Poučky pro usnadnění života
Tyhle poučky z vás neudělají pracovní mašinu, nevyléčí z lenosti, obezity, či závislosti, ale ušetří čas a zlepší spokojenost. Řeší jen jednoznačné věci, nikoli třeba disciplínu – věc preferencí, či efektivitu – věc zkušeností, umu a někdy i nutnosti.
1) Pokora – Není třeba dělat velké věci, jen se k ostatním chovat hezky (věk: 23 let)
V mladí budujeme ego dětem možná až příliš silně. Proto je ego bolístkou drtivé většiny z nás. Ve filmech nás stále učí, jak to americký zamindrákovaný ňouma nakonec všem natře, pokud při tom rovnou nezachrání svět.
Tak to ale v životě nechodí. Pokud jste chytřejší než ostatní nebo máte něco navíc, nedávejte ostatním sežrat, ani to nedávejte najevo. Krátkodobě si to vychutnáte, ale pak nebudete mít kámoše ani holku. Chovat se k ostatním hezky znamená potlačit své ego. Zmíním kvality nejlepšího kamaráda Franty. „Pokud dávám v pracovním mailu někoho na kopii, je to pro mé ego nebo kvůli tomu, že informaci skutečně nezbytně potřebuje? Když někdy radím přátelům, dávám užitečnou radu bez emocí, či se zároveň vytahuji?“
A mnoho z nás o této své bolístce ví a i tak či dokonce o to více si ji hýčkají nebo se stane dokonce nenáviděným či ovci následovaným buldozerem, když na své ego natáhnou davy. I to je cesta v dnešní společnosti. Mnoho lidí s velkým egem si při slově pokora představí mnicha a řekne, tak to tedy nejsem a nebudu. Ve skutečnosti je pokora něco jiného, ale možná stejně obtížného jako život mnicha. Člověk se nemusí vymezovat či prosazovat svou myšlenku, když jiný prosazuje podobně dobrou. Jde upozadnění svého ega ve prospěch věcností jednání a lepších vztahů.
Prvním jasným signálem velkého ega je strhávání pozornosti na sebe. Druhým stavění se do opozice místo hledání shod. Třetím poučování, dávání rad či dokonce lekcí, jež jsou tak všudy přítomné a tak cool ve filmech, ale ne už tak ve skutečnosti. Typicky provázené slovy „… já chtěl jen dobře poradit, … já to myslel dobře, … já jsem to vždy pohodě řešil takto a byl bych s tím raz dva hotov … ty si jednou nabiješ hudu …. dojde na má slova …“. Hranice mezi užitečnou pomocí a prezentací ega je snadněji překročitelná, než si uvědomujeme. Ideální rada je taková, kdy adresát nepozná, že mu radíte.
Někdy Vám přítel vypráví o svých potížích, ale nechce radu, ale jen tak si postěžovat. To rozpoznat chce velkou míru empatie, zkušenosti a i disciplíny, již obvykle postrádám.
Další věc k zamyšlení je, když Vám někdo nahraje na smeč a při tom se třeba ještě kasá, jakej je borec. Dát mu to sežrat nebo ne? Pár lidí to neudělá. Ne ze strachu, ale prostě fungují jinak. Jasná věc je na chybu upozornit. Pokud se chyby druhých tak nějak přejdou, tak je ti lidé budou opakovat. Podobně jako když se nenastaví hranice dětem. Otázka je, zda to udělat taktně či ponižujícím způsobem. Já si zasmečuji rád. Je to sranda a v televizi to vidíme stále. Člověk by měl smečovat svými výkony, ne uzemňováním druhých, řekl by mravokárce. Mezi dobrými přáteli je to z legrace pomálu na místě, jinak je to vysoce kontraproduktivní, řekl by praktik. Na druhou stranu tohle smečování vás snadno může strhnout na temnou stranu. Nemám na to odpověď, jen argumenty pro a proti.
Pro tréning pokory lze vzít cvičnou a v zásadě nepravdivou hypotézu: „Vše je moje chyba.“ Jinými slovy, jak to udělat abych příště nechyboval já nebo někdo jiný nebo jak a do jaké síly argumentovat, abychom se nedostali do hádky. Sice se 4x nadřete i za jiné, třeba i za blbce, ale napopáté Vám to zachrání ostudu či nepříjemnost.
