Pro výkon advokacie často stačí i podprůměrná inteligence

Zatímco náročné přírodovědné obory nutí lidi spolupracovat, poměrně lehká práva a jiné humanitní předměty nikoli. Sedmileté elitní gymnázium bylo mnohem těžší. Proto absolventi humanitních oborů bývají větší nafoukanci než absolventi přírodovědných oborů. VŠE byla těžší než práva, ale mnohem lehčí než VUT či medicína, alespoň z toho, co jsem vypozoroval u spolubydlících a přátel. O něco lehčí z těch přírodovědných je chemie a IT, ke kterým jsem si v rámci výpomoci blízkým též přičichl.

Částečně k tomu i přispívá, že práva byl před r. 2000 jeden z neelitnějších oborů, na které bylo těžké se dostat. Náročnější již byly v podstatě jen speciální obory jako umělecká architektura apod. Práva jsou opravdu jednoduchá a ani nemá smysl je ztěžovat. Nejsou o tom, kolik toho má člověk v hlavě, ale jak se zákony dokáže pracovat. Právníci zejména, advokáti mají velkou prestiž. Ta ale není příliš zasloužená. Pro běžnou advokacii stačí mít pár vzorů a hlídat lhůty. Nejdůležitější je umění získat klienty.

Třeba takový nejednou opěvovaný právník Elona Muska Alex Spiro v kauze urážky britského potápěčského záchranáře několika thajských teenagerů a jejich trenérů vysvětlil termín „Pedo guy“ („Pedo chlápek“ rozuměj „pedofilní chlápek“) soudci zhruba následovně. „V domovském jihoafrickém slangu Elona Muska znamená pedo guy normální nikoli urážlivou přezdívku, řekněme něco jako chlapík.“ I hloupý právník ví, že soudce není vhodné naštvávat. Nejenže tím Alex Spiro naštval soudce, ale urazil i Elona Muska, že tak bohatý člověk má velmi hloupého právníka. Na mě tedy právník Elona Muska působí jako vysoce podprůměrný, ale stačí mu to. Má dobrého klienta.

U advokátů v ČR je situace horší, že podprůměrnost se často kombinuje s velkým egem. Všechno viděl, všude byl, Čechy by osvobodil. Boreček, jo. Jak se zpívá ve známé raperské písni. Typicky advokát 50 – 70 let. Fousatý. Fousy nosí jen chlapy, co mají mindrák. To platí z mé zkušenosti na 100% a většinou mají i nějaký komunikační problém. Potkal jsem jich spoustu.

Např. 2003 jsem reagoval na příspěvek známého advokáta a bývalého min. vnitra JUDr. Jiřího Sokola v Hospodářských novinách o povolení či akceptování podplácení rozhodčích ve fotbale. Něco ve smyslu, když se to společensky akceptuje a obě strany na to budou připravené, že jako o.k. Reagoval jsem emailem přímo Judr. Sokolovi… holé nesmysly. Jeho pověst ho předcházela a čekal jsem spíš, že se neozve nebo litý boj. Ozval se velmi pokorně. Něco ve smyslu, pane kolego, ale kdyby jste se na to podíval ze 17. patra, z poza 2 rohů, tak teoreticky … :). On prostě věděl, že to nesmysly byly. Ale to ego ho asi donutilo reagovat. Až později jsem četl, že korumpované sudí zastupoval. Možná to bylo jen PR za které se nakonec styděl. Možná od té doby nemá rád „Holomky práva“ :).

V jedné AK jsem měl šéfa a tam jsem přes veškerou výdrž musel odejít. Bylo to kvůli výběrovému řízení, které vůbec nedávalo smysl. V podstatě jeden subjekt měl úplatně zpracovat architektonickou studii a po uchazečích výběrového řízení se chtěl projekt. Přičemž pokud by měli měnit vzhled, měli znovu zdarma zpracovat architektonickou studii (oproti uchazeči, jenž byl za to zaplacen). Ptal jsem se jestli, potřebujeme, aby dotčený vyhrál. To bylo popřeno.Namítl jsem, že si takto zavřeme cestu k jiných designům a vzhledem a nebylo se mnou souhlaseno. Advokát si myslel, že architekti ty stovky hodin práce udělají zdarma a budou zdarma dohánět studii již vypracovanou a zaplacenou. Na svém názoru trval i přes mou argumentaci výše. Musel jsem odejít s tím, že to nešlo. Bez zadání prostě práci neuděláte.

