Použití záznamu videa, zvuku a telefonních hovorů jako důkazu

 Závěr: Záznam bez souhlasu dotčeného bude jako důkaz před soudem či správním orgánem přijat jako důkaz téměř vždy vyjma 3 případů.1. skutečnost bude možné spolehlivě prokázat jinak (záznam nebude potřeba)2. bude zjevné, že účelem není vyhrát spor, ale zesměšnit, ponížit, zneuctít či provokovat člověka záznamem dotčeného 3. půjde o „neoddělitelný“ záznam vysoce intimní povahy (zpověď kamaráda, osoba bez oděvu, „sesypaní se“, záznam věcí vysoce intimní povahy) v poměru s málo významným zájmem navrhovatele důkazu (žaloba na 500,-)

Judikatura ve věcech osobnostních práv, kam použití záznamu osoby patří, byla donedávna poměrně nevyzrálá a i rozhodování vyšších soudů místy připomíná záplatování bez  ucelenější konstrukce. Nejasnosti vyvolává střet základních práv. Na jedné straně právo na soukromí či důstojnost[1] na druhé právo na soudní ochranu[2] – dovolím si v kontextu článku 4 Listiny případně ve spojení s dalšími (rovnost před zákonem) hovořit o obecnějším „právu na spravedlnost“.

V nálezu I.ÚS 191/2005 ze dne 13.9.2006 Ústavní soud opravuje Nejvyšší soud v tom smyslu, že záznam telefonního hovoru pořízeného účastníky sporu jako soukromými osobami (neřešíme nyní policejní odposlechy v trestních věcech podmíněné schválením soudu) resp. jeho použití nespadá do úřední licence ve smyslu § 12/2 občanského zákoníku.[3] To znamená, že záznamy osobní povahy v civilním soudním řízení nelze vždy jako důkaz bez souhlasu dotčeného použít (další výklad později v článku). Zároveň není rozporováno tvrzení Nejvyššího soudu – vlastně § 89/2[4] trestního řádu – v rámci správního a trestněprávního řízení, lze použít cokoli, co slouží k objasnění věci (tj. i nahrávky pořízené soukromými osobami, nikoli orgány činnými v trestním řízení bez souhlasu soudu).

Výše uvedené závěry ÚS jsou správné. Chybná je argumentace předpokladem konkludentního souhlasu účastníka hovoru se záznamem z důvodu technické povahy komunikace (více Focení a pořizování záznamu bez souhlasu – osoby, v kině a divadle?). Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil. To však neznamená prohru spravedlnosti. Případ však nijak „nerozštípl“, přičemž odkázal na čl. 4/4 Listiny: „Při používání ustanovení o mezích základních práv a svobod musí být šetřeno jejich podstaty a smyslu. Taková omezení nesmějí být zneužívána k jiným účelům, než pro které byla stanovena.“ Soudy tedy opět mohou žalobu zamítnout (nevím, jak to dopadlo), jen je třeba užít jinou argumentaci.

Argumentaci výše rozvedl nález Ústavního soudu II. ÚS 143/2006 z 20.10.2011 (citace[5]) v kauze telefonického vydírání peněz. V argumentaci zdůrazňuje hledisko převažujícího zájmu (právo na soukromí, důstojnost proti „právu na spravedlnost“) i pro trestní řízení a zpětně tak vyvrací dosavadní jednoznačnost judikatury ohledně úřední licence trestního řízení (výše). Stírá tak tedy vlastně rozdíl mezi trestním resp. správním procesem a civilním procesem.

Prakticky bez bližšího pohledu se může zdát, že jde o krok zpět. Vydírá-li Vás někdo telefonem, nebo olupuje na ulici asi se Vám zároveň nesvěřuje s něčím privátním či neprovádí úkony, které by ostatní považovali za směšné či dehonestující sami o sobě. Ale představme si partnera, který třeba přítelkyni ublíží na zdraví, před tím vyvolá hádku, ve které na sebe partneři poví i to, co neví a nahraje ji. Nahrávku pak bude chtít použít jako polehčující okolnost, že byl k ublížení vyprovokován. Představme si znásilněnou, jež patrně nebude chtít, aby záznam znásilnění zhlédli účastníci soudního jednání. Prosto Ústavní soud zmiňuje nutnost zohlednit další skutečnosti jako manipulování, vyprovokování aktérů, technické manipulování záznamu, možnost dokázat věc jinak. Nesouhlasím snad jedině s tím, že nahrávka byla pořízena nezákonným způsobem. Zastávám názor, že každý může libovolně pro sebe dokumentovat svůj život, jj. děj kolem něj. Zde se chtěl Ústavní soud patrně nějak vymezit vůči chybné argumentaci nálezu I.ÚS 191/2005 odůvodňující zákonnost pořízení tel. nahrávky v nálezu výše (konkludentní souhlas na základě tech. povahy komunikace). Mimochodem nález II. ÚS 143/2006  v tomto bodě tak trochu popírá sám sebe, neboť říká, že „nezákonné“ záznamy lze v určitých případech zákonně použít, a tím jim zpětně nepřímo přiznává i zákonnost jejich pořízení a existence (pokud by se chtěl přísně držet zákona, musel by v případě sporu požadovat odstranění záznamů na podnět dotčeného). Dle mého názoru Ústavní soud postupně směřuje ke zrušení § 12/1 OZ vyžadující vždy souhlas s pořízením záznamu osobnostní povahy a více se správně orientuje na jeho použití (více Focení a pořizování záznamu bez souhlasu – osoby, v kině a divadle?).

V zásadě lze tedy shrnout, že půjde-li o trestný čin a nebudou-li ostatní důkazy dostačovat, bude možnost až na extrémní výjimky záznam pořízený bez souhlasu použít jako důkaz, neboť trestní právo je ultima racio (krajní prostředek), chránící tam, kde už ostatní právo nedostačuje. Porušení zájmů chráněných trestným právem tedy soud bude ve srovnání s ochranou osobnosti zásadně hodnotit vysokými známkami. Jinými slovy půjde o souboj těžké váhy proti lehké. Nikdo neříká, že lehká musí vždy vyhrát, zpravidla ale dostane na ….

U správních deliktů, jež se projednávají zpravidla neveřejně to bude souboj těžké až lehké váhy u správního deliktu a muší váhy u ochrany osobnosti, neboť důkaz, který vyjma správního orgánu nikdo neuvidí, těžko bude způsobilý zasáhnout do osobnostních práv.

V civilním procesu to bude o trochu vyrovnanější, stále se však domnívám, že budou drtivě převažovat povolení připuštění záznamu jako důkazu. A to ze 3 důvodů, zpravidla navrhovatel důkazu bude dokazovat protiprávní jednání či jednání proti dobrým mravům (manipulace s nábory do Unie Svobody), za druhé půjde o zpravidla o podpůrný důkaz vedle svědecké výpovědi, za třetí málokdy v takové nahrávce půjde o skutečnosti, jež by sami o sobě dotčeného dehonestovaly či zbavovaly soukromí.

1. Záznam nikoli osobnostní povahy

– tj. záznam, v němž absentuje prvek soukromí, projevu osobnosti či takového jednání, kdy použití záznamu by bylo způsobilé samo o sobě zasáhnout do důstojnosti dotčeného. Pokud tedy bude někdo účelově argumentovat tím, že dluh v telefonu neuznal, ale že s užitím záznamu jako důkazu nesouhlasí, neboť v případě opaku by vyšlo najevo, že je lhář, nelze říci, že záznamenané jednání samo o sobě zasahuje do jeho důstojnosti. Pouze uznává dluh a až v souvislosti s následnými událostmi by se ukázal jako lhář.  Typicky to bude komunikace, setkání s „cizím“ člověkem, zejména obchodní komunikace, pracovní (rozuměj při plnění pracovních úkolů, nikoli osobní komunikace s kolegou netýkající se práce) či komunikace obdobná komerční (např. nabídka výhod za protihodnotu). Zde není žádný důvod bránit použití důkazu.

2. Záznam osobnostní povahy

Zde pak skutečně nastává kolize ochrany osobnostního práva a jiných práv. Soud či správní orgán by měl postupovat ad hoc (od případu k případu) dle výše citovaného čl. 4/4 Listiny.

Prakticky tedy záznam v rámci prostudování spisu předem shlédne a rozhodne, zda jej jako důkaz připustí. Kritériem připuštění bude úměrnost zájmu navrhovatele důkazu proti zájmu na ochranu důstojnosti dotčeného.

Ohledně otázky, zda může dotčený zabránit soudu či správnímu orgánu v předběžném seznámení se s důkazem, se domnívám, že to možné není. 1. Zásah do důstojnosti nebude předběžným studiem zásadní, neboť rozhodující orgán i jeho pracovníci mají povinnost mlčenlivosti, nejen vůči veřejnosti, ale i vůči kolegům, vyjma sdělení informací v rámci úřední povinnosti. 2. Dotčený bude vždy tvrdit, že záznam do jeho osobnostních práv zasahuje nepřiměřeným způsobem a bude si třeba i vymýšlet, že je na záznamu něco, co by ho velmi ponížilo a co tam ve skutečnosti není. Při sporu o obsah záznamu tedy rozhodující orgán bude nucen záznam předběžně shlédnout, aby mohl rozhodnout, zda jej lze připustit. Pokud by se však navrhovatel důkazu i dotčený shodovali v takových skutkových tvrzeních, jež by ukazovaly zjevný nepoměr zájmů v neprospěch zájmů dotčeného (vymyslím absurdní případ, ať s tím netrávím hodinu –vletíte k někomu na WC s kamerou, „Tak kdy mi vrátíš těch 50 korun“ „Neboj, dostaneš je a teď mě nech sr…!.“) Krom toho, že taková žaloba resp. navržení důkazu by ještě bylo na pohrdání soudem, domnívám se, že pokud by soud zjistil obsah nahrávky z námitek dotčeného, aniž by ji předběžně prostudoval, mohl by důkaz zcela ignorovat a vyloučit jej bez předběžného prostudování. Avšak byla by to pouze slušnost soudu nikoli povinnost. Pokud Vás někdo nahraje a hodí to státnímu orgánu k rozhodnutí, předběžnému prostudování záznamu úředníkem se nevyhnete. Můžete však případně žalovat na ochranu osobnosti. Musí to však být opravdu extrém typu výše, který jste nezavinili. Pokud by např. prostitutka natočila zákazníka, který zdrhl bez placení. Soud by patrně takový důkaz v žalobě o úhradu nepřipustil. Pokud by následně zákazník žaloval prostitutku na ochranu osobnosti, patrně by byl v žalobě neúspěšný, neboť zásah do práv sám vyvolal a nebyl významný (záznam pouze předběžně shlédl 1 soudce s povinností mlčenlivosti).

Oddělitelnost části záznamu –odosobnění záznamu

Kamarádi si budou vykládat o návštěvách bordelu. „Pokaždé když jsi šel do bordelu, půjčil jsem ti 500. Do bordelu si šel pondělí, úterý … takže mi dlužíš 7×500“ :)Nakonec či na začátku to ale shrnou a 1 řekne: „Takže dlužíš mi 3500“, druhej „o.k.„Nevidím důvod, aby soud rozhodl, že se při jednání pouze přečte přepis této části rozhovoru jako (podpůrný) důkaz při tvrzení proti tvrzení.

Oddělení bych však nechal na rozhodujícím orgánu, aby případně mohl posoudit kontext či nepadlo podezření na manipulaci s nahrávkou či nahrávanou osobou.

Nemožnost odosobnění záznamu – modelové situace

Záznam návštěvy u prostitutky či telefonický hovor kamarádů výše bez shrnutí. Hádka manželů, přátel. Jeden z nich sérií urážek např. před dětmi hrubě zasáhne do důstojnosti druhého. Ten hádku zaznamená a bude se domáhat civilní žalobou omluvy.