2) Nekombinuj rizika (23 let)
Když jsem byl na vojně právě na místě, kde jsem být neměl, alespoň jsem byl dobře ustrojen, aby mě nechytla ústrojová hlídka a nezjistila, že mám být jinde. Proto nikdy v životě nepolezu horolezecky. Tam je riziko přítomno neustále a člověk ani nemusí udělat chybu a je po něm (3 lidé zasaženi bleskem v Českém ráji …). Už samo řízení auta je velké riziko, ať uděláte chybu vy či se stane něco jiného (upadne kolo, udělá ji jiné auto …). Proto ideálně neřídím a když už tak při něm neporušuji předpisy, zatímco třeba sám na kole či pěšky ano – tam přizabiju leda sebe …
3) V lásce je občas třeba i brát (30 let)
Všichni jsme tak trochu sobci a máme pocit, že pro toho druhého děláme víc než on pro nás. Z poloviny je to jistě pravda. Z druhé poloviny ne. Ve vztahu vždy jeden víc dává a druhý víc bere, aniž by si to uvědomil. To jen ten psychicky závislý na tom druhém, bez ohledu, jak kdo vydělává či myje nádobí. Ten silnější si může občas „své vybrat“ a nemusí mít při tom výčitky. Ten slabší je s tím o.k., ač sám by mu to nedal. Zde mě nechápejte špatně, jsem zcela proti zneužívání postavení či situace, kdy jeden vydělává a druhý je doma s dětmi. Hovořím o situaci, kdy se jeden to do značné míry táhne a nechá tak trochu vysávat … Je dobré, když si to občas vezme zpět. Jako nejznámější případ bývá udáván možnost vyrazit si se pobavit přes zákaz druhého, ale mohou to být i jiné věci, třeba sexuální, co nejsou úplně po chuti, ale úplně se nepříčí.
Výše je ale řeč o dlouhodobém vztahu. Pokud vztah začínáte – viz oddíl Má mě rád dále.
4) To je hotová práce, na tu se nesahá (31 let)
Vedli jsme pod omítkou 2 elektrické kabely (už zakolíkované v omítce) a já říkám, hele bude mi stačit jen 1. A nejlepší kámoš Franta, co mi pomáhal, říká: „Ne, to je hotová práce.“ Od té doby mi poučka pomohla snad nejčastěji ze všech.
5) Je o.k. víc dát a míň dostat (35 let)
Naši mě vždycky učili, že pokud pro někoho něco udělám a on mi to nevrátí stejně, už mu znova pomáhat nemám. V životě ale nemají všichni stejnou startovní čáru. Někdo je větší chudák. Že neměl bohaté rodiče či mu příroda nenadělila nebo z jiného důvodu. Není na škodu takovému víc dát, než od něj chtít. V tom lepším případě se z Vás stanou přátelé, ale očekávat to nelze.
Pro 2 lidi, pro než jsem v životě toho udělal hodně, včetně pomoci k dobré práci a dlouhodobé podpory, mi nepomohli ani s požadovanou drobností a jedna dívčina se ke mně dokonce následně chovala povýšeně. Byla z částečné rodiny s doktorandským diplomem a děckem s muslimem na 1 léto. Ten druhý – kluk přišel o rodiče jako malý při nehodě. Nevadí mi to, nic jsem nečekal. Těm kterým pomůžeš nejvíc, se na Tebe pak vykašlou, říká se. Ač to není ta příčina a následek, pravda v tom být může. Těm co člověk pomůže nejvíc, jsou zkrátka největší chudáci a buď to nemají, jak vrátit nebo si ani neuvědomí, že jste jim pomohli.
6) Má mě rád(a)? Nemá … (36 let)
Pokud je Vám 15 let a víc, je na to velmi jednoduchá odpověď. Nemá. Pokud by vás měl rád(a), cítíte to tak jasně, že se nebudete ptát. Stejně to platí i pokud se ptáte, zda někoho máte rád(a) či ne. Pokud ano, tak už jste dávno spolu…
„Mám se snažit o lásku či přátelství, když to druhá necítí stejně?“. Jednoznačně ne. Lze zůstat pozitivní a nezavírat dveře, ale lépe směřovat pozornost a snahu jiným lidem, kde to protějšek ocení.
„Mám dávat najevo své sympatie např. kamarádskými lichotkami, když to druhý necítí stejně?“ „Vždyť pochvalou neudělám nic špatného a neztratím“? To není pravda. Protějšek to bude vnímat negativně, že na něj vznášíte nárok a bude se Vás bát.
Modifikovat to lze, pokud je někomu 30, v životě poznal už pár blbců či ví, že princ na bílém koni už nepřijede a je ochotný přijmout někoho lehce z rozumu (90% manželství je částečně z rozumu nikoli z plné fyzické náklonnosti). Pak je i snaha oceňována. Myšleno pozornost, za kterou v podstatě nic neočekáváte. Ne že si někoho snažíte nárokovat např. v rámci přátelství. Např. asi před 2 lety jsem potkal hezkou holku, co se právě měla vdávat. Znala mě asi 20 minut a na můj dotaz na snoubence řekla: Je to takový moula. Já ho ani nechtěla, ale 2 roky se snažil a po tom, jaké blbce jsem potkala, jsem souhlasila.
Do 25 let
Co znamená, když mi holka řekně, že nemá čas? O čas nejde. Znamená to slušna řečeno … Nepřitahuješ ji, není tam chemie. Nefungovalo by to.
Mohu to nějak ukecat snahou činy či vtipem? Ne.
Co mám dělat jako kluk na prvním rande? 1. Nedělej si naděje či nároky, nepros. 2. Blbni, bav se. Nevyptávej se (co posloucháš apod.), ale navazuj na hovor nebo již řečené. Neboj se udělat malou kravinu či vyjít z komforní zóny. Holka čeká i zábavu a zážitek 3. Dej si otázku, zda není uplně jiná (jde zcela mimo Tebe – např. kouří, kdy ty kouření nesnášíš apod.) a pokud jo, zabal to a hledej (podobnou co nekouří….). Blbě se hledaj, ale je jich hodně. 4. Uznej prohru, když vidíš, že jí nesedneš a dál to nezkoušej (snaž se u jiné, kde to má smysl). Asi nejlépe to vystihují slova hitu Hello – Martin Solveig & Dragonette.
7) Balancovaná metoda „ošéfik“ – mějte rezervu (42 let)
Ta je zase od nejlepšího kámoše Franty, který mi jde v mnohém vzorem. Někdy je to o tom, že uděláme dobré dílo, ale šéfové mají radši jiné formulace či slova. To je věc preferencí, jež nemůžeme ovlivnit. Zde je řeč o něčem jiném. Vychází to z pokory, ale jde to dál. Kolikrát si v práci říkáme. To už je dobré, to ten po mě pochopí, to dá i bez tohodle, víc už není třeba, dyť si to může kdyžtak dohledat támhle … Já se ho zeptám, než abych to složitě zjišťoval sám (a přišel při tom náhodně i na 5 dalších věcí, co je třeba ještě ošetřit …)
Tento přístup Vám ušetří čas, ale zazdí Vašeho šéfa, partnera či zákazníka a vaše i třeba kvalitní práce dostane hořkou příchuť. Někdy se Vám i taková práce vrátí k dodělání. Je to vždy obchod s časem. Ale nechoďte na hranu, Udělejte něco málo navíc. Ono se vám to vrátí a při průseru můžete říct: Ano nevyšlo to, ale podívej co jsem pro to udělal navíc…
Balancování je zde o tom, abyste ošéfování nedali víc času a energie, než když to necháte bez rezervy a řešíte pak následky průšvihu. Jinými slovy, ikdyž můžete věc plně ošéfovat, často to za ten čas nestojí a je lepší riskovat negativní následky. Ošéfik je o tom, nebýt línej, udělat telefonát nebo zkontrolovat odkaz, kdy Vám to ušetří 4 hodiny času, velkej trapas nebo průser. V podstatě o určité pracovní disciplíně a krytí rizik.
Následující příklad není pro ošefik možná vhodný, ale je to někde na hraně a může sloužit jako tréningová situace pro kování přístupu a disciplíny.
„Nesnažím se usnadnit život sobě, ale ostatním“ (např. špatně: Nesu vrátit starý pas, tak žiju v domnění, že pro převzetí nového pasu asi nemusím mít vytaženou občanku a vytáhnu ji případně, až když tak mě vyzvou …, co bych to zbytečně vytahoval / Správně: připravím si ji předem i v domnění, že to bude zbytečné, ať mám vše připraveno i pro krajní variantu a neobírám sebe i úřednici o čas). 4x ušetříte čas za zbytečnost, ale napopáté nervy a zbytečné komplikace. Prostě mít radši pojistku navíc než jet na doraz.
8) Emerged leadership
Je to od chlápka, co popisoval praxi v Googlu „vynořující se vůdcovství“. Zasáhnout, kde je třeba a pak se okamžitě vzdálit. Tohle je má jediná načtená poučka. Rozvíjí ostatní a tlumí ego. Končí to tak, že ostatní si myslí, že na to přišli z poloviny či úplně sami. To zlepšuje je samotné, jejich motivaci i vztah k Vám jako leaderovi. To je dlouhodobá odměna pro leadera. Pro leadera s velkým egem je však velmi silná i ta odměna aktuální – řeknete si, jsem dobrej leader …
Když to čtu po letech, musím říct, že do úrovně Emerged leadership mám daleko, ale rád bych jí dosáhl.
9) Nemixovat 2 věci najednou
Na tom ujíždí moje máma. Něco řeší a na podporu toho, že má pravdu, do diskuze práskne věc, která s tím vůbec nesouvisí. Bohužel i já to zdědil a pracně to odbourávám. Když už mě nějaká firma donutí s ní něco řešit a psát jí, rovnou tam shrnu další podněty a stížnosti. To je špatně ze dvou důvodů. Jednak je třeba se soustředit na aktuální problém a další otevřít až po jeho vyřešení (pokud nejde o výjimečnou situaci spojených problémů). Za druhé, ve firmách ten další problém má často na starost jiné osoba, takže je to velmi neefektivní.
10) Bojuj (vynakládej čas a energii) jen sebe nebo za ty, kteří opravdu potřebují pomoc a ne za blbost či prázdný „princip“ (45 let)
Např. Apple má ještě v roce 2023 neskutečně domrskaný eshop pro firmy. Řeknete si, tak v Applu bych si jako podnikatel nekoupil ani ponožky, ale komu to vadí … Bojovat za Apple, aby byl ještě lepší …? To nedává smysl. Bojovat s ženou o blbostech, kterým ani nerozumí. To taky nedává smysl. Snažím se tomu vyhýbat. Věnujte svůj čas sobě a své firmě. Ve světě bude i u těch nejlepších spousta blbosti a o nápravu či lepší řešení nikdo nestojí a pokud ano, pořeší si to sám.
Je princip a Princip. Zpravidla se se setkáte s bojem o princip, kdy jde spíš o ego než princip. Princip s vekým P pak smysl dává, např. bránit vlast, když Vás napadnou či vyšetřit sexuální obtěžování či znásilnění. Většina lidí se ale v životě k rozhodnutí na základě principu s velkým P vůbec nedostane. Když mi klient jako právnímu zástupci řekně, že mu jde o princip a ne o peníze, řeknu si, že mám co do činění s blbcem s vekým egem.
Poučka 0 – pohled ostatních na Vás z různých úhlů (42 let)
Všimněte si, že vyjma „Nekombinuj rizika“ a „To je hotová práce“, všechny poučky směřují též na to, jak chcete, aby Vás vnímali ostatní lidé. Dá se i říct, že souvisí s egem. Nejdůležitější je tedy vnímat pohled druhé strany. Tato základní poučka 0 je však bez podrobnějšího vysvětlení pouček výše pouze prázdné klišé. Jde tedy o určité shrnutí a scelení výše uvedeného.