Nejlepší však bylo, když přišli dlouhodobí klienti na schůzku. Předtím mi řekl, že když řekne něco špatně, ať jej neopravuju. To dobře udělal, tím mi to hodně ulehčil. Ještě chtěl, abych mu řekl o čem to je, při tom ale kauzu znal. Na schůzce pak prvních 10 minut mluvil a vůbec nevěděl, která bije. Já jen nevěřícně koukal a klienti v lepší případě nechápali, co to mele. V horším případě chápali, že neví, která bije, ale dělali, že se nic neděje. Občas si mi lidé stěžují, že se advokát ani nepřipravil. Selhání advokátů této komické intenzity, že neví, o čem vůbec mluví, jsou ojedinělá.

Poslední podobné setkání jsem měl na advokátních zkouškách na podzim 2022. Zatímco na první zkoušce mě mohli vyrazit ze tří předmětů, ale vyhodili mě jen z trestu, na opravné zkoušce zde jsem již uměl. Zato neuměl zkoušející JUDr. Jiří Císař z Ústí nad Labem a svou nevědomost mi omlátil o hlavu jako nevědomost mou. K písemné práci mi sdělil, že zproštění obžaloby bylo na základě promlčecí doby od sdělení obvinění, s tím že pokud promlčecí doba se přeruší, je to špatně. Za prvé, pro obviněného či obžalovaného je vždy výhodnější prokázat nevinu, je-li to možné a stojí-li to stejně sil, než případ shodit formalitou. Prostě pro dobrou pověst. Za druhé, pokud by doba již jednou byla promlčena a přišlo by se na to později, řízení by i tak bylo třeba zastavit (k přerušení promlčecí doby by nemohlo dojít, když už jednou uběhla …). To jsou 2 vážné chyby zkoušejícího.

Dále se ptal, co když za mnou jako advokátem přijde vrah, že zabil. Poskytnu právní služby. Advokát vraha nemá oznamovací povinnost tohoto závažného trestného činu na rozdíl od ostatních lidí. Co když bude u Vás sejfu chtít schovat vražedný nůž. Odpověděl jsem, že se musím zamyslel. Nejde o to říct, že to neudělám, ale proč to neudělám. Nadhodil jsem kárný delikt (advokát se má chovat čestně) a uvažoval i o účastenství. JUDr. Císař mě vyzval, ať to najdu v zákoně. Našel jsem bez váhání příslušný § pro účastenství – pomoc v trestném činu. Ta je ale definována jako mj. slib předem s ukrytím stop. Nikoli po činu, tak jsem řekl, že to tam nevidím. A JUDr . Císař, že to tam je. Mýlil se. Skutečně to není pomoc k trestnému činu, ale kárný delikt advokáta, jež se má mj. chovat čestně.  Nakonec mi tedy svou chybu při mé správné odpovědi vytkl jako zásadní nedostatek. Chtěl vyjmenovat do jednoho všechny důvody trestní nezpůsobilosti a dovolací důvody. Na jeden z každé skupiny jsem si nevzpomněl a páčil to ze mě. To ale nemá smysl znát nazpaměť, když si to člověk může snadno přečíst v zákoně. I takový člověk pohodně advokacii až do smrti zvládá. Zkoušet by ale neměl. Nakonec mi při mé 20leté právní praxi, kdy drtivá většina koncipientů má jen 3 roky, doporučil, abych si ještě nějakou trestně právní praxi doplnil. Já bych pro něj také měl nějaké nevyžádané rady, ale to bych byl zlej. Nemám problém si přiznat, když nevím nebo neumím, ale tady mě poškodil. Ostatní nesoudím a nejmenuji. Advokátní zkouška je či může být pro vedlejší zkoušející celkem nuda a já bych jako pouhý vedlejší zkoušející sám nedával pozor. Moc pozor evidentně nedávali, když ani tu chybu JUDr. Císaře, na které jsme se slyšitelně zasekli, neodhalili.

Možná se budete ptát, proč jsem nebojoval drsněji. Na AK zkoušce jste i s 20 letou praxí opravdu pod velkým tlakem. Všichni jsme tam jak pokorná kuřátka včetně mě. I na školeních nás k tomu nabádají a vědí proč. Pochybuji, že by někdo bojoval drsněji. Jen jsem řekl, že hodnocení mi přijde nespravedlivé. Na víc jsem se zmohl až v následném dopise zkušební komisi s žádostí o revizi hodnocení, kde jsem podal i argumentaci. Mj. Překvapilo mě, že se jich všech 5 starších advokátů leklo, když jsem se ozval. Bylo jim to vidět na očích a to můžou zapírat před ostatními, ale ne před sebou. Věděli, že to nezvládli dobře. Čekal jsem, že to budou ostřílení pánové a nehnou brvou, ale aspoň trocha slušnosti v nich je. Samozřejmě písemné prosbě / žádosti o revizi nevyhověli a kovali pozice.

To byl jen takový výběr. Samozřejmě jsem jich poznal mnohem víc. Já třeba pracoval na regulaci kapitálových trhů a vypořádání v ČNB. Bylo to velmi těžké abstraktní právo, na které by 9 z 10 advokátů prostě nestačilo. Advokacie je odborně o dost jednodušší něž regulace či legislativa, ač spousta advokátů si myslí opak a spousta z nich ani nechápe např. smysl zákona o veřejných zakázkách. Argumentují, že pokud chtějí, lidé se stejně domluví a nikdo na to nepřijde. O tom to vůbec není. Sice se skutečně chytí malé procento korupčníků. Jde o to, že 90% případů korupce nenastane vůbec či v menším rozsahu než při absenci protikorupční legislativy. Ti lidé na manažerských či jiných relativně dobrých pozicích nechtějí trestně právní jednání riskovat.

Dle mého odhadu je špičkových právníků, jež dokáží argumentovat na úrovni Nejvyššího či Ústavního soudu či dokonce odhalit chyby jejich argumentace méně než 5%. Ještě dodám, že opravdu duchem slabí bývají advokáti vymáhající hromadné pohledávky. Na ty se skrz prsty dívají i samotní kvalitnější i průměrní advokáti. Naopak nekritizuji, že advokáti občas (a nemine to ani ty nejlepší) zametají lidskou špínu. To je součástí jejich práce. A občas, co se může jevit jako zametání špíny, může být ve skutečnosti bohulibá a společensky prospěšná činnost. Byť to jsou výjimečné případy, např. při obhajobě předem společensky odsouzeného a tedy i společensky odepsaného člověka, kde se nakonec prokáže nevina (nikoli jen že se neprokáže vina).

Článek byl 2 týdny před publikací zaslán JUDr. Jiřímu Císařovi z Ústí nad Labem k vyjádření. Bez reakce.

Můj názor nebyl vytvořen událostmi výše. Byl takový již 20 let před tím – od studií práv … a události výše a spousty dalších jej vždy jen potvrzovaly. Drtivá většina advokátů je také silně zamindrákovaná. I proto drtivá většina z nich nosí fousy (fousy = dle mých zkušeností skoro vždy mindrák, ledaže jste boxer či bojovník MMA, kde Vám to tlumí rány). Možná se ptáte, proč jsem se tím advokátem tedy chtěl stát. Případy a soudy mi jdou. I tak jsem to měl jen jako zálohu a větší potenciál vidím v svém podnikání.

JUDr. Ing. Vladimír Koranda, Ph.D., redaktor