Zde už soud bude muset poměřovat význam kolidujících práv. Právo na soukromí a ochranu důstojnosti by v případech výše patrně utrpělo mnohem více než právo na zaplacení dluhu či „na omluvu“.

Sexuální harašení v práci – kolega vyzná lásku a pak začne dělat neopětované návrhy. Řešení situace asi podle intenzity. Určitě bych zohlednil to, že jeden je narušitelem práva a druhý obětí. To by skutečně musel být extrémní nepoměr, aby to soud či dokonce ani inspektorát práce ve správním řízení nepřipustil. Takovou situaci nedokáži představit. Jedině v případě, že by se soud ztotožnil se svědectvím poškozené. Což by asi ztotožnil, pokud by si agresor nepřál připuštění záznamu jako důkazu.

Nábor do Unie svobody výše – žalobce se domáhá omluvy za pomluvu, osobnostní charakter záznamu je sporný, jedná se spíše o komerční komunikaci. Osobností prvek spočívá v tom, že žalobce (náborář) se by se při potvrzení slov žalovaného záznamem ukázal jako podrazák (pletichy při náboru), což by do jeho důstojnosti zasáhlo. Žaloba by správně měla být neúspěšná a záznam povolen – vyvolání situace žalobcem, zneužívání práva žalobcem, patrně i rozpor s dobrými mravy v rámci náboru (k tomu srov. výše zmiňovaný II. ÚS 143/2006, kde soud výslovně zmiňuje jako příklad kritéria významnosti zájmu ochranu navrhovatele důkazu před žalobou na pomluvu).

Osoba, která vám důvěřuje, se vám svěří, jak nesnáší určitou etnickou skupinu (pro účely článku např. Marťany, ty jejich hnusné zelená kebule …) Vy pak budete běhat po okolí a hlásit, jaký je to rasista či xenista? :). On Vás zažaluje za pomluvu. Nahrávka jako důkaz patrně nebude připuštěna. Jde o relativně intimní hovor a dále zde není zájem na znalosti takové informace. Že je někdo rasista či sadista samo o sobě, dokud to neprezentuje veřejně a nepodněcuje k nenávisti či omezování práv (srov.355 a356 TZ), není natolik významné, aby se tím právo zabývalo. Přesto, že to i tak je společensky škodlivé, na porážku práva na ochranu osobnosti by to samo o sobě nejspíš nestačilo. Jiná situace bude, pokud to bude vykládat na potkání v hospodě. Nebo pokud to bude mafián pašující lidi na západ. Tam už nebude důležitý jeho rasismus, ale trestný čin převádění, případně zbavení osobní svobody, těžké ublížení na zdraví s následkem smrti, pokud  se tak stane např. v kontejnerech.

Související články

Obrana proti zásahům do osobnostních práv (cti, důstojnosti a soukromí) 23.7. a 9.8.2012

Focení a pořizování záznamu bez souhlasu – osoby, v kině a divadle? 22.7.2012

---

[1] Čl. 7 (1) Listiny (2/1993Sb.) Nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena. Omezena může být jen v případech stanovených zákonem.

Čl. 10 (1) Každý má právo, aby byla zachována jeho lidská důstojnost, osobní čest, dobrá pověst a chráněno jeho jméno.

(2) Každý má právo na ochranu před neoprávněným zasahováním do soukromého a rodinného života.

[2] Čl.36     (1) Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.

[3] § 12  z. 40/1964 Obč. z.

(1) Písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy smějí být pořízeny nebo použity jen s jejím svolením.

(2) Svolení není třeba, použijí-li se písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky nebo obrazové a zvukové záznamy k účelům úředním na základě zákona.

[4] 89/2 TŘ 141/1961 Sb. (2) Za důkaz může sloužit vše, co může přispět k objasnění věci, zejména výpovědi obviněného a svědků, znalecké posudky, věci a listiny důležité pro trestní řízení a ohledání. Každá ze stran může důkaz vyhledat, předložit nebo jeho provedení navrhnout. Skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu.

(3) Důkaz získaný nezákonným donucením nebo hrozbou takového donucení nesmí být použit v řízení s výjimkou případu, kdy se použije jako důkaz proti osobě, která takového donucení nebo hrozby donucení použila.

[5] II. ÚS 143/2006 „Střetává se tu zájem na ochraně osobnosti toho, jehož projev je bez jeho souhlasu zachycován, se zájmem na ochraně toho, kdo tento projev zachycuje (a posléze použije). Do jaké míry je který z nich v dané konkrétní situaci převažující, do jaké míry může převážit zájem u toho, kdo nahrávku pořizuje, na ochraně vlastní osoby i vlastní osobnosti (např. před pomluvou, nedůvodným podáním trestního oznámení, vyhrožováním apod.) nad právem na ochranu osobnosti u druhého účastníka rozhovoru, je obtížné, ne-li vůbec nemožné, v obecné rovině řešit, a proto je třeba nechat tuto otázku v každém jednotlivém případě na zvážení obecnému soudu. Nelze tedy učinit paušální závěr, že ústavně zaručené právo na ochranu soukromí jedné osoby má vždy a za všech okolností přednost před jiným ústavně zaručeným právem druhé osoby, a to zvláště v situaci, kdy se ho dovolává ten, který přímo tímto „chráněným právem“ páchal trestný čin. Jinými slovy, je třeba zvážit, do jaké míry může být slovní projev předmětem ústavní ochrany, pokud jím je páchán verbální trestný čin.

Je na obecném soudu, aby posoudil, do jaké míry je nahrávka využitelná, a to nejen z hlediska jejího obsahu, ale také – a to především – z pohledu obecných principů, které musí být v rámci trestního řízení dodrženy. Přitom musí přihlížet i k okolnostem, za nichž došlo k zachycení hlasového projevu, a nepochybně též zohlednit fakt, pokud by zjevně došlo při takovém postupu k porušení zákona – např. pokud by bylo shledáno, že šlo zjevnou provokaci k protiprávnímu chování, o nahrávku záměrně upravovanou, o použití skrytě nahraného projevu osoby (která se posléze stala obviněným) v její neprospěch, tedy za situace, kterou by bylo možno označit za donucování k doznání nebo za obcházení zákona, nebo že by byly použity takto získané informace od osoby, které jinak zákon přiznává právo nevypovídat a která v průběhu řádného procesu toto právo ohledně takto získaných informací využila, atd.

V projednávané věci se oba obecné soudy shodly na tom, že je možno předmětnou nahrávku v trestním řízení použít jako důkaz podpůrný, neboť zpochybňovaný zvukový záznam nebyl stěžejním důkazem, neboť ostatními provedenými důkazy byla vina stěžovatele bez důvodných pochybností prokázána.

22 komentářů: „Použití záznamu videa, zvuku a telefonních hovorů jako důkazu

Dotaz: Dobrý den, manžel mé dcery ji minulý rok fyzicky napadl. Veškerá jednání u soudu, na mediaci, u přestupkových komisí si nahrává bez souhlasu dcery. Pak je zase všude používá proti ní. Jakákoliv úřední jednání, kdy chodí tam kde dcera již byla a kam následně chodí i on a dceru tam nazývá bláznem a neschopnou vychovávat jejich dceru si také nahrává. Vnučka je prozatím v péči matky, soud mu určil dle předběžného opatření styk s dítětem když věděl, že jejich dcerka má akutní formu neštovic a vysoké horečky, domáhal se vstupu do bydliště mé dcery, na což právo nemá. Dcera se ho bojí a tak zavolala policii. Ta přijela a i tam si vše nahrával a nyní kriminalizuje celou rodinu a žaluje nás u přestupkových komisí a chce používat nahrávky. Ta jeho návštěva byla promyšlená s cílem vyvolat konflikt. Může tyto nahrávky jen tak používat? Mstí se dceři za to, že na doporučení policie, která to napadení vyšetřovala, se od něj odstěhovala a požádala o rozvod. Můžete mi prosím nějak poradit na mou e-mailovou adresu?Moc Vám děkuji. HŘ

Odpověď:

1. Jednání před orgány státu: rozhoduje-li se o právech dotčeného měl by mít právo pořizovat audio záznam, ledaže existují zvláštní důvody ochrany – např. utajované skutečnosti, nezletilí
2. ohledně opakovaného nazývání bláznem – je to na žalobu na ochranu osobnosti, ale já bych si to spíš ponechal k dobru na případný soud o výchovu, případně výživné vnučky, není to ten typ skutečnosti, co rozhodne spor, ale zvláště v těchto případech není nad to si soudce lidsky naklonit
   3.provokace u bytu dcery – tady je několik aspektů, provokace a partnerská hádka, kde by pořízení záznamu bylo nezákonné, dále pocit otce, že je mu upíráno setkání s dcerou, jenž pořídil záznam, aby tuto skutečnost případně doložil u příslušného orgánu, byť třeba mohlo jít o objektivní důvody odepření a nakonec i to, že za účasti policie už nejde o intimní rodinou záležitost a nakonec.
   Zde tedy nejde až tak o legálnost pořizování záznamu či bitvu právní ale psychologickou. Přeji hodně sil. Pokud to je jak říkáte, škodí takovým jednáním do budoucna zejména sám sobě.

Dotaz: Dobry den,Prosim o radu.Prochazime s muzem manzelskou krizi.Ten si kazdou nasi hadku nahrava na mobil.Nejdriv tajne a kdyz jsem mu na to prisla tak potom i predemnou.Vyhrozuje mi , ze to pouzije u soudu pri rozvodu a da vsem poslechnout.Rodicum, znamym. Moc bych prosila o radu.Chova se protizakonne?Tvrdi, ze si doma muze delat co chce. Muze si mne i pres to ze nesouhlasim takto nahravat.Jsem vybusna, vyprovokuje me a pak me nahrava.Jak mu napr.nadavam ci jak placu..Dekuji mnohokrat za vasi odpoved.

Odpověď: Ano, to je učebnicový příklad protiprávního jednání (více) související článek (Obrana proti zásahům do osobnostních práv). Zde se domnívám, že soud mohl přiznat i nějakou malou náhradu za psychickou újmu (obavy, že záznam vyprovokované reakce bude použit), ale takové požadavky soudy nevidí příliš rády. Každopádně toto jednání mu bude u případného rozvodového soudu či orgánů ochrany práv dítěte vždy na škodu a jen jemu. Soud to jako důkaz nepřipustí.

Dotaz: Dobrý den, exmanželovi jsem před dvěma a půl lety půjčila 12 000 kč, které on tvrdí že nebyla půjčka, já mám nahraný hovor kde dvakrát sám říká, že se o půjčku jedna, v převodu k těmto penězům je výpis kde je uvedeno slovo půjčka. Připustí soud tuto nahrávku či přepis do textu, jelikož exmanžel souhlasit s puštěním nahrávky souhlasit určitě nebude?
DĚKUJI moc za odpověď

Odpověď: Spíše vystačí s Vaším svědectví v kombinaci s popisem na výpisu převodu. Tj. vyhrála by jste soud aniž by taková důkaz připustil. Pokud by jste však jiný důkaz neměl, je to velmi težko odhadovat. Takový hovor se dá velmi dobře zmanipulovat. Spíše si myslím, že by to soud připustit měl, ale měl by takový důkaz jako osamocený hodnotit s velkou rezervou, tj. přiložit mu relativně malou váhu, takže pokud šlo o jedný důkaz, důkazní břemeno by pak žalobce možná neunesl.

Dotaz: Dobrý den.Mohu jako důkaz u soudu předložit nahràvku hovoru s ex přítelkyní která na nahràvce ne přímo připouští, že zneužívá orgánů (soudy,policie) k tomu aby mě škodila.Také se mě na nahrávce pokouší vydírat, že obvinění na mou osobu stáhne pokud ji přenechám všechny své věci. Zavolala na mě policii a byl jsem vykázán z domu za výhružku. Výhružku nepopírám ale byl jsem k ní ,nebo k jinému činu cíleně provokován. Ex přítelkyně vyhrožovala také ale na policii jsem ji nehlásil. Policie přiznala, že toto je vždy problém a záleží na tom kdo zavolá dřív. Nahrávku chci použít pouze jako důkaz ke své obhajobě a ukázat soudu, že to není tak jak to vypadá. Těžko se schání důkazy když kontakt už je maximalně telefonicky nebo mezi 4očima.

Odpověď: Tady opravdu těžko radit bez detailnější znalosti. Vycházím z toho, že výhrůžku jste již policii přiznal, takže Vám nahrávka neublíží. Pokud by měla odvrátit nějakou zásadnější hrozbu – např. jste trestně stíhán za výhrůžku, použijte ji, vlastní obhajobu před neoprávněným trestem Vám nikdo nebude moci zazlívat. Policie případ patrně odloží ještě ve fázi před soudem. Podobně i pokud je důvodem umožnění návratu do společně obývaného prostoru. Pokud Vám vlastně o nic nejde, jen o to ukázat, kdo je vlastně ten zlý, lepší vystačit pouze s vlastní výpovědí.

Dotaz: Dobrý den ,může být použita skrytě pořízená nahrávka jako důkaz v případu podání trestného oznámení pro pomluvu ?
Nahrávka je pořízena na společné šatně,nahrávány byli i osoby mezi nimiž žádný osobní spor nebyl.Děkuji za odpověd

Odpověď: Pokud to řešíte jako akademický problém, tak ano. Reálně bych si velké naděje nedělal. Svědci by měli větší váhu.

Dotaz: dobry den ,mam dotaz je tresne kdyz jsem dala synovy nahravaci zařizeni do skoly,a zjistil jsem ze na syna řve,syn je zdravotne postizeny,muže mě žalovat když bych to dala poslechnou psychologovy,dekuji

Odpověď: Záznam při výkonu práce nemá osobnostní povahu. Domnívám se, že se nemůžete dopustit poškození osobnostních práv učitele, pokud nahrávku dáte psychologovi, řediteli školy či inspekci ministerstva za účelem prošetření porušování povinností učitele vést výuku náležitým a přiměřeným způsobem. Byl bych ale opatrný se zveřejňováním do médii, ta práce může klást velké nároky a uveřejnění vytržené z kontextu, jak to často média mají ráda, by mohlo způsobit neadekvátní a větší újmu, než je nutná pro řešení případu. To si nechte případně, až pokud byste nic nezmohla „standardní“ tj. nemediální cestou.

Dotaz: jsem obtěžována nevyžádanou mailovou komunikaci.Dotyčneho jsem žádala písemné, aby této činnosti zanechal. On mi naopak ještě volal, obojí na pracovní mail i telefon.V telefonátu mě vyprovokoval a sprostě jsem na něj křičela.Cely hovor bez mého vědomí nahrál a poskytl policii. Ta věc odložila ke správnímu řízení na městský úřad, bylo projednáno, dostala jsem napomenutí a neodvolala jsem se. On ale tuto nahrávku stále pouští cizím lidem a vyhrožuje mi dalším postihem. Jaké mohu bránit. Je to cizí člověk, nemám k němu žádný vztah.

Odpověď: Žalobou na ochranu osobnosti viz související článek. Případně se obraťte na mne a budu Vás zastupovat prostřednictví naší advokátní kanceláře.

Dotaz: rád bych požádal o Váš odborný názor na následující věc. Má přítelkyně má s bývalým partnerem 4 letou dceru, soudně je nařízena střídavá péče a dítě je předáváno v týdenním cyklu. Vztah obou ex partnerů je velmi komplikovaný, otec se i v současnosti pokouší neustále vyvolávat různé konflikty. Rád bych zmínil následující problém. Otec velmi často přivádí dítě na předání vystresované a pořizováním audiovizuálních záznamů se snaží prokázat údajné obavy dítěte z matky. Dítě se mimo vliv otce chová naprosto uvolněně, k matce se chová láskyplně a při předávání přes školku problém neexistuje. Obdobně pořizuje audiovizuální záznam při jakémkoliv jednání mezi ex partnery. V obou případech je otec opakovaně upozorňován na to, že mu není udělen souhlas s pořizováním jakýchkoliv audiovizuálních záznamů, přesto v jejich pořizování i nadále pokračuje. Otec následně tyto nahrávky předkládá dalším osobám či institucím (z vlastní iniciativy, bez jejich vyzvání), tyto instituce vždy takto pořízené materiály odmítají. Chci se zeptat, zda se otec dopouští tímto chováním protiprávního jednání, ať už ve smyslu neoprávněného šíření nahrávek či jejich pořizování? A v případě, že by k protiprávnímu jednání skutečně docházelo, jak nejlépe se takovému chování bránit a před jakou institucí by se pravděpodobně spor řešil (před správní komisí, u policie či u soudu)? Výše popsané lze dobře svědecky doložit. Předem velmi děkuji za odpověď.

Odpověď: Žalobou na soud na zdržení se protiprávního jednání a zásahů do osobnostních práv. Stačí to popsat soudu čistě takto jak jste napsal zde, soud se s tím popere. Soud by následně mohl nařídit i psychiatrický posudek a v krajním případě svěřit dítě jen přítelkyni. S tímto můžete otce konfrontovat. U SPO mu šílenství též nepomůže. Můžete odkázat i na tento právní názor. Můžete též žalovat nemajetkovou újmu dítěte jako zákonný zástupce dítěte (jeho matka) za stresování dítěte a zdržení se tohoto jednání do budoucna.

Dotaz: Dobrý den, prosím o odpověď na následující problém: Naše dcera je podílovým vlastníkem rod.domku, kde doposud bydlí její manžel. Dcera se musela odstěhovat z tohoto domu k nám, z důvodů domácího násilí ze strany manžela. Dcera jako spolumajitelka občas tento dům, kde má své vlastní věci, navštíví a to v době nepřítomnosti manžela. Manželství dcery nebylo dosud rozvedeno a dcera má ve výlučné péči jejich společného syna. Manžel bez vědomí dcery a proti její vůli nainstaloval ve vnitřních prostorách předmětného domu kameru. na které pořídil nahrávky dcery a nás jako rodičů při návštěvě předmětného domu. Z nahrávek je patrno, že jsme byli v pokoji, kde přespává náš vnuk v době, kdy má soudem stanovený kontakt s otcem. Záznam zachycuje nás se záběrem na obličej a celou postavu, jak jsme vstoupili do pokoje a jen jsme se podívali , jaké je v pokoji vybavení. V té době nebyl manžel dcery ani náš vnuk v domě přítomen. Tyto nahrávky manžel dcery předložil opatrovnickému soudu jako důkaz údajného nemorálního jednání nás i naší dcery. .Cílem jeho snažení je docílit, aby mu soud svěřil syna do jeho výlučné péče. Prosím o sdělení, zda se z jeho strany jedná o protiprávní jednání a jak se proti tomu můžeme bránit? Zda je možno podat trestní oznámení na neoprávněný zásah do našich osobnostních práv? .Mnohokrát děkuji za Vaši odpověď.

Odpověď: Zde je obrana poměrně těžká neb za to nehrozí vysoké sankce. Můžete se žalobou domáhat odstranění protiprávního jednání – kamer a odstranění protiprávního záznamu. Pokud si jej ponechá může být trestně odpovědný za maření výkonu úředního rozhodnutí. Ale je to takové celé o ničem. Pokud by Vám tím zásadně ublížil, lze žádat i fin. náhradu, ale to by Vás pomalu musel skolit infarkt nebo tak něco. Většinou to dopadne tak, že to lidé neřeší soudně.

Dotaz: jsme s manželem v rozvodovém řízení , manžel mne nahrává při hádkách , nebo v situacích které vyvolal
Tvrdí že mne může nahrávat že má strach z napadení
Může tyto nahrávky použít v poradně , nebo u rozv.soudu

Odpověď: V žádném případě. Pokud s tím nepřestane je to na negatorní žalobu. Pokud by s tím nepřestal ani po zákazu mohlo by se jednat o maření výkonu soudního rozhodnutí.