Rady pro usnadnění života
Tyhle poučky z vás neudělají pracovní mašinu, nevyléčí z lenosti, obezity, či závislosti, ale ušetří čas a zlepší spokojenost.
Ještě na úvod 2 nepravdivé a těžko stravitelné poučky pokory (věk 40 let). Pokud je ale vezmete rozumně za své, vyjdete z každé situace jako vítěz nebo aspoň ne poražený.
„Vše je moje chyba.“ Jinými slovy jak to udělat abych příště nechyboval já nebo někdo jiný nebo jak a do jaké síly argumentovat, abychom se nedostali do hádky. Sice se 4x nadřete i za jiné, třeba i za blbce, ale napopáté Vám to zachrání ostudu či nepříjemnost.
„Nesnažím se usnadnit život sobě, ale ostatním“ (např. špatně: Nesu vrátit starý pas, tak žiju v domnění, že pro převzetí nového pasu asi nemusím mít připravenou občanku, když tak mě vyzvou …, co bych to zbytečně vytahoval / Správně: připravím si ji předem i v domnění, že to bude zbytečné, ať mám vše připraveno i pro krajní variantu a neobírám sebe i úřednici o čas). 4x ušetříte čas za zbytečnost, ale napopáté nervy a zbytečné komplikace. Prostě mít radši pojistku navíc než jet na doraz.
1) Není třeba dělat velké věci, jen se k ostatním chovat hezky (základní vojenská služba, 23 let)
O této poučce poučce jsem již psal několikrát, jen stručně. Ve filmech nás stále učí, jak to americký zamindrákovaný ňouma nakonec všem natře, pokud při tom rovnou nezachrání svět. Tak to ale v životě nechodí. Pokud jste chytřejší než ostatní nebo máte něco navíc, tak to ostatním nedávejte sežrat. Krátkodobě si to sice vychutnáte, ale co z toho, když budete sám a nebudete pak třeba ani umět pokecat s holkou. Chovat se k ostatním hezky znamená potlačit své ego. Např. když se zmíním o kvalitách nejlepšího kamaráda, není třeba to někomu tlačit neb většina lidí opravdu dobrého kamaráda vůbec nemá, byť tvrdí opak. Pokud dávám v pracovním mailu někoho na kopii, je to pro mé ego nebo kvůli tomu, že informaci skutečně nezbytně potřebuje? Když někdy radím přátelům, dávám užitečnou radu bez emocí, či se zároveň vytahuji, jak bych to pořešil?
2) Nekombinuj rizika (základní vojenská služba, 23 let)
Když jsem byl na vojně právě na místě, kde jsem být neměl, alespoň jsem byl dobře ustrojen, aby mě nechytla ústrojová hlídka a následně se neptali co jsem dělal tam a tam. Proto bych v životě nelezl horolezecky. Tam je riziko přítomno neustále a člověk ani nemusí udělat chybu a je po něm (3 lidé zasaženi bleskem v Českém ráji …). Už samo řízení auta je velké riziko, ať uděláte chybu vy či se stane něco jiného (upadne kolo, udělá ji jiné auto …). Proto ideálně neřídím a když už tak při něm neporušuji předpisy, zatímco třeba sám na kole či pěšky ano – tam přizabiju leda sebe …
3) V lásce je občas třeba i brát (cca 30 let)
Všichni jsme tak trochu sobci a máme pocit, že pro toho druhého děláme víc než on pro nás. Z poloviny je to jistě pravda, z druhé poloviny je ten pocit pak určitě falešný. Ve vztahu vždy jeden víc dává a druhý víc bere aniž by si to uvědomil (to jen ten psychicky závislý na tom druhém, bez ohledu jak kdo vydělává či myje nádobí). Ne, že je třeba to nějak škatulkovat, ale že ten silnější si může občas „své vybrat“ a nemusí mít při tom výčitky, neb ten slabší mu to povolí, ale sám mu to nedá. Zde mě nechápejte špatně, jsem zcela proti zneužívání postavení či situace kdy jeden vydělává a druhý je doma s dětmi. Hovořím o situaci, kdy se jeden to do značné míry táhne a nechá tak trochu vysávat … je dobré když si to občas vezme zpět. Jako nejznámější případ bývá udáván možnost vyrazit si se pobavit přes zákaz druhého, ale mohou to být i jiné věci, třeba sexuální, co nejsou úplně po chuti, ale úplně se nepříčí.
Výše je ale řeč o dlouhodobém vztahu, pokud se snažíte získat někoho nového, a ztrácíte jej , jediná šance je ubrat plyn a zastat stranou, ale i tak to na 99% nevyjde. Zpravidla je to o tom, že druhému nedokážete nabídnout, co chce, ať je zábava, plnohodnotný vztah, peníze či svoboda. Žádná zázračná změna sebe sama Vás z toho nevytáhne.
4)To je hotová práce, na tu se nesahá (31 let)
Vedli jsme pod omítkou 2 elektrické kabely (už zakolíkované v omítce) a já říkám, hele bude mi stačit jen 1. A nejlepší kámoš, co mi pomáhal říká: „Ne, to je hotová práce.“ Od té doby mi poučka pomohla snad nejčastěji ze všech.
5) Je o.k. víc dát a míň dostat (cca 35 let)
Naši mě vždycky učili, že pokud pro někoho něco udělám, a on mi to nevrátí stejně, už mu znova pomáhat nemám. V životě ale nemají všichni stejnou startovní čáru. Někdo je větší chudák, ať již tím, že neměl bohaté rodiče či mu příroda nenadělila nebo z jiného důvodu a není na škodu pokud ten více obdařený dá více než dostane. Mimochodem pro 2 lidi, pro než jsem v životě toho udělal hodně, včetně pomoci k dobré práci a dlouhodobé podpory, mi nepomohli ani s požadovanou drobností a jedna dívčina se ke mně dokonce chovala povýšeně. Holčina z částečné rodiny s doktorandským diplomem a děckem s muslimem na 1 léto, kluk přišel o rodiče jako malý při nehodě. Nevadí mi to, nic jsem nečekal. Těm kterým pomůžeš nejvíc, se na Tebe pak vykašlou, říká se. Ač to není ta příčina a následek, pravda v tom je. Neboť, těm co člověk pomůže nejvíc, jsou zkrátka největší chudáci a buď to nemají jak vrátit nebo si ani neuvědomí, že jste jim pomohli. V tom lepším případě se z lidí, jimž kontinuálně pomáháte stanou dobří přátelé, v tomto duchu se k tomu přistupovat nedá.
6) Má mě rád(a)? Nemá … (36 let)
Má mě rád(a) nemá mě rád(a)? Pokud je Vám 15 a víc, je na to velmi jednoduchá odpověď. Nemá. Pokud by vás měl rád(a), tak to totiž cítíte tak jasně, že se nebudete ptát. Stejně to platí i pokud se ptáte, zda někoho máte rád(a) či ne. Pokud ano, tak už jste dávno spolu…
To samozřejmě nevylučuje, že se ten člověk nebo vy nechá zlomit z jiných než citových důvodů. Např. asi před 2 lety jsem potkal hezkou holku, co se právě měla ženit. Znala mě asi 20 minut a na můj dotaz na něj řekla: No je to takový moula, já ho ani nechtěla, ale 2 roky se snažil a po tom, jaké blbce jsem potkala jsem souhlasila. Tzn. když nevím, můžu se snažit, ale s nadhledem = čekám nulový výsledek, vím, že nemám šanci. Tady je pak ještě hrozba, že dobývaný vůči vám (nebo vy, jste li dobýváni), na chvíli ožije, a to z různých důvodů – je, sám, z lítosti aj. a pak se s Vámi rozloučí. Já se v životě nasnažil až až a není to dobrá cesta. Už bych to nedělal a našel si jiný cíl, kde to bude příjemné hned bez trápení a frustrující zbytečné a pro druhého někdy i otravné snahy.
7) Pokora
Začalo to bodem jedna a tímto i končí. V mladí ego dětem budujeme možná až příliš silně. A proto je ego bolístkou drtivé většiny z nás. A mnoho z nás o té bolístce dokonce sebereflexivně ví a i tak či dokonce o to více si ji hýčkají … Se stářím se někdo naučí být více pokorný (to neznamená ponížený, ale upozadnění svého ega ve prospěch věcností jednání, jinými slovy člověk se nemusí chválit či prosazovat svou myšlenku, když jiný prosazuje podobně dobrou) a věci mu jdou lépe od ruky. A někdo se to nenaučí nikdy. A nemálo lidí se naopak stane buldozerem a na své ego natáhnou davy. I to je cesta v dnešní společnosti, ale ne cesta „lepšo lidí“ tzn. nadávku méně schopných s určitou dávkou sebereflexe o své slabosti (intelektuální či sociální) na lidi schopnější resp. ne cesta která by vedla k největší efektivitě pro společnost. Obávám se ale, že tomuto bodu porozumí jen málo z nás. Většina si představí mnicha a řekne, tak to tedy nejsem. A to je právě to nepochopení. „A co je pak teda ta pokora, když ne život mnicha … To sou nějaké hloupé chytrácké kecy a to není pro mě. Já jsem přeci normální a i mé ego… “ Takto uvažuje, ten kdo to nechápe nebo taky nechce chápat. Prvním jasným signálem velkého ega je strhávání pozornosti na sebe. Druhým stavění se do opozice místo hledání shod. Třetím poučování, dávání rad či dokonce lekcí, jež jsou tak cool ve filmech, ale ne už tak ve skutečnosti – Slovy tímto neduhem stižených „… já chtěl jen dobře poradit, … já to myslel dobře, … já jsem to vždy pohodě řešil takto a byl bych s tím raz dva hotov … ty si jednou nabiješ hudu …. dojde na má slova …“. Hranice mezi užitečnou poznámkou a prezentováním svého intelektu, jasnozřivosti a ega, je snadněji překročitelná než si uvědomujeme, a ideální rada je taková, aby ten, kterému byla určena, nepoznal, že mu radíte. „Upřímně, i já jsem v boji s egem na půli cesty. Vím že stále číhá na to, až mě bude moci před druhými ublížit … ví, že ho občas nechám vyhrát, ikdyž nechci …
Někdy Vám přítel vypráví o svých potížích, ale fakticky se nejedná o problém, se kterým chce poradit či dokonce, a chce si jen popovídat. Toto rozpoznat chce už velkou míru empatie, zkušenosti a i disciplíny, již obvykle postrádám. Ale i zde bych měl vidět chybu v sobě. Člověk se musí poprat s tím, co mu život předhodí co nejefektivněji a neřešit problémy, které ani neexistují. Další věc k zamyšlení je, když Vám někdo nahraje na smeč, např. tvrdí, že patří mezi 5% nejchytřejších a pak plácne hovadinu (to občas plácne většina z nás). Dát mu to sežrat nebo ne? Znám pár lidí co to neudělaj a ne proto, že by se báli, nebo to neuměli, ale prostě fungují jinak. Jasná věc je na chybu upozornit. Pokud se chyby druhých tak nějak přejdou, tak je ti lidé budou opakovat. Podobně jako když se nenastaví hranice dětem. Otázka je, zda to udělat taktně či ponižujícím způsobem. Nevím, nakolik jinému člověku nastavovat zrcadlo, jestli to nějak přispěje k zachování mé důstojnosti a efektivitě, či to jen pošimrá mé ego a jestli to nějak přispěje ke zlepšení člověka, jemuž bylo zrcadlo nastaveno. Já si zasmečuji rád. Je to sranda a televizi to vidíme stále. Člověk by měl smečovat svými výkony, ne uzemňováním druhých, řekl by mravokárce. Mezi dobrými přáteli je to z legrace pomálu na místě. Jinak je to vysoce kontraproduktivní, řekl by praktik.
8) Tvoje práce je do značné míry tak dobrá kolik toho z ní nezůstane pro ostatní – mějte rezervu (42 let)
Někdy je to o tom, že uděláme dobré dílo, ale šéfové mají radši jiné formulace či slova. To pak nejsou nedodělky ale otázka preferencí, jež nemůžeme ovlivnit. Zde je řeč o něčem jiném. Vychází to z pokory, ale jde to dál. Kolikrát si v práci říkáme. To už je dobré, to ten po mě pochopí, to dá i bez tohodle, víc už není třeba, dyť si to může kdyžtak dohledat támhle … Já se ho zeptám, než abych to složitě zjišťoval sám (a přišel při tom náhodně i na 5 dalších věcí, co je třeba ještě ošetřit …)
Tento přístup Vám ušetří čas, ale zazdí Vašeho šéfa, partnera či zákazníka a vaše i třeba kvalitní práce dostane hořkou příchuť. Někdy se Vám i práce vrátí. Je to vždy obchod s časem. Ale nechoďte na hranu, udělejte něco málo navíc. Ono se vám to vrátí a při průseru můžete říct: Ano nevyšlo to, ale podívej co jsem pro to udělal navíc…
9) Emerged leadership (42 let)
Mám kamaráda co hodně jede sebezlešovací příručky. Jemu to dlouhodobě pomáhá a funguje s tím, ale když mi o tom vypráví, dost často to končí smečí a smíchem na mé straně. Já ty spirituály prostě rád kosim. Je to velmi férový člověk, velmi dobrý kamarád a dobrý člověk, co se dostal daleko. Ukázal mi obrázek šéfa na povoze, jež bičuje svůj tým jej táhnoucí. A pak obrázek leader, jež se zapřáhl na první místo. Asi se z toho mělo vzít, že leader táhne, maká nejvíc a jde příkladem. To ale člověku neřekne nic, co by nevěděl. V jiném článku – jaké lidi berou do googlu chlápek vedle pokory jmenoval vlastnost „emerged leadership“ tedy vynořující se vůdcovství – zasáhnou, kde je třeba a pak se okamžitě vzdálit. Tohle je má jediná načtená poučku a hodně mi pomáhá. Rozvíjí ostatní a tlumí mé ego. Končí to tak, že ostatní si myslí, že na to přišly z poloviny či úplně sami. To zlepšuje je samotné, jejich motivaci i vztah k Vám jako leaderovi. To je dlouhodobá odměna pro leadera. Pro leadera s velkým egem je však velmi silná i ta odměna aktuální – když to uděláte, říkáte si tohle je dobrej emeging leader (vynořující se leader). Dostane se Vám uznání sebe sama (nakrmíte své ego), aniž by o tom věděl nikdo jinej.
10) Nemixovat 2 věci najednou
Na tomhle ujíždí moje máma. Něco řeší a na podporu toho, že má pravdu, do diskuze práskně věc, která s tím vůbec nesouvisí. Bohužel i já to zdědil. Když už mě nějaká firma donutí s ní něco řešit a psát jí rovnou tam shrnu další podněty a stéžnosti. To je špatně ze dvou důvodů. Jenak je třeba se soustředit na aktuální problém a další otevřít až po jeho vyřešení (pokud nejde o výjimečnou situaci spojených problémů). Za druhé, ve formách ten další problém má často na starost jiné osoba, takže je to velmi neefektivní.
0) Poučka 0 – pohled ostatních na Vás z různých úhlů (42 let)
Všimněte si, že vyjma „Nekombinuj rizika“ a „To je hotová práce, na tu nesahá“ všechny poučky směřují na to, jak chcete, aby Vás vnímali ostatní lidé. Nejdůležitější je tedy vnímat pohled druhé strany. Tato základní poučka 0 je však bez podrobnějšího vysvětlení pouček výše pouze prázdné klišé. Jde tedy o určité shrnutí a zcelení výše uvedeného.