako se téměř nikdo z nás nedokáže podívat do té vyšší. Všichni si říkáme, že jsme stejně chytří jako ti nahoře, že měli jen více štěstí, více píle, více kontaktů, ale již si nepřipouštíme, že jejich uvažování a řešení věcí je (někdy, ne vždy) o úroveň dál než to naše.
Paní redaktorka Reflexu to dobře deklaruje svými dotazy, jež dále cituji. Nechci ji za to kárat, přestože se evidentně se svými dotazy ztotožňuje, zároveň jimi reprezentuje určitý politický proud a dělá velkou službu veřejnosti tím, že natvrdo a na konkrétních snadno vstřebatelných příkladech odhaluje, jak tito lidé smýšlí. Až se dokáže při práci oprostit od svých postojů, a bude více sázet pouze na ověřitelné poznatky, bude z ní skvělá novinářka.
Druhý aspekt tohoto článku je poklona paní ministryně Jany Maláčové. Dostala totiž obrovský prostor na názor Pražské kavárny reagovat a neskutečně umným způsobem jej využila. Takovou vysokou úroveň veřejné komunikace politika vidím prvně a ne nadarmo bude tato ministryně nejvýraznější tváří umírající ČSSD. Spíše je člověk zvyklý na v lepším případě uniky z odpovědí, v horším aroganci. Novou úrovní je podání pana premiéra Andreje Babiše místy i na úrovni člověka s poruchou soustředění, skládání vět a problémem hovořit k dané věci (viz jeho projevy ve sněmovně k auditům).
Otázky paní redaktorky navíc slouží k pochopení významu Pražská kavárna a k pochopení jak moc jsou tito lidé odtrženi od reality a zahleděni do sebe. Dokonce vykazují i určitý nadhled, jako by si možná uvědomovala, že názor Pražské kavárny není úplně správný.
Magazín spotřebitele nebyl účastníkem rozhovoru, pouze vkládá svým jménem označené komentáře:
Reflex.cz byl s článkem seznámen týden před publikací dne 8.3.2020 s možností se vyjádřit, jíž nevyužil. I nadále tak může učinit.
Redaktorka Reflexu: Všichni se pohybujeme v nějakých sociálních bublinách. V té mé, středostavovské, všichni do jednoho říkají: „Držte si peněženky, Maláčová zase vymýšlí, komu by z našich daní něco přidala.“ Vám to přátelé neříkají?
Redaktorka Reflexu: Jak? Střední třída nese u nás největší část daňové zátěže a kvůli tomu je frustrovaná.
Ministryně Jana Maláčová: Východní Evropa je obecně poznamenaná tím, že střední třída dosud nehájí své zájmy a systém, v němž se jí bude žít dobře. Hájí zájmy lidí, kteří jsou příjmově i mocensky vysoko nad ní.
Redaktorka Reflexu: Nehájí spíš svobodu? Aby jí stát až příliš nepřeorganizovával životy?
Magazinspotrebitele.cz: Krásný příklad úvahy Pražské kavárny. Takto úzkoprse totiž mnoho lidí myslí.
Redaktorka Reflexu:: Ale srovnávání s Německem není fér, netáhne za sebou dědictví čtyřiceti let totality, nebo ne?
Ministryně Jana Maláčová: Dovolím si nesouhlasit. Už jsem unavená z toho, že se třicet let vymlouváme na režim, který trval čtyřicet let. Devastace tu byla, to ano, ale následujících třicet let jsme rozhodně nevyužili ve svůj prospěch.
Magazinspotrebitele.cz: Zde má z větší části pravdu redaktorka a ze strany paní Maláčové jde z větší části o výzvu k tomu, abychom se nevymlouvali na minulost. Mohlo to za těch 30 let být lepší, ale podívejme se, jak špatně jsou na tom na tom naše vysídlené Sudety včetně Ostravy. Teď nehodnotím odsuny obyvatel před válku či po válce. Ty regiony dostaly velkou dvojitou ránu a následně byly zaplněny často těmi nejchudšími. Své chudé dědictví si nesou ještě stále 80 let poté. Spíše má pravdu redaktorka. Protože udělat efektivní legislativu za 30 let je velmi obtížné, a pokud jste byly někdy ve shromáždění vlastníků 100 a více bytových jednotek, kde na rozdíl od parlamentu nehrají roli žádné jiné zájmy, než bydlet co nejlépe, a stejně se nedokážete dohodnout na jednoduchých věcech, jež chápe i student střední školy, tak pochopíte, jak obtížné je pro poslaneckou sněmovnu vydat zákon. Mimochodem, nebýt evropské unie, tak jsem na tom legislativně, zejména co do ochrany nižší a střední třídy, mnohem hůře.
Rozhovor pokračuje krásnými otázkami a odpovědi o tom, co je sociálně spravedlivé. Z čeho má podnikatel neefektivní výroby přidávat, když nemá na minimální mzdu.
Redaktorka k dotazu paní Maláčové k čemu má penzijní připojištění, když výnos ani nepokryje inflaci: Říkám si, že nic moc, ale aspoň ty peníze nerozfrcám.
Magazinspotrebitele.cz: Velmi vtipné – ostatní ty peníze rozfrcají. Někdo nemá ani na pořádnou stravu (obezita z chudoby), ale paní zde mluví o rozfrcávání. Krásný příklad odtržení od reality. Ona má skutečně přebytek a pokud nebude nucena spořit, tak ty peníze rozfrcá. U chudých lidí to takto nefunguje. Samozřejmě nyní pomíjím gamblery feťáky apod. Za jejich práva se zde nikdo nebije – možná za práva jejich dětí ….
Opět krásný příklad odtrženosti od reality a Pražské kavárny i Lepšočlověka. Ostatní – ti chudí – peníze rozfrcávají, já ale ne, já umím šetřit, aniž by chápala, že někdy není z čeho šetřit. Oproti tomu umí pochopit, že podnikatel někdy nemá z čeho zaplatit mzdu. … Asymetricky aplikovaná logika.
Ministryně Jana Maláčová: Chci silný stát, který bude…
Redaktorka: ...hodně zdaňovat, hodně přerozdělovat a sociálně utužovat.
Magazinspotrebitele.cz: No, odhaduji, že má kolegyně, redaktorka z Reflexu, bude velmi mladá a veselá kopa. Ale přesně pražská kavárna.
Redaktorka: Chcete přidat k sociálním benefitům i státní alimenty. Nestává se tak stát třetím rodičem dítěte? Nerozvolňuje to ještě dál už tak rozvolněné rodinné vazby?
Magazinspotrebitele.cz: Zde se u liberální patrně mladé redaktory zajímavě mísí velmi konzervativní rodinný postoj nedotčení statistikou (50% manželství se rozvádí) a životem. Ono to dá rozum. Najít někoho s kým jste na stejné vlně a vydržíte celý život, není jednoduché. Spousta si volí partnera s menší či větší mírou kompromisu, jen aby nebyly sami, nikoli z vášně. A pak poznají někoho kdo k nim sedne, takového člověka můžete potkat třeba až za 20 let a děti nepočkají. Navíc se rozchází i lidi, jež se berou z vášně. Člověk by měl být vždy s partnerem, se kterým mu je dobře, a ne být otrokem dětí. Tolik slova 12 letého spokojeného prvomanžela. Většina ale takové štěstí nemá.
Redaktorka Reflexu:: Vaše vláda hospodaří v éře konjunktury se schodkem. Státní dluh na obyvatele je dnes bezmála 170 tisíc korun, odkazujete ho tedy i těm dětem, za něž se bijete. Doma hospodaříte podobně?
Magazinspotrebitele.cz: Zde si kladu otázku, na kolik má být redaktor vůči politikovi neuctivý. Nakolik jej má urážet a provokovat. Je to pro společnost dobře či špatně. Budu na ni hledat odpověď. Myslím si, že politik dělá špinavou práci v tom dobrém slova smyslu, a že zasluhuje též respekt. Zde to neberu jako pokárání redaktorky, ale spíše sebe samého, neb k některým politikům nemám úctu jako člověk a vím, že se to v minulosti promítlo i do práce publicisty, což nejspíš nemělo. Nebo ano? Co si o tom, myslíte vy čtenáři … napište do komentářů ….
Redaktorka Reflexu:: Ta důvěra opravdu moc velká není. Zrovna nedávno se jeden náš čtenář rozhořčil, že jeho soused bere na dávkách přes třicet tisíc. Je to možné?
Ministryně Jana Maláčová: Ne, to jsou mýty. Anebo jich je osm v domácnosti, pak se na těch třicet tisíc možná dostanete.
Magazinspotrebitele.cz: Zde pochvala redaktorce za uhození hřebíčku na hlavičku. Takto neuvažuje Pražská kavárna, ale možná i 99 % obyvatel v ČR… Bohužel. O takto vzdělané voliče voliče odtržené od reality naši politici bojují a podle toho to tak vypadá.
Jinak, byť jsem právník, právo sociální zabezpečení neznám. Ale hodně hrubou úvahou, pokud by se za dávky považovali i příspěvky na děti min. 4500 měsíčně a v domácnosti byly 1 soused a jeho dítě, a další 2 cizí rodiče a jejich děti plus příspěvek na bydlení, možní i na topení či jiné příspěvky, dostali by se na 30 000 téměř jistě i v 6 lidech (možná i méně) a nikoli v 8 jak uvádí ministrině. Samozřejmě v kontextu dotazu redaktorky uvažujeme pouze o zdravých lidech. Příspěvky na děti možná nejsou považována za sociální dávky za účelem odstranění chudoby, ale v obecně vnímaném kontextu dotazu redaktorky měly být zahrnuty.
Jministryně Jana Maláčová: S rozmachem sociálních médií hledají lidé v politice zábavu a show mnohem víc než slušné vládnutí.
Magazinspotrebitele.cz: Ano to je i můj poznatek, že politika je mnohem více šou, než činnost založená na raciu a argumentech. Domnívám se, že sociální média to mohou přiživovat, ale ta podstata, že politika je více šou než cokoli jiného, je v politice samotné. Prvotní je třeba hlasy získat, zalíbit se třeba i jako populista, teprve pak lze s nimi třeba i dělat dobro. Bez nich to ale určitě nejde, ať je člověk sebelepší. Většina lidí, a to včetně vzdělaných lidí, si nevidí dál něž na špičku nosu, natož, aby rozuměla ekonomice a politice. Tak to prostě je.
Navíc i demokratická politika, ač by to tak být nemělo, je obrovským způsobem i o citech a egu. Mnohdy nefandíme tomu nejlepšímu (sportovnímu týmu) ale tomu našemu týmu, který máme rádi, aniž bychom sháněli informace, zda někde není lepší tým. Tak to prostě je nejen v lásce, politice, ale i třeba u finančních investorů.
Když už jsme u toho, kladu si otázku, zda-li je k něčemu tento článek. Stejně si jej přečte pouze to procento obyvatel, které k daným závěrům bude schopno dojít i samo a možná i část Pražské kavárny a mých přátel z ní. Tak snad to k něčemu bude.
Ministryně Jana Maláčová: Pro lidi z levicových kaváren jsem levicová málo.
Existence „Levicové kavárny“ mě překvapuje. O ní jsem slýchal před 20 léty. Pravda v 41 již nejsem nejmladší. Jsem poměrně společenský člověk, jež si popovídá s lidmi bez ohledu na stav a mé poznatky jsou takové, že něco jako levicová kavárna v ČR neexistuje. Levicové myšlenky odtržené od reality jsou v současném České republice správně považovány za kacířské, socialistické (někdy i ty neodtržené od reality) a v zásadě je ani nikdo nehájí. Domnívám se, že ani důchodci ne, tedy až na těch pár zkostnatělých komunistů pár let před smrtí. Ty ale rozhodně nepovažuji za mladé intelektuály – „kavárnu.“ Levice není dnes příliš in určitě ne v kavárnách. Hovořit o (mladé) levicové kavárně je tedy jakýsi protimluv (moderně oxymorón).
Ostatně ani mladá paní redaktorka reflexu, jež má ke kavárně věkem mnohem blíže než paní ministryně či já, neuvádí žádnou zkušenost s „levicovou kavárnou“, ale pouze s pravicovou. Stejně tak wikipedie.
….
—
Pár komentářů na závěr:
Z logiky věci, ze společnosti i z medií lze vnímat nepřímou úměru v tom, že čím blíže má člověk k členství politické straně a tedy i reálným problémům státu a jejich řešení, tím dále má k jakékoli kavárně. Nedává tedy vůbec smysl spojovat s pražskou kavárnou členy určité strany.
Pokud bychom s pražskou kavárnou chtěli spojovat voliče určitých stran, za mě by to byli všichni voliči, jež čtou pouze jedny či dvoje noviny, neúčastní se politického života, ale chtějí do něj mluvit. Což je značná část populace možná i přesahující počet obyvatel Prahy a většinou i voličů jedné strany.
Spíše souhlasím s obecně přijímaným závěrem, že kavárnu a lepšolidi tvoří píše vzdělanější – tedy pravicoví lidé. Oni ty zemědělci, dělníci, úředníci a policisté taky občas u piva umí povyprávět, jak by to tu krásně pořešili, ale tím to pro ně ten den hasne a dál je to nezajímá, do doby něž nemají na jídlo a jdou do stávky. Lze tedy o nich v poměrech ČR mluvit jako o hospodské levici, jež nevyvíjí žádnou činnost. Oproti tomu např. redaktorka Reflexu vyvíjí činnost ovliňující jiné – mediální činnost, do níž své politické postoje, odtržené od reality, promítá. Má tedy smyl mluvit o pravicové kavárně.
Za mě bych asi největší procento kavárny hledal v TOP09 a ODS právě za tu určitou sociální bezohlednost. Viz třeba protikuřácký zákon, jež pravice blokovala 20let s důvodu pseudo svobody, aniž by zohledňoval svobodu těch, jež ten kouř nedobrovolně inhalovali s kuřáky. Tedy v tom je to odtrženost svobodomyslníka od reality.
Prosadila jej ČSSD až ve vládě s ANO. Možná je i chyba, že úspěchy ANO svádíme na marketing. Byť mám do jejich příznivců daleko, chválím protikuřácký zákon (kdy premiér Andrej Babiš navíc následně zařízl kuřáckou novelu ve vlastních poslaneckých řadách), EET (ač sám podnikám), určitou nekompromisnost vůči korupci. Ta v pravicových vládách zcela chyběla. I tam, kde o tom již psaly noviny, se v podstatě jelo dál. NA to dnes zapomínáme. Dnes, že když lidi zakřičí, nejede se dál, Babiš nastaví plachto ve směru voličského větru, což je mu vyčítáno, že jej občas vyslyší … a eshop na dálniční známky se stopne, korupčník se vyhodí, koalice bez vítěze jihočeských krajských voleb jen za cenu křesla neuzavře apod. To není jen marketing ale i činy, jež voliči vnímají.
Zda bych za pražskou kavárnu a lepšolidi označil podporovatele spolku Milion chvilek. Vůbec ne. Oni nepřináší lichá řešení odtržená od reality. Oni nepřináší žádná řešení. To nemyslím negativně. Prostě jen deklarují nespokojenost a vytváří tlak na vládu být lepší. Takto se často chováme i partnerském nebo rodinném vztahu.
Navazující článek: A co ten socialismus